Letecká badatelna

MiG-15SB v.č. 141554

mjr. Jan Jeřábek +

18. sbolp

MiG-15SB v.č. 220526

npor. Jaroslav Pikal +

18. sbolp

MiG-15SB v.č. 141303

kpt. Jan Jurečka

18. sbolp

Hrochův Týnec okr. Chrudim 17.2.1964

Ilustrační snímek MiG-15SB. 18. sbolp Pardubice přišel 17. února 1964 při trojnásobné srážce hned o tři tyto stroje.

"To, že se ve vzduchu srazí dvě letadla je asi stejná pravděpodobnost, jako že se v hale Hlavního nádraží srazí dvě mouchy."

Tuto mantru jsem před mnoha lety slyšel od jednoho z instruktorů a natrvalo mi utkvěla v paměti. Instruktor má vždycky pravdu, zřejmě se ale i ty mouchy ve vzduchu občas srazí, o letadlech nemluvě. Jaká je však pravděpodobnost, že dojde k trojnásobné kolizi? Vybavuji si jen dva případy /bude jich ale zřejmě v historii letectví víc/. Srážka tří MiGů-15 nad Hrochovým Týncem a pak snad hromadná srážka rovněž tří strojů od skupiny Frecce Tricolori v Ramsteinu. Jsou to samozřejmě nesrovnatelné události, ke druhé srážce došlo na airshow, během předvádění devíti letounů na malém prostoru, kde je pravděpodobnost nehody řádově vyšší.

Jak to v podobných případech často bývá, k události nad Hrochovým Týncem vedl řetězec okolností z nichž každá posunula dění směrem ke katastrofě.

Na 17.2. 1964 měl na pardubickém letišti naplánován provoz 18. sbolp. Zástupce velitele pluku, pplk Brzobohatý byl určen jako řídící létání na SVS. V 11:00 provedl zástupce velitele letky kpt. Jurečka zálet počasí. Po provedení předletové přípravy bylo ve 12:00 zahájeno létání pluku. Počasí nebylo úplně vlídné, pokrytí oblohy 8/8, spodní základna oblačnosti ve 400-800m, přízemní dohlednost 6-8 km. V době mezi 12-13 hod probíhalo létání normálně, do vzduchu se dostala řada letounů, které plnily rozdílné úkoly. Do rušného provozu se na SVS ve 13:00 dostavil mjr. Macek a kpt. Hlavsa s tím, že u 4. slp proběhne nácvik zachycení cílů , tzv. Čajek. Jednalo se o pět letounů které měly po vzletu pokračovat nad Polsko, zachytit cíle a zhruba po hodině se vrátit. Protože se jednalo o mezinárodně koordinovanou akci, nebylo možno ji odložit. Letouny 4. slp odstartovaly, tím ale došlo k přetížení SVS, kde mjr. Macek a kpt. Hlavsa na vlastních kanálech řídili "svoje" stroje a pplk. Brzobohatý letouny 18.sbolp. Na SVS panoval velký hluk, relace na kanálech se překrývaly a bylo těžké udržet přehled o poloze jednotlivých letounů.

Ve 14:05 odstartovala dvojice letounů, vedoucí mjr. Jeřábek, vedený kpt. Jurečka k plnění úkolu č. 138 OBP- přepad letícího cíle ze střehu na letišti. Po startu nastoupala dvojice do 6000m nad VPRS, kde točila kruh doleva a čekala na instrukce. V té době se vracel z navigačního letu npor. Pikal, rovněž na výšce 6000m. Dvakrát se před vstupem do prostoru letiště ohlásil řídícímu létání, ten jej v hluku ale neslyšel. Npor. Pikal tedy pokračoval v letu nad VPRS, zřejmě s hlavou skloněnou do kabiny kde sledoval navigační přístroje. Letěl zhruba 7 km vpravo od plánované trati a tím se trajektorie jeho letu osudově protnula s dvojicí která prováděla širokou levou zatáčku. Vedoucí kroužící dvojice zřejmě sledoval prostor před sebou a směrem do zatáčky, neměl šanci letoun přibližující se zprava přes křídlo vidět. Vedený pilot sledoval vedoucího v odstupu asi 20 metrů a neměl čas hledět jinam. Ve 14:25 došlo ke srážce. Stroj npor. Pikala v přímém letu narazil do vedoucího letounu provádějícího zatáčku. Oba stroje po nárazu vybuchly, třetí letoun byl explodujícími troskami zasažen a těžce poškozen. Jeho pilot, kpt. Jurečka popsal, že uviděl v místě kde byl vedoucí letoun záblesk, pocítil nárazy do letounu a zjistil, že má rozbitý překryt kabiny. Ohlásil ŘL že do něj něco vrazilo, ale že je schopen letoun ovládat. Roztrhané trosky dvou zbývajících MiGů a těl jejich pilotů se mezitím řítily ze šestikilometrové výšky a nakonec pokryly plochu 9x3 km v prostoru Hrochova Týnce a jižně od něj. Kpt. Jurečka mezitím zápasil s poškozeným MIGem. Zjistil, že z proražených nádrží rychle uniká palivo, zapnutí přečerpávání ze zadních nádrží nepomohlo, rozsvítila se červená kontrolka zbytku paliva. Ohlásil, že se bude muset katapultovat, jeho boj o život ale nekončil. Zjistil, že kabina zůstala zaklíněná a nejde odhodit. Rukama se mu povedlo ji posunout, kabina se zvedla, zůstala ale zaklíněná v zadním zámku okolo kterého se částečně pootočila. Katapultáž nepřipadala v těchto podmínkách do úvahy. Pilot letoun natáhl do stoupání a snažil se vylézt z kabiny. Zaklínil se ale padákem za překryt, musel vyvinout všechnu svoji sílu aby se vyrval ven. To se nakonec povedlo ale zřejmě se udeřil o kormidla, protože pocítil úder a ztratil vědomí. Ve volném pádu ho zachránilo automatické otevření padáku a v polovědomí slyšel náraz letounu na zem. Přistál se zraněními na zahradě rodinného domu, jeho letoun dopadl na pole 1,5 km jižně od Sezemic.

Zákres dopadu trosek. Jde o území pokrývající několik kilometrů čtverečních.

Detail zákresu dopadu trosek / černě/ a částí těl obou pilotů /červeně/. Největší koncentrace se nachází jižně od Hrochova Týnce, drobné části pak ve žlutě vyšrafovaném místě č. 19. Nad tímto bodem došlo k explozi obou strojů.