Iljušin Il-2 "Šturmovik"

235. bitevní pluk, 5. letecká armáda

pilot: npor. DRANICIN, Sergej Ivanovič

střelec: npor.? BOJKO, Ivan Stěpanovič

Nemojany okr. Vyškov  27.5.1945

 Ilustrační kresba Il-2

Během záverečných bojů v oblasti Vyškova došlo koncem dubna 1945 došlo v prostoru Nemojan a Lulče k dramatickým událostem, ve které hrála hlavní roli 5. bitevní sbor 5. letecké armády vojenských vzdušných sil SSSR a němečtí vojáci spadající pod skupinu armád Mitte polního maršála Schörnera bránící tento prostor.  Starší obyvatelé a pamětníci dodnes vzpomínají na nálet sovětských letadel na německé pozice, následný výbuch muničního vlaku a rovněž sestřelení několika útočících strojů  v bezprostřední blízkosti obce o dva dny později. Ze zkázy způsobené výbuchem muničního vlaku se obě obce vzpamatovávaly ještě řadu let po skončení 2. sv. války a některé stopy jsou zde patrné dodnes. 

20. dubna 1945 se do prostoru obcí Nemojany a Luleč stáhlo větší množství německých vojsk, která měla za úkol se v oblasti dobře opevnit. Obrana měla zabránit postupu vojsk 2. ukrajinského frontu maršála Malinovského od jihozápadu a západu  směrem na Vyškov. Němci plánovali využít pro obranu příhodný kopcovitý  terén. V blízkosti obou obcí byly vybudovány rozsáhlé zátarasy, a do obce bylo staženo velké množství vojenské techniky. Na věž kostela sv. Martina byla umístěna pozorovatelna s těžkým kulometem, odkud měly být předávány informace velícím důstojníkům. Zásobování bylo zajištěno muničním vlakem, který byl v předchozích dnech vypraven ze směru od Slavkova. Ten byl 19. dubna v prostoru Křenovic poprvé napaden sovětskými Šturmoviky, ten den ale bez valného výsledku. 20. dubna vlak dorazil na nádraží Luleč /které se paradoxně celé nachází v katastru Nemojan/, odkud měl pokračovat do Vyškova, aby z týlu pomáhal zásobovat německé obránce. V Lulči byl vlak dle pamětníků zdržen zásluhou přednosty stanice Jana Štěpána. Dne 21. dubna v poledních hodinách  proběhl další útok na vlak, při kterém došlo k poškození staniční budovy a kolejiště. Při výbuchu bomby v nádražní budově byl přednosta  Jan Štěpán spolu s pokladníkem Josefem Kovářem zabit. Došlo i k dalším ztrátám v řadách civilního obyvatelstva, bylo zničeno několik rodinných domů. Vlak sestávajíci přižně ze 45 vagonů již zřejmě nebyl schopen pohybu a byla jen otázkou času, kdy toho sověti využijí  k dalšímu útoku. Ten přišel 25. dubna před polednem. Stroje Il-2, které krátce předtím odstartovaly z polního letiště v Kopčanech měly zaútočit na spojnici Brno-Vyškov na silnici na pozemní cíle. Piloti ztratili spojení s velícím majorem A.I. Fedulovem a velení převzal gard. por. V. A. Kumskov v jiném stroji. Ten spatřil v Lulči nehybně stojící vlak a vydal rozkaz k útoku. Při třech útocích bylo svrženo 212 ks bomb. Vlak byl jimi zasažen a začal hořet. Poté střely z kanonů zasáhly lokomotivu, která se snažila odjet. Došlo k vyhoření vagonu se signálními raketami, které vybuchovaly po stovkách, přitom svítily žlutě , červeně a zeleně. Pak vybuchly vagony s minami. Následně se vyvalil černý sloup kouře z vagónů s ekrazitem a k obloze vyšlehl mohutný  sloup ohně. Obrovský výbuch byl následován tlakovou vlnou, která ničila vše co jí stálo v cestě. Domy v bezprostředním okolí nádraží byly zničeny, v celé Lulči vyrazila tlaková vlna všechna okna a celá nezůstala jediná střecha. V místech, kde se nacházel vagon byl v kolejišti obrovský kráter.

