Boeing B-17G    42-107202

"Belle of the Brawl"

563.Bomb Squadron, 388.Bomb Group, 8.AF

bývalý důl Alexander , okr Teplice    24.8.1944

B-17G 42-107202  /via T. Smidovčin/

Přezdívka "Belle of The Brawl" byla mezi posádkami Fortressů velmi oblíbená. Celkem se tímto "nickem" pyšnilo  pět strojů!                                          B-17G na tomto snímku je ta správná - "naše" 42-107202

Znak 563. Bomb Squadron

 Bývalou obec Hrdlovka a důl Alexander dnes již nic v terénu nepřipomíná- celá oblast podlehla povrchové  těžbě uhlí.

Obec byla zlikvidována v letech 1970-1975. Likvidace dolu v letech 1996-1997. 

Většině fandů letecké historie se při vyslovení data "24. srpen 1944" vybaví nálet 15. Letecké Armády  na rafinerii David Fanto a  blízké letiště v Pardubicích a rafinerii Vacuum Oil v Kolíně. Při zpátečním letu byly stíhači Luftwaffe nad naším územím sestřeleny tři stroje B-24 (dopady: Číměř, Vlčice a Lomy, vše v okrese J. Hradec). Míň se už ví o tom, že toho dne se akcí na Čechami zůčastnila i 8. Letecká Armáda, která měla za cíl rafinerii STW v Záluží u Mostu.

Zákres  trati letu svazu 388. BG včetně časů na otočných bodech. /MACR/

 Mapa zásahů cíle v Záluží u Mostu. /SLA Most/

"Viděl jste někdy důl? To je taková díra v zemi"  praví uhlobaron Ptáček v jednom z Cimrmanů. Jak je ze snímku patrno, není to až tak docela pravda. K dolu patří rozsáhlá infrastruktura v nadzemí. Na snímku těžní věž dolu Alexander v těsně poválečném období. /zdarbuh.cz/

Komplex dolu Alexander v Hrdlovce /něm. Herrlich/ - zdroj:www.zanikleobce.cz

 Dnes zaniklá obec Hrdlovka-Nová Ves a důl Alexander na leteckém snímku z r. 1953 /MO ČR/

Brzy ráno 24.8.1944  se na základnách USAAF v jižní Anglii chystalo ke startu celkem 139 posádek strojů B-17. Součástí bombardovacího svazu bylo i 38 Fortressů 388. Bomb Group ze základny Knettishall. Ty odstartovaly mezi 7:25 a 7:50 (GMT)  a po zformování se zapojily do hlavního svazu. Při letu směrem  k Severnímu moři se k nim připojil stíhací doprovod tvořený Mustangy. V prostoru východně od Wilhelmshavenu  svaz vstoupil do vzdušného prostoru nad Říší a pokračoval jihovýchodním  směrem. Ve výšce 8000m, v "A" formaci se nacházel stroj 42-107202, kterému velel 1/Lt Charles W. Edwards. Devět členů posádky  prožívalo vysoké napětí, jednalo se o jejich první bojový let. Všichni  doufali, že jim bude přát štěstí a za pár hodin se kola jejich "Belle of the Brawl", jak pojmenovali svůj stroj, opět  roztočí o  betonovou dráhu v Knettishallu. Jejich přání jim ale  osudem nebylo vyplněno. Krátce po 13. hodině středoevropského času se svaz nacházel jižně od Berlína, pokračoval na východ  a přesně ve 13:17 ostře zatočil doprava na jih. Ve 13:38 vstoupilo čelo svazu jihovýchodně od Drážďan nad naše území, otočilo se na západ, krátce nato přelétlo Initial Point  a směřovalo přímo k cíli. Flak, který chránil průmyslové cíle na severu započal svoji práci a obloha v blízkosti letadel se začala plnit černými rozprasky granátů detonujících v předem nastavené výšce. Žádná změna kurzu už v tu chvíli pro svaz již  nebyla možná. Bombometčíci sledovali v nitkových křížích svých zaměřovačů Sperry zvolna se posunující krajinu hluboko pod nimi a čekali až uvidí kontury cíle, které si vtiskli do paměti z fotografií na ranním brífingu. Posádce "Belle of the Brawl" zbývalo k cíli již jen pár sekund, když přesně ve 13:46 jeden z granátů "osmaosmdesátek" zasáhnul motor č. 4. Ten ihned  vybuchl.  Osádky okolních letadel  viděly, jak se "Belle of the Brawl" utrhla velká část křídla. Motoru č. 3 se utrhla vrtule a letoun se prudce výkonem motorů na levé straně stočil doprava. Prudkou zatáčkou  došlo ke ztrátě rychlosti a "Fortress" přešel do ploché vývrtky. Čtyřem členům posádky se podařilo letoun opustit na padácích. Pět letců takové štěstí nemělo. Byly buď zraněni či zabiti již explozí granátu, nebo se jim  nepodařilo se z  letounu dostat kvůli obrovské odstředivé síle vyvolanou rotací padajícího vraku.

