Aero L-39ZO Albatros      v.č. 232333

"2333"

3.lšp, 4. letka

mjr. Josef Blažek   †

sgt. Abdulah H. Kalifa   ﻣَﻮﺕ

Brak Al Shaati , Libye          9.4.1984

 Libijský L-39ZO stejné serie jako při katastrofě zničený  "2333". Stroj na fotografii z r. 1986 dobře reprezentuje tehdejší  podobu "třicetdevítek" v Libyiského letectva. Letoun na snímku, tedy "2337" měl zajímavý osud. V r. 1987 byl ukořistěn na základně Oadi Doum během konfliktu se sousedním Čadem. Později byl vládou Čadu odprodán do Velké Británie a přelétnut do Aera Vodochody k opravě. V  GB  pak létal řadu let jako G-OTAF. Zničen byl při nehodě u letiště Duxford 2.8.2003 /T. Laurent/

Na 9. dubna 1984 bylo na základně Brak v době od 07:30 do 13 hod naplánováno létání operační letky 3.lšp (akce Libye). V 07:48 odstartovala dvojice strojů L-39ZO k plánovanému úkolu č. 203 a 222 (let po trati ve 300 m a nácvik cvičného bombardování z horizontálního letu). Vedoucím dvojice byl stroj výrobního čísla 232333. Na zadním, instruktorském sedadle se nacházel mjr. Josef Blažek, vepředu seděl žák, seržant Abdulah Hasan Kalifa. Druhou  "třicetdevítku" pilotoval žák, poručík Mohamed Omran.

Co se přesně toho dne stalo se už nikdy nedozvíme, vyšetřovací spis je poměrně stručný. Ze specifických důvodů panujících v Libii (tehdejší oficiální název byl Velká libyjská arabská lidová socialistická džamáhíríje) neproběhlo žádné oficiální vyšetřování, nebyly uskutečněny žádné odborné expertýzy. Nebyla přípustná ani pitva pilotů. Takové věci nejsou v souladu s místním náboženstvím, filozofií je, "Alláh to tak chtěl, tak se tím nebudeme  zabývat".  Ve Zprávě o vyšetřování letecké nehody nejsou k dispozici žádné fotografie. Vše vychází z výpovědi vedeného pilota. O poměrech, které v Libii panovaly svědčí i to, že ačkoliv byl letoun vybaven záznamovým zařízením SARPP, záznam nebyl pořízen - nebyla páska.

Dle výpovědi por. Mohameda Omrana nastoupala dvojice do výšky 200 m nad terénem a nasadila kurz 120°, namísto plánovaného 083°. Tímto kurzem pokračovala dvojice 2 minuty, pak začala dvojice točit do předepsaného směru. V té době byla ale již několik kilometrů jižně od původní trati. Vedoucí letoun začal snižovat výšku letu s postupným zvyšováním rychlosti nad 500km/hod. V té době se dvojice letadel dostala do údolí, kde byly oseté zemědělské plochy. V rovinatém prostoru "žehlila" posádka  terén ve výšce 10-15 metrů. Během toho však  letoun náhle zachytil  o raketovými bloky UB-16 a spodkem trupu o zem. Stroj se odrazil od země , po 150 m došlo k dalšímu odrazu od země a vznícení paliva. Po dalších 200 metrech letoun narazil do země, vybuchl a byl zcela rozmetán. Od fáze nasazení dvojice na trať až do dopadu na zem vedoucí nepodal žádnou zprávu rádiem ve které by naznačil technickou závadu. Posádka se nepokusila o katapultáž a zahynula.

Za příčinu nehody bylo označeno svévolné snížení výšky letu vedoucím dvojice mjr. Blažkem. Lze se domnívat, že na palubě proběhlo něco jako známé "A teď ti něco ukážu". Je prakticky vyloučené, že by si žák sám dovolil sklesat do takové výšky  a instruktor si toho nevšiml. Počasí ten den bylo přímo ukázkové, dohlednost nad 20 km, jasno, bezvětří. Je možné, že si mjr. Blažek během pilotáže ze zadního kokpitu v nízkém letu nevšiml mírného zvlnění terénu...Ve spise je zmíněna i možnost oslnění pilotů sluncem, které se nacházelo nízko nad obzorem mírně vpravo.

Prameny:

Zpráva o vyšetřování letecké nehody - VUA Praha fond MNO 1984

 Pavel Krejčí 12.2022