Zničeno bylo několik desítek vagonů. Kusy kolejnic byly nalezeny až nekolik set metrů od nádraží, krytina ze střechy kostela sv. Martina, který je vzdálen 600 m byla kompletně smetena.  Všech osm Šturmoviků se ten den beze ztrát vrátilo zpět na domovské letiště.

Trosky kolejiště, vzadu poničený kostel sv. Martina

Během večera 26 dubna německé velení 1. pancéřové armády posílilo obranu v katastru Nemojan. Němci předpokládali, že se budou schopni v prostoru udržet aspoň 14 dní.

Postup vojsk 2. ukrajinského frontu na Vyškov, situace 27.4.1945.

 27.4.1945 letouny Il-2 5. gardového bitevního sboru 5. letecké armády / 5 шак, 5 ВА/ pod přikrytím stíhačů  331. divize  zaútočily na německé jednotky u obce Komořany (okres Vyškov), Luleč (okres Vyškov), Kučerov (okres Vyškov), Kuřim (okres Brno-venkov), Černá Hora (okres Blansko), Ostrov u Macochy (okres Blansko) (okres Blansko), Vranov (okres Brno-venkov) a na nádraží v Blansku. Šest strojů 92 gardové bitevní divize mělo za úkol toho dne zaútočit na  německá postavení u Rostěnic. Vzdušné krytí jim zajišťovalo šest JAKů-1 179. stíhacího pluku. Útok pod přikrytím stíhačů proběhl dle plánu, pak byla ale formace Šturmoviků/ zřejmě poté, co se stíhací doprovod již vzdálil/ napadena deseti Bf 109 a deseti Fw 190. /dle deníku pluku/. Němečtí stíhači sestřelili tři Il-2.

První zasažený Šturmovik  od 92 гшап 4 гшад, 5 шак, 5 ВА přistál u obce Podbřežice. Oba letci / Gardový lejtěnant Petr Fedorovič Dubina a střelec Vladimir Vasiljevič Šuvalov/ přežili a podařilo se jim uniknout. /POPSÁNO ZDE/

Druhý zasažený stroj se zřítil ve Slavkově, posádka: GOLDIN/BOLŠAKOV, 92 гшап  / POPSÁNO ZDE/.

Třetí stroj 92 гшап přistál nouzově u Staré cihelny v Němčičkách. Střelec, vojín Pavel Andrejevič Kudrin byl zabit ještě ve vzduchu palbou stíhače, pilot lejtěnant Valentin Fjodorovič Korčin   je veden v CAMO rovněž jako padlý v boji.

90. pluk útočil na Nemojany-Luleč a obsluha  flaku si zde  připsala celkem osm sestřelených strojů.

Il-2, 90 гшап, . posádka:Gardový stáršij lejtěnant Pavel Petrovič Karsakov (padl), střelec gard. četař Vasil Nikolajevič CHYKIN (vrátil se). Letadlo se zřítilo na polní trať "Kopaniny"  /POPSÁNO ZDE/

Il-2 90 гшап,  posádka:Mládšij lejtěnant /ppor./ Michail Borisovič Švecov (padl),  mladší seržant Ivan Nikolajevič Zotějev/Zatějev/ (padl) . Stroj se zřítil u železniční tratě v Komořanech

Il-2 90 гшап,  posádka:  Mládšij lejtěnant Alexandr Ivanovič Pavlov (padl), staršina Vasilij Pavlovič Kurenkov (padl). Letoun dopadl na polní trať Skalky

Il-2 90 гшап,  posádka: gardový mládšij lejtěnant Nikolaj Andrijanovič Rjabov (padl), gardový seržant Michail Ivanovič Aconin (padl), letoun dopadl u Rostěnic

Il-2 90 гшап, posádka MOLODČIKOV, PETRUNIN. Posádka letoun "dotáhla" za linii fronty kde nouzově přistála.

Il-2 4 гшад,  posádka: Mládšij lejtěnant Alexej Vasiljevič Carkov , starší seržant Ivan Mojsejevič Ogarkov . Stroj měl dopadnout na pole u silnice Brno-Vyškov nad obcí Tučapy. Osádka zahynula. /POPSÁNO ZDE/

Dalším plukem, který ten den útočil v prostoru Lulče byl 235. bitevní let. pluk /235 шап, 264 шад, 5 шак, 5 ВА/. Ten toho dne odepsal dva Šturmoviky i s posádkami.

