MiG-15UTI (CS-102)  výr. č. 612792

Syrské arabské vzdušné síly

Kpt. Josef Saksůn

Alexandria, Egypt   16.8.1956

 Ilustrační obrázek MIG-15UTI (CS-102)

V letech 1955 a 1956  objednala Syrie v Československu celkem  52 strojů MiG-15 (Operace 104). Stroje byly přepravovány do Egypta, kde od července 1956 působila skupina československých instruktorů. Náročné klimatické podmínky stály zřejmě za katastrofou, která se odehrála v solném jezeře, které se nacházelo východně od letistě Al Nouzha.

Letoun CS-102 výr. č. 612792 byl po přepravě lodí sestaven továrním servisem a zalétnut pilotem npor. Horeckým. Potom byl znovu rozstykován  a používán pro technickou výuku příslušníků syrského letectva. Z důvodu mezinárodního napětí způsobého zestátněním Suezského průplavu Egyptem bylo rozhodnuto letoun znovu sestavit a přelétnout z přímořského letiště do vnitrozemí. Čs. technický personál letoun připravoval od půlnoci z 14.na 15. srpna, 16. srpna bylo vše hotovo a letoun byl připraven k zalétnutí. Pro zálet byl vybrán kpt. Josef Saksůn, příslušník 8. slp Kbely, který měl bohaté zkušenosti se zálety strojů po opravách právě ve Kbelích a který byl součástí čs. technické podpory v Alexandrii.

Kpt. Saksůn stroj krátce před 11. hodinou od čs. techniků převzal, provedl motorovou zkoušku a v 11:20 odstartoval k záletu. Celý proces kontroly, převzetí a záletu byl sledován syrskými a egyptskými piloty, šlo o to jim ukázat, jak se to správně dělá... Ještě před vzletem se pilot domluvil s řídícím létání npor. Hladilem, že v blízkosti letiště provede dvě sestavy vyšší pilotáže. Po vzletu  pokračoval kpt. Saksůn po letištním okruhu ve výšce 800m, pak si vyžádal povolení k průletu nad dráhou. Po průletu rychlostí 700-800 km/h nastoupal do 4 tis. metrů a prováděl akrobacii. Při provádění přemetu, v poloze na zádech se za letadlem objevila bílá stopa. Po dotazu npor. Hladila pilot odpověděl, že vše je v pořádku, že je to palivo po prudkém stažení plynu. Během této komunikace pilot  dokončil přemet a nabíral rychlost k provedení překrutu. Po stoupavé fázi však letoun neotočil půlvýkrutem do normální polohy, ale pokračoval v letu na zádech a pomalu přešel do střemhlavého letu. Je možné, že pilot se v první fázi překrutu "uspal"  a během letu střemhlav již nebyl schopen proti lesknoucímu se jezeru obnovit svoji prostorovou orientaci. Letoun pokračoval na plný plyn kolmo do země. Npor. Hladil během střemhlavého letu zoufale pilota několikrát volal, kpt. Saksůn ale neodpovídal.

Letoun dopadl do solného jezera asi 3 kilometry od letiště. Jezero, které je asi 30 km dlouhé je pokryto pouze tenkou, asi deseticentimetrovou vrstvou vody,  pod kterou se nachází solná kůra jezera, silná asi 1,5 metru. Letoun se zaryl pod tuto vrstvu, došlo k explozi a požáru. Kráter se  brzy zaplavil vodou, na povrchu zůstala pouze menší  část trosek rozmetaná explozí do vzdálenosti několika desítek metrů.

Na místo se kromě československých zástupců dostavil velitel egyptského letectva vice-maršál Sidki, který projevil soustrast nad smrtí čs. pilota a nařídil připravit všechny dostupné technické prostředky a personál  k vyčerpání vody z kráteru a vyzdvižení ostatků pilota. To se povedlo následujícího dne. Vzhledem k okolnostem toho moc nebylo...Ostatky byly převezeny do márnice v Alexandrii a následně do Káhiry. Tam se do věci vložilo čs. velvyslanectví, které zabezpečilo převoz těla do vlasti.

Hlášení o katastrofě, které putovalo do Prahy podal generál Reindl, vedoucí čs. vojenské skupiny, mjr. Meduna a mjr. Šebek. Ti dospěli k názoru, že pravděpodobnou příčinou bylo podcenění vysokých teplot (až 45°C) toho dne, které mohlo mít vliv na organismus pilota během následného letu. Za možnou příčinu bylo rovněž označeno zhoršené vnímání horizontu, který mohl být v těsné blízkosti  moře a solného jezera matoucí. Zvláště jezero se určitých světelných podmínek lesklo jako zrcadlo.  Mohlo tak dojít k oslnění pilota. Vyloučena nebyla ani již zmíněná či ztráta vědomí v důsledku přetížení.

7. září 1956 byla celá záležitost velitelem letectva gen. Tykalem uzavřena. Napětí v regionu vygradovalo koncem října 1956, kdy Izrael podnikl na Egypt útok a obsadil Sinai. Začátkem listopadu se do konfliktu vložila i Francie a Velká Británie, oba státy  se snažily ovládnout jim vyvlastněný Suezský průplav. Tři syrské Migy se podařilo přelétnout z Egypta do Sýrie, vetšina ostatních byla zničena v Egyptě  na základně Abu Suweir.  Z důvodu tohoto vojenského konfliktu byla činnost čs. personálu v Egyptě v říjnu přerušena, nicméně  čs. instruktoři do země později vrátili... To už je ale mimo rámec tohoto článku.

Trosky zničeného MIGu-15UTI "672192" na ploše solného jezera u Alexandrie.

Situační zákres místa nehody.

Zákres místa dopadu

 Výpověď npor. Hladila egyptským představitelům, kteří nehodu vyšetřovali.

 Prameny:

-Zápis o vyšetřování nehody letounu CS-102 v Egyptě / VUA Praha/

Pavel Krejčí 12.2022