Pád letounu sledovali i lidé ze země. Letadlo podle nich padalo krouživými pohyby až dopadlo přímo na na strojovnu těžní jámy dolu Alexander. Při nárazu v letadle vybuchly palivové nádrže a trosky zachvátil prudký požár. Na místo byla povolána jednotka werkluftschutzu (závodní protiletadlová obrana), která započala s hašením trosek. Na místo se dostavil i Lt. Koch, velitel protiletecké baterie postavené u statku Nový Dvůr nedaleko Libkovic, která si letoun nárokovala. Během jeho  obhlídky došlo nečekaně  k výbuchu pum v troskách pumovnice a zničení celé strojovny. Těžce poškozena byla rovněž budova těžní jámy. Bezprostředně při výbuchu, nebo později na jeho následky zemřelo celkem dvacet osob, včetně samotného Kocha. Provoz v dole byl na několik dní zastaven.

Parte se seznamem obětí v novinách Brüxer Zeitung /SLA Most/

Drama se však odehrálo i v podzemí. Obyvatelé Hrdlovky a okolí  využívali důl jako úkryt při spojeneckých náletech. Skutečný protiletecký kryt se u Hrdlovky teprve stavěl a tak i během náletu 24.8. 1944 se v hloubce přes 330 metrů  nacházelo kromě běžné směny velké množství civilistů. Trosky bombardéru po dopadu přesekly těžní lano, a tím vyřadily z provozu výtah. Požár poté zachvátil i důlní rozvodnu, vše v podzemí se ocitlo v naprosté tmě a bez ventilace. Do dolu začal pronikat kouř a mezi lidmi vypukla panika.  Spolu s obyvateli Hrdlovky se však naštěstí v dole nacházeli rovněž zkušení horníci. Ti uzavřeli dveře důlní jámy, čímž zamezili přístupu kouře. Po dramatických debatách a hádkách padlo rozhodnutí vydat se podzemními chodbami do pět kilometrů vzdálené šachty dolu Nelson, se kterým byl Alexander v podzemí  propojený. Dramatická cesta ve tmě, pouze s několika kahany se neobešla bez paniky a omdlévání slabších jedinců. Díky zkušenostem a rozvaze několika havířů se nakonec ale všichni šťastně dostali z podzemí ven. Podrobnosti podzemního přesunu ZDE

Seznam obětí výbuchu bombardéru v budově strojovny hlubinného dolu / zdroj: Edvard D. Beneš- SLA - Mostecký Denník/

Civilní oběti: Josef Köhler (horník – 1897), Vlastimil Spěvák (horník – 1924), Richard Rosner (důlní ředitel – 1902), Albin Markl (horník – 1882), Karel Černý (horník – 1926), Johann Weiss (horník – 1905), Hermann Wünsch (horník – 1902), Robert Hamprich (obchodník – 1892), Ferdinand Kaaden (štajgr – 1899).