 Il-2 235 шап,posádka: stáršij lejtěnant Sergej Ivanovič Dranicin (padl), stáršij lejtěnant? Ivan Stěpanovič Bojko(padl). Stroj dopadl do rybníka Chobot./POPSÁNO NÍŽE/

Il-2 235 шап, posádka: lejtěnant Fedor Prokofjevič Borodatych , jefrejtor Ivan Ignatěvič Mucha . Letoun dopadl u Křižanovic. /POPSÁNO ZDE/

O den později, 28. dubna dostal 3. gardový bitevní sbor za úkol podporovat útočící sovětská vojska směrem na Vyškov. Několik strojů 131. gardového bitevního pluku odstartovalo z polního letiště na území Rakouska u obce Strasshof a napadla cíle v oblasti Rostěnic. Jeden stroj byl sestřelen:

Il-2 131 гшап, 7 гшад, 3 гшак, 5 ВА.posádka: gardový lejtěnant Nikolaj Nikolajevič Ivanov , gardový starší seržant Andrej Pavlovič Čudopalov. Oba zahynuli, stroj dopadl do lesa nad cihelnou mezi Lulčí a Drnovicemi. /POPSÁNO ZDE/

O tom, jak situace v oněch dnech v Nemojanech a okolí vypadala si lze udělat představu ze školní kroniky Nemojan, kterou publikoval na webu obce p. R. Klacek. /kráceno/

Fronta se blíží a s ní i nedočkavost, jak to dopadne. Nálety bylo přerušeno vedení elektřiny, takže od začátku dubna jsme bez světla a rádia. Noviny přestaly vycházet 17. 4. 1945. Není odnikud zpráv. I pošta vázne. Hřmění děl se denně blíží. Do lulečského nádraží byl postaven muniční vlak pro zásobování úseku Bučovice – Křtiny. Dne 21. 4. pokusila se ruská letecká eskadra vlak bombardovati. Útok provedla asi z výše 1 000 metrů. Silný vítr bomby odnesl až 50 metrů od cíle. Několik bomb dopadlo na nádraží, kde byl usmrcen přednosta stanice Jan Štěpán a pokladník Kovář Josef. U obecní váhy, u podjezdu, sedával nemocný reumatismem Jan Žemla. Byl zabit střepinami pumy, která padla za něho asi 2 kroky, v okamžiku, kdy bral za kliku dveří u váhy, kam se chtěl skrýt. Oběti tyto měly pohřeb 23. dubna. Z kopce Martin bylo viděti blížící se frontu, záblesky z děl a hořící vesnice. Správně jsme odhadovali, že v neděli 29. 4. budeme již zabraní, když to půjde dobře. Nezdařeným útokem na vlak byly zasaženy i některé domy u nádraží: Kramář Josef č. 122, Baláš František č. 112, Straškrábová Josefa č. 96. Byly částečně pobořeny a hospodářská stavení vyhořela. Zatím se v obci ubytovaly jednotky ustupující německé armády.

Po poledni 25. dubna silný svaz ruských letadel znovu napadl muniční vlak a zapálil jej. Pisatel byl očitým svědkem. Díval se na celou akci z pod půdního okna ve škole. S ním pozoroval hrůzné, při tom však krásné divadlo pan stavitel Karel Liška. Nejdřív vyhořel vagon s raketami, které vybuchovaly po stovkách a ve vzduchu svítily žlutě, zeleně a červeně. Pak chytly vagony s minami a kusy železa dopadaly až do školní zahrady. Pojednou se vyvalil černý sloup kouře a vyšlehl ohromný rudý plamen k obloze. To chytily naráz dva vagony ekrasitu. V tom okamžiku strhl řídící učitel stavitele stranou za zeď, ale ničivá vlna byla již zde. Všechna okna u školní budovy byla vysypána, okenní rámy roztříštěny a dveře u tříd rozbity a dveřní obklady (futra), hlavně v bytě řídícího, vyrvány ze zdi. Na stěnách nezůstal ani jeden obraz. Střecha smetena. Všude jen tříšť a spoušť. Škola se celá pohnula a některé zdi a stropy popraskaly. V obci nezůstala jedna střecha celá a 90 % oken vzalo za své. Nejhůře na to doplatily domy u nádraží, které z větší části byly pobořeny. U nádraží byly připraveny haldy klád k nakládání. Ty byly rozmetány a hozeny k lulečské silnici, 900 m³ dřeva složeného u nádraží v haldě chytlo a shořelo, s ním i 2 řepařské váhy. Krytina na kostele sv. Martina byla rovněž smetena.

