Zlin Z-281  v.č.92  OK-AWY

Aeroklub Svit Gottwaldov

Jaroslav Sypták †, Václav Knébl †

Vidče okr. Vsetín            20.8.1950

 Zlin Z-281výr. č. 92 OK-AWY, jež se zřítil 20.8.1950 u Vidče. Stroj byl zbarven v atraktivním nátěru, šedý trup byl ozdoben červeným hřbetem, na křídlech a vodorovné ocasní ploše byly nastříkány červeno-žluté klíny. Letoun předváděla v r. 1948 na leteckých dnech tehdy známá akrobatická pilotka Božena Krajčová. Z leteckého dne nepochybně pochází i tato fotografie, kterou poskytnul p. Radek Palička

Na jižním okraji obce Vidče na Vsetínsku se ve  stráni na cestou tyčí pískovcový pomník s kovovou deskou, dvěma fotografiemi a krátkým textem vytesaným do pískovce "Zahynuli tragicky při havárii letadla dne 20.8.1950". Na kovové desce je pak vyleptaná karikatura letadla a verš "Jak orel vznesli jste se do oblak...Jak Ikar k zemi jste klesli..." Pomník je usazen mezi dvěma lípami které symbolizují život dvou letců, kteří zde tragicky v srpnu padesátého roku minulého století zahynuli.

Václav Knébl (nar. 1928 ve Vidči)	Jaroslav Sypták  (nar. 1920 v Zádveřicích)

Pomník připomíná nehodu, která se zde stala  před více než sedmdesáti lety a která si vyžádala životy dvou mladých letců. Byli jimi Jaroslav Sypták (nar. 18.11.1920 v Zádveřicích) a Václav Knébl (nar. 15.9.1928 ve Vidči). O tom, co se toho dne u Vidče odehrálo dává tušit fakt, že dům rodičů jednoho z letců,  Václava Knébla se nachází jen několik desítek metrů od místa havárie.

Pohled od místa nehody  směrem k domu rodiny Knéblových.

V r. 2022 jsem se setkal s paní Holubovou, sestrou pilota Václava Knébla. Ta si dodnes na událost podrobně pamatuje. Její bratr byl zaměstnán v Baťových závodech ve Zlíně a od r. 1946 se věnoval  sportovnímu létání v aeroklubu Otrokovice. Létání ho velice bavilo, v létě 1947 se propracoval k prvním sólo letům. Celý rok 1948 pracoval v Ostravě a k létání se nedostal, následujícího roku ale  opět zahájil leteckou činnost. Pak měl opět dlouhou, skoro roční přestávku ve výcviku. Aby si obnovil platnost svého leteckého průkazu, letěl onoho 20. srpna 1950 s instruktorem- Jaroslavem Syptákem . Let měli naplánován po trati Otrokovice-Přerov-Valašské Meziříčí-Otrokovice.  Václav byl domluven se svým bratrem, že se během letu zaletí podívat na rodný dům do Vidče. Paní Holubová si  vzpomíná, že před 15. hodinou  uslyšela nízko nad jejich domem přeletět letadlo a běžela domů pro maminku. Když obě vyběhly ven letadlo právě dělalo druhou, nebo třetí zatáčku. Její bratři již byli venku, starší bratr Jan stál na stráni nad domem a mával. V tom okamžiku se stala nehoda. Lze se domnívat, že posádka tak jako v mnoha jiných podobných  případech, přecenila svoje schopnosti a létala opravdu nízko. Není jisté, kdo v těch chvílích letadlo řídil. Stroj v nízkém letu v zatáčce zřejmě ztratil rychlost či sklouzl po křídle a narazil do svahu těsně nad domem. Svou roli mohlo sehrát horké letní počasí. To mohlo ovlivnit výkon motoru, či mohlo dojít k náhlému poryvu větru který přišel zrovna v tom nejméně vhodném okamžiku, kdy byl stroj v nízké zatáčce. Letadlo se po nárazu do země  na stráni zcela roztříštilo. Těla obou letců byla nárazem vymrštěna z kabiny. Oba na místě zahynuli. Na místo neštěstí se okamžitě seběhli lidé z vesnice včetně členů rodiny pilota. Jak jim asi v těch chvílích bylo, to se lze jen domýšlet. Paní Holubové se dodnes vrylo do paměti, že nehoda se stala přesně ve 14:43...

Fotografie trosek stroje bezprostředně po nehodě (poskytla sestra pilota, paní Lída Holubová)

 Trosky stroje bezprostředně po havárii. Na snímku kormidel jsou dobře patrné žluto-červené klíny. Výrazně zbarvený stroj v roce 1948 často využívala k předvádění na leteckých dnech známá pilotka Božena Krajčová. 

Dívka uprostřed hloučku v podřepu u zakrytého těla svého bratra je Lída Knéblová, dnes Holubová.

 Část překrytu kabiny a zakryté tělo jednoho z letců.

K jakým závěrům ohledně příčin nehody dospěla vyšetřovací komise se mi nepodařilo zjistit. Vyšetřovací spis se ve fondu SLI/UCL v Národním Archivu nenachází. Zřejmě byl skartován. Podle mého názoru šlo o nezvládnutí pilotáže v nízké zatáčce a domnívám se, že toto byl i závěr, ke kterému tehdy dospěla komise ustanovená k vyšetření nehody. Paní Pištěková, dcera druhého z letců- J. Syptáka je však dodnes přesvědčena, že šlo o sabotáž, jelikož její otec byl novému režimu nepohodlný...Těžko si ovšem představit, jak by se taková nehoda dala "narafičit".

 Fotografie Václava Knébla poskytla z rodinného archivu tomuto webu sestra pilota, paní Lída Holubová, díky!

 Václav zahájil výcvik v létě 1947 na letounech Piper L-4 Cub registrací OK-YIR a YIZ. Později létal na OK-WLP a dalších. Od r. 1949 se přeškoloval na Z-281.

 Zajímavé zápisy z r. 1949- "Je to na kočku", "Nejraději bych to zapakoval, kecám", "Víc s tím neletím"...nasvědčují možném rozčarování z vlastních výkonů? Pak následuje roční přestávka v létání a 13.8. 1950 přeškolení na typ Z-281 (OK-CRB)

 Další let se již V. Knéblovi stal osudným. Před letem předepsaný záznam o letu č. 201 již zůstal nedopsán...

Pomník byl vybudován kamarády obou letců, na snímku v den prvního výročí nehody.

Prameny:

Rodinný archiv Lída Holubová, Karel Janečka.

Pavel Krejčí 6.2022