Příslušníci protiletadlového dělostřelectva z Libkovic, které zabil výbuch letounu: Oblt. Willi Koch (velitel baterie – 1907), Obgfr. Willi Klump (1903), Obgefr. Wilhelm Butzen (1904), flakhelfer Cyril Rota (1928), flakhelfer Roman Barsow (ruský zajatec – 1904), flakhelfer Wasilij Mamonow (ruský zajatec – 1908), flakhelfer Fjedor Afanasjew (ruský zajatec – 1912), Obgefr. Franz Rühlemann (1911), Fritz Pauken (1904).

Těla tří amerických letců, kteří zůstali v padajícím vraku byla nalezena rozmetaná výbuchem pum po okolí a sesbírána ruskými zajatci. Díky identifikačním známkám se podařilo u všech třech zjistit totožnost. Tělo čtvrtého letce se našlo až po třech dnech, ovšem bez identifikační známky. Poslední, páté tělo nebylo vůbec nalezeno. Mrtví Američané byli v tichosti pohřbeni za zdí těžební šachty. Němci zhotovili alespoň jednoduchý náčrt, který posloužil při exhumaci v r. 1946.

Ti z letců, kteří měli toho dne štěstí a pád bombardéru přežili,  se snesli na padácích na okraji lesa mezi Osekem a dolem Nelson. Byli následně zajati a po výslechu putovali do zajateckých táborů, kde se dočkali konce války o devět měsíců později.

Trosky bombardéru shromážděné na nádvoří dolu Alexander. Je zřejmé, že síla exploze byla strašlivá, letoun je roztrhán na malé kusy. /SLA Most/

Missing Air Crew Report

 MACR č. 8287 se základními údaji o letounu a posádce. Původní status MIA /Missing In Action/ byl později u čtyřech letců změněn na RTD /ReTurneD/

Popis události tak, jak ji zachytil zpravodajský důstojník v Knettishallu 26.8.1944. První část odpovídá pozdějším výpovědím těch letců, kteří přežili. Tedy- zásah do motoru č. 4 a ztráta části křídla. Další část výpovědi je již nepřesná. Letoun zcela jistě nepokračoval dalších v letu 20-30 minut, jak je uváděno.

 Výpověď seržanta Watsona po návratu ze zajetí.

Pomník zahynulým letcům.

Původní pomník posádce bombardéru stál přímo u budovy dolu Alexander. Byl osazen originální vrtuli. Počátkem padesátých let byla pod záminkou důležitosti sběru druhotných surovin komunisty odstraněna. Spíše však šlo o to, že horníci jdoucí na šichtu s budovatelskou  písní na rtech nemohou přece chodit okolo pomníku nějakým  Američanům.

Po r. 1990 byl zásluhou SLA pomník obnoven na hřbitově v Duchcově. Byla zde instalována vrtule z L-410 a informační tabule. /Teplický  Deník/

Konečná podoba pomníku, rok 2016. Byla instalována kopie originální vrtule vyrobená ze dřeva. Iniciátorem obnovy je p. J. Hreha, vrtuli vyrobil O. Havel.  /Zdroj: Teplický Deník - Edvard D. Beneš/

Fotografie torz kulometů Browning M2 kterou jsem kdysi dostal přeposlanou s tím, že jsou právě z "Belle of The Brawl" . Nevím co je na tom pravdy, ale bylo by zajímavé porovnat výrobní čísla s MACRem. Pokud článek bude číst jejich majitel a rád by jejich identitu potvrdil,  nechť se mi ozve.

 Jeden z členů posádky- TTG /Top Turret Gunner/ Lt. James R. Watson (stojící uprostřed) navštívil v r. 1994 Českou republiku.

Na snímku s členy SLA Most.

Lt. Charles Wallace Edwards / uswarmemorials.com/

Hrob Charlese W. Edwardse se nachází v Neupré v Belgii. V r. 2015 jej navštívil člen SLA Most p. T. Smidovčin.

Prameny:

Martin veselý "Hvězdy nad Krušnohořím" NV 2005

SLA Most, archiv Edvard Beneš

FOLD 3

www.americanairmuseum.com

Pavel Krejčí 8.2022