Dne 24. dubna přišla do obce německá Sprengabteilung (ženijní jednotka), která měla minovat všechny křižovatky v obci a soutěsky silnic. Velel jim jakýsi hejtman Knoll. Dle disposic měli se Němci v obci zdržeti asi 14 dní. Po výbuchu vlaku ještě týž večer odjížděli pryč. Jak bylo později zjištěno, byli zajati u Babic. Na autech měli znak skákajícího jelena.

Od zimy byli nuceni všichni občané pracovati na porážení klád v lese a dělání protitankových zábran. Obec byla slušně opevněna. Jen zničení muničního vlaku obec zachránilo od úplného zničení. Dne 25., 26. a 27. 4. ve dne v noci projížděly automobilové i tažné kolony vesnicí směrVyškov nebo Račice. Vyrabovaly a odvezly zboží z obchodu Bezděkova a Smutného.

U sokolského cvičiště byly dílny na opravu aut a tanků. Projíždějící osádky říkaly, že byly v bitvě u Slavkova a Rousínova. Dne 27. 4. oddíl asi v síle slabé roty odpočíval u hostince Paláskova. Hostinský Palásek slyšel jakýsi monotónní zvuk a vyšel z krytu. Viděl, že celý houf německých vojáků se modlí. V tom dal přišedší důstojník, asi poručík, notně podroušený, rozkaz k nástupu do bitevní linie. Tu vystoupil voják a hlásil mu, že nastupovat nebudou, že nejsou zvířata, aby sloužili za „kanonen futter“ (žrádlo). Důstojník chtěl odvážlivce zastřelit, ale bylo mu v tom ostatními vojáky zabráněno. Mnozí z nich sháněli civilní obleky. Byli to Rakušané. Konečně odtáhli směrem na Tučapy, část pak šla k Habrovanům.

Fronta se rychle blížila. Za ustupujícími zálohami byla hnána stáda zbídačeného dobytka. Do školy přišlo několik zběhů, kteří již s válkou nechtěli nic mít. Rozklad německé armády byl neodvratný. V noci jižní a západní obloha přímo hořela. Boj o Brno byl ukončen. 

26. 4. odpoledne zaujaly protiletadlové německé kanony postavení mezi nádražím a hlavní silnicí. 27. 4. sestřelily 7 ruských letadel. Odpoledne však byly napadeny silným ruským svazem a úplně umlčeny. Ráno po nich nebylo již památky, jen rozmetané okopy a díry po pumách. V noci o 3. hodině ráno vylétl do povětří jeden oblouk železničního mostu do povětří.

Nádraží bylo úplně zničeno. Kolejnice vytrhány a odhozeny do polí. Tam, kde stály vagony s ekrasitem, celkem tři, zela jáma asi 30 m dlouhá, 5 m hluboká a asi 15 m široká. Druhá jáma byla o něco menší. Železniční kolejnice byly pokrouceny jako tkaničky. 45 vagonů bylo shořeno a rozmetáno. Všude válela se pěchotní a dělostřelecká munice, zničená děla a různý válečný materiál. Pohled na to byl žalostný.

Již několik dní lidé bydleli v krytech, sklepích a kolem 200 osob bylo shromážděno ve skalní jeskyni nad silnicí u lesa. Ve školních sklepech bydlelo asi 25 osob a v noci byl stav 45.

Bitva o Nemojany a horský masiv Liliohorský začala z rána 28. 4. O půl 7. bylo pozorovati slabé pohyby pěchotních jednotek. Asi o půl 9. couvla německá pěchota do linie Podbřežice – jižní okraj Tučap – svah kopce jižně asi 100 m od potoka Rakovce až ku trati. Odtud šla německá linie od cihelny po jižním okraji Nemojan do Horky. O 10. hodině objevily se kozácké hlídky na celém hřbetu kopce k Habrovanům a brzy za nimi se objevily tanky. Přestřelka se začala stupňovati, až asi od 11 hodin do 13 hodin 20 minut nebylo slyšet vlastního slova. O 13. hodině leželi Němci v linii podél zdi zahrady Zmrzlých č. 23 a za zdí mlýnské zahrady, podél potoka až k Chobotu. Jeden kulometčík se usadil ve štítě domku p. M. Hermanové č. 27 a odstřeloval silnici od Voráčových až po křižovatku před dům Smutných č. 1. Ruská hlídka se dostala až k domku p. Hermanové a ručním granátem německého kulometčíka vypudila a domek byl okamžitě v plamenech. Je to domek proti hlavnímu vchodu do školy. Mezi tím shořel stoh na zahradě u Zmrzlých č. 21.

Ustupující němečtí vojáci kryli se při každém hvízdnutí kuličky nebo granátu a byl na nich vidět hrozný strach. Ti, kteří byli za zdí zahrady Zmrzlých č. 23, jen na domluvy důstojníka odvážili se postavit a střílet na postupující ruské hloučky. Pak couvali směrem na Luleč. O 13. hodině 20. minutě dostala se první bitevní ruská linie ke škole. Volala do sklepa, jsou-li tam Češi. Když byli uvítáni, prohlédli místnosti, zda nejsou ukryti někde Němci, a zase postupovali vpřed. V tom ruský tank zaútočil přes školní zeď u dvorku a celou ji položil. Všichni muži ukryti ve školních sklepích ihned chopili se práce a odklízeli zábrany a překážky. Nyní každý pochopil, co to znamená, že se ruská armáda valí. Pěchota rychlým krokem ve dvou kolonách valila se silnicí, za ní tryskem třemi řadami bitevní povozy, tanky, pancéřová a zásobovací auta, granátomety a dělostřelectvo nejrůznějšího druhu. Několikrát ozvaly se kaťuše, tj. rychlovrhače raketových střel. Do školy ubytovalo se obvaziště. Doktor, původem Gruzínec, požádal o slámu a prostřel na ni krásné perské koberce a teprve na ně byli položeni ranění. Ošetřovna byla v bytě řídícího učitele, jelikož ve třídách byla sláma po Němcích a byla promíšena sklem. Třídy se druhý den vyklízely a myly pro zřízení nemocnice. Celkem se ve škole vystřídaly tři nemocnice. 

29. 4. začala se záloha valit zpět. Přijely kaťuše. Velela jim žena, nadporučík. Zastavila se ve škole (byl zde velitel pluku, který řídil operace) a vypravovala, že je 4 roky na vojně, byla 3× raněna a měla několik vyznamenání. Naše ženy chtěly ji pohostit, ale odmítla, požádala jen o sklenici vody a v tom dostala rozkaz k odjezdu. Asi za čtvrt hodiny bylo slyšet od Drnovské, jako by se svět bořil. To velitelka kaťuší pomáhala ss-manům, kteří spěchali provést protiúder, k rychlejšímu ústupu. Na zpáteční cestě se opět zastavila ve škole a ukazovala, že nemá už ani ruční granáty. I na ty došlo. Němci couvli na Vyškov a kaťuše, bez ztrát, se vracely zpět. Několik nás žádali jsme plukovníka o zbraně, že také pomůžeme. Plukovník však řekl říd. uč.: „ Děkuji vám, není vás potřeba. Nás je dost. Vás Čechů je málo, bylo by vás škoda.“ A tak pomáhalo se, kde se dalo. Nosili se ranění, pochovávali se mrtví, sháněla se sláma, dělalo se dřevo pro nemocnici atd.

Před domem č. 21 leželi na silnici při útoku pancéřů 2 němečtí ranění, kteří byli pancéři úplně rozježděni. V hostinci u Palásků byl německý lazaret. V poslední chvíli před ústupem byl tam přinesen raněný Němec a tam zemřel. Ležel tam s ránou v břiše uprostřed sálu a okno zásahem bylo rozbouráno i s kusem zdi. Ve vesnici byly jenom zálohy a bojovalo se o Vyškov. Obyvatelstvo si oddychlo. Hned se chopilo práce a známky bitvy rychle mizely. Majitelé potahů však zakusili. Když nemohli s koňmi, museli s kravami. V noci z 8. na 9. května bylo uzavřeno příměří. Byl konec války, konec týrání a poprav. Opět po 6 letech jsme si mohli volně vydechnout. Zásoby ze skladišť musely se odvézt až do Tišnova a k Jihlavě. I majitelé krav museli jet až do Tišnova. Přijeli zpět až za 10 dní. Krávy byly stlačené a nemocné. Jiní byli nuceni hnát stáda dobytka za ruskou armádou. Dobytek se pásl na obilí, jetelinách, na lukách, prostě všude, kde se zastavil. Ruská armáda se z části stravovala v místě, ze zásob, které byly po ruce. Poměr našich lidí k Rusům byl velmi přátelský. Naši lidé by byli Rusům dali poslední, co měli. Vyskytli se však v ruské armádě jednotlivci, kteří zde nezanechali dobrý dojem, ačkoli měli rozkaz chovati se ukázněně. Jinak byli ruští vojáci přísně trestáni. Jsme však rádi, že nám vydobyli svobodu a budeme s vděčností na ně vzpomínat.

Zemřelí vojáci dne 28. a 29. dubna byli pochováni před okny u školy, u Voráčů, na nádraží a jinde. Nejvíce raněných bylo v noci 30. dubna: celkem 60, z toho jich 6 do rána zemřelo. Možno odhadnouti, že na území Nemojan padlo asi 65 Rusů, včetně letců sestřelených 27. 4. Všichni Rusové byli pak v zimě vykopáni a odvezeni do Brna na společný hřbitov. Kolik padlo Němců, není možno odhadnout, ježto byli pochováni dílem v polích, dílem na hřbitově.

A tak od 9. května 1945 začínáme znovu. Poslední zbytek nemocnice odstěhoval se 26. 5. 1945. Začalo se vše čistit, malovat, mýti a 4. 6. začalo vyučování. Bylo však přerušeno od 11. 6. do 14. 6. pro odstřel asi 35 000 kusů těžké munice, která byla rozházena všude, hlavně kolem nádraží, a byla odborníky ničena...

Ztráty sovětského letectva  v  prostoru Luleč, Nemojany a okolí byly  značné, lze se dopočítat více než deseti IL-2. Údaje to zcela jistě nejsou definitivní a informace nebudou také jistě zcela  přesné. Postupně zde budu jednotlivé případy zpracovávat.  Informace čerpám z různých zdrojů. Jednak jde o poznatky z archivu CAMO, které zveřejnil p. Jan Mahr, nejvýznamější moravský badatel,  jenž již bohužel není mezi námi. Dalším zdrojem jsou prehistorické materiály z časopisu Zápisník, kde byla v sedmdesátých letech publikována série článků na toto téma. Články jsou sice poplatné své době, ale poskytují autentický pohled na toto téma v době svého vzniku. Dalším zdrojem jsou materiály od p. Rudolfa Klacka z Nemojan, které mi ochotně poskytnul. V neposlední řadě pak jsou zdrojem výpovědi několika zbylých pamětníků, které se mi podařilo při mých několika návštěvách v obou obcích v minulých letech ještě "odchytit" a vyslechnout.

 ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 Il-2 235. bitevní letecký pluk/ 235 шап, 264 шад, 5 шак, 5 ВА.

posádka:

stáršij lejtěnant /npor./ Sergej Ivanovič Dranicin (padl)

 stáršij lejtěnant? /npor./Ivan Stěpanovič Bojko(padl).

Stroj dopadl do rybníka Chobot.

Zápis o ztrátě obou strojů  Il-2 235. pluku  27.4.1945 /CAMO/

Přímými svědky této události byli p. Rudolf Klacek 1923–2014), a  p. Rudolf Klacek st. (1897–1971). Jejich vzpomínku na událost zachytil a popsal v Nemojanském Zpravodaji 2-2018 p. Rudolf Klacek, syn a vnuk obou jmenovaných.

Oba bydleli v té době na mlýně Chobot. Otec a děda viděli, když letadlo šlo k zemi. Proletělo směrem od Nemojan přes švestkovou alej. Ta vedla kolem cesty na výjezdu ze mlýna, směrem na západ k chobotským polím (dnes jsou zde koně). Ve švestkové aleji letoun zachytil o dva stromy, tam došlo k jeho výbuchu, urazila se křídla a směrové kormidlo – zůstaly ležet kousek od aleje. Motor i s posádkou letěl dál, směrem k okraji rybníka. Tam prolétl křovím a stromy a skončil na tzv. Třetích loukách (to byl prostor za rybníkem směrem k Hranáči, dnes je tato část součástí rybníka). Pilot a střelec dopad nepřežili a výbuch zřejmě způsobil zapálení jejich padáků. Děda i otec běželi na místo havárie a snažili se oba letce uhasit. Vtom se tam objevili Němci na motocyklu se „sajdou“. Přijeli od Branky po polní cestě vedoucí k Chobotu. Otce i dědu pod pohrůžkou zastřelení zahnali a stále křičeli Waff en, Waff en. Hledali zbraně. Nic jiného je nezajímalo. Není známo, zda něco našli, ale za nějaký čas odjeli zpátky do dědiny. Posádka po sobě zanechala stopy v bahně i s botami (zřejmě šlo o nějaký poslední pohyb před smrtí) a zůstali ležet bosí. Pohřbeni byli 28. nebo 29. dubna před budovou základní školy. Bylo zde pohřbeno více padlých, celkem v osmi hrobech.

Součástí článku v Nemojanském Zpravodaji je i zákres události. 

Letci z havárie od Chobota byli pohřbeni v sedmém hrobě od hlavního vchodu do školy. Na hrobě byl nápis: "Zde leží bez bázně bojující letci-útočníci: Starší poručík Draničin Sergej Ivanovič, Sverdlovská oblast, Karlinský rajon, obec Zurvinský Rudnik narozen 14. 1. 1919 Starší seržant Bojko Ivan Štefanovič, Žitomírská oblast, Arvilský rajon, obec Osžorol narozen 21. 2. 1918 Padli při plnění vojenského úkolu 27. 4. 1945."

V zimě pak byly jejich ostatky vyzvednuty spolu s dalšími padlými a převezeny na společný hřbitov v Brně. Vrak letadla byl z části odvezen (motor, část draku a křídel). Jedna část křídla spolu s kanónem ráže 20 mm s několika náboji zůstala na břehu rybníka ve křoví až do roku 1978, kdy byla odvezena spolu s nalezenými pancíři a umístěna do síně tradic při Zbrojovce Vyškov, následně do Leteckého muzea na vyškovském letišti.

 Události se obsáhle v r. 1978 věnovala skupina kolem časopisu Zápisník, která  se dala dohromady z nadšenců z několika místních podniků / Zbrojovka Vyškov, UP Rousínov, OPS Vyškov/. Skupině se podařilo zajistit pomoc armády - vojenského útvaru Vyškov a Lidových milicí a s pomocí techniky z rybníka vytáhnout některé podstatné části letounu. O akci vznikly poutavé články J. Dreboty " Záhada rybníka Chobot" a "Co skrýval rybník Chobot", které byly uveřejněny na stránkách Zápisníku Z ´77 a Z´78.

 Většina trosek, které byly vytaženy z rybníka Chobot vzala za své počátkem devadesátých let. V muzeu Nadace LHS Vyškov se zachovala část křídla.

Rybník Chobot 2022/1947

Poklidná hladina rybníku Chobot v současnosti nedává neznalému ani tušit, co se zde v dubnu 1945 odehrálo. Původní, vegetací zarostlý rybník  byl od sedmdesátých let minulého století   upraven a vybagrován. Vodní plocha je dnes značně větší, než tomu bylo v době onoho náletu a bahno bylo zřejmě rozvezeno po okolních polích. Tam bude zřejmě možno nalézt poslední  zbytky letounu Il-2 posádky Dranicin/Bojko.

Prameny:

materiály p. R. Klacka/ Nemojany

web pamyat-naroda.ru

"Letecké boje při osvobození Nemojan a okolí"- R. Klacek, Nemojanský Zpravodaj 2/2018

Zápisník Z´77, Z´78,

www.vrtulnik.cz

www.palba.cz

www.nemojany.cz

Pavel Krejčí 5.2023