Potez 25 / Potez XXV/  

 

 F-AHDC

 

pilot: kpt. Gheorghe Bănciulescu

 

mechanik: Ioan Stoicu

 

Jelení studánka- Jeseníky   12.9.1926

 

 

 Potez 25 /ilustrační obrázek/ 

 

 

12. září 1926 v 05.50 hod odstartoval z letiště Le Bourget stroj Potez 25 v.č.2, na jehož palubě se nacházel pilot kpt.  Gheorghe Bănciulescu a palubní mechanik Joan Stoica (Ioan Stoicu). Cílem non-stop přeletu  stroje (jehož vlastníkem byla samotná firma Potez) byla Bukurešť.  Posádka  se z Francie  vracela  z leteckých závodů o "Coupe de prince Bibesco". ( Dle některých zdrojů byl samotný přelet součástí závodů a nebyl proto veden po nejkratší trati, ale přes otočné body)

 

Gheorghe Bănciulescu

 

Gheorghe Bănciulescu

 

Let po traťi Paříž-Strasburk-Vídeň-Budapešť-Bukurešť byl ale ovlivněn špatným počasím. U Štrasburku musel pilot kvůli mlze a nízkým mrakům sklesat do malé výšky nad terénem. Od Lince už nemohl kpt. Banciulescu držet plánovanou trať, protože na východ a jihovýchod oblohu pokrývaly bouřkové mraky. Pilot se rozhodl celou oblast obletět a vydal se směrem na severovýchod. Lze předpokládat, že nad české území se dostal v prostoru východně od Českých Budějovic a pokračoval přes Českomoravskou vysočinu, až se ocitnul v prostoru Hrubého Jeseníku. Ve vyšetřovacím spise k nehodě, který se mi podařilo nalézt ve VUA je  uvedeno, že v prostoru Wermsdorfu /myšleno pravděpodobně Waermsdorf- Vernířovice/ se pilot ve výšce asi 300m  rozhodl nastoupat nad mraky a letět dál pomocí kompasu. Jak se zdá, podařilo se mu nastoupat nad hlavní hřeben který se táhne od Břidličné hory směrem na Jelení hřbet a tím hlavní jesenický masiv zdolat. Jelikož byl stále v mracích, tak  o tom ovšem  nevěděl. Je možné, že se poté začalo projevovat závětří na východní straně a letoun začal klesat, pilot se tedy rozhodl vrátit do prostoru, kde do oblačnosti vstoupil. PO chvíli kroužení naslepo se otočil zpět do směru na západ, ale na východní straně hřebenu narazil do svahu který neviděl. Stalo se to přibližně v 10.45 (vyšetřovací spis udává 10.15) , jen několik desítek metrů pod vrcholem hřebenu, asi tři sta kroků od Jelení studánky.

 

Fotografie ze sbírky p. Zbyňka Prokopa

 

Při nárazu se letoun roztříštil. Kpt. Bănciulescu utrpěl odřeniny na obličeji a rukou měl vykloubené a částečně rozdrcené nohy. Mechanik Jean Stoica byl těžce zraněn, zemřel krátce po nehodě.

 

Zraněný mechanik Jean Stoica přenášený z místa havárie na Jelení Studánce

 

První, kdo nalezl havarované letadlo a blízko něho zraněného pilota, byl rýmařovský typograf Karel Hříbal s manželkou Josefínou, kteří zde byli toho dne na výletě.


Karel Hříbal uvedl tehdy novinářům: „Byl jsem s manželkou na výletě. Přešli jsme okolo Jelení Studánky a šli směrem na Jeleníhřbet. Byla hustá mlha, museli jsme se držet za ruce. Ušli jsme asi 400 kroků. V daném okamžiku jsme uslyšeli hluk letadla a po několika vteřinách se blízko nás ozval silný náraz a rachot – to jsme již leželi na zemi. Když se hluk uklidnil, vstali jsme a po několika krocích jsme objevili rozbité letadlo. Uvnitř byl člověk již bez známek života. Zhruba tak 15-20 m od havarovaného letadla ležel druhý člověk se značně poraněným obličejem a měl zlomené obě nohy.“

V blízkosti místa havárie byl též na výletě vojenský lékař MUDr. Egon Honsig z Opavy. Když zjistil, že pilot krvácí z nohou, tyto mu zafixoval  a obvázal. Mezitím typograf p. Hříbal utíkal pro pomoc na Alfredovu chatu. S pomocí dalších turistů byl na improvizovaných nosítkách raněný pilot přenesen do chaty k tehdejšímu chataři L. Schallerovi a po té byl převezen do rýmařovské nemocnice, kde se ho ujal chirurg MUDr. J. Boese.

 

 

 

Na fotografii z materiálů Podhorské nemocnice  Rýmařov jsou zachyceni:

primář MUDr. Julius Boese, lékař MUDr. František Kux a uprostřed  ošetřený pilot Gheorghe Bănciulescu

 

 Gheorghe Bănciulescu s neznámým čs. pilotem

 

V nemocnici musela být pilotovi pod kolenem amputována jedna noha, později i druhá. V péči chirurga rýmařovské nemocnice Mudr. Julia Boeseho  se pak rychle zotavoval a již po měsíci od nehody, dne 16. října mohl opustit místní nemocnici a odjet do vlasti. Po dlouhodobé rekonvalescenci se opět naučil chodit s dřevěnými protézami, které mu na zakázku vyrobili v Mnichově. Jako uznávanému letci mu bylo nabídnuto místo ředitele letecké společnosti. Přes všechnu snahu se mu ale nepodařilo rumunské úřady přesvědčit, že je opět schopen létat. Z tohoto důvodu odešel do Francie a  v červenci následujícího roku opět usednul do kabiny letadla. Stal se tak jedním z prvních letců ( některé zdroje uvádějí, že byl dokonce první), kteří se naučili létat s protézami obou nohou. Dva roky po nehodě již létal akrobatickou sestavu na leteckých dnech.  Kpt.  Gheorghe Bănciulescu (nar. 28.12.1898) se od roku 1933 vydával na dlouhé přelety po Evropě. Během jednoho z nich navštívil s letounem SET-41 i Kbely.

 

Letoun rumunské konstrukce SET-41, se kterým kpt. Gheorghe Bănciulescu během  etapového dálkového přeletu navštívil v r. 1933 letiště Praha-Kbely.

 

 

Později létal jako člen francouzské civilní mise do Afriky, kde pomáhal zavádět nové letecké linky po kontinentu. Jedna z těchto misí se mu nakonec stala osudnou, v Africe onemocněl malárií a 12.4.1935 zemřel v Káhiře ve věku 37 let. Pochován byl se všemi poctami na hřbitově Bellu v Bukurešti.

 

Dokumenty, které se k události zachovaly ve VUA Praha.

První, ještě značně neúplné zprávy o nehodě odeslané z velitelsví LP 2 v Olomouci na MNO. Zpráva byla odeslána den po nehodě, tedy 13.9. 1926 v 11.14 hod.

 

 

 

 

 Prohlídka trosek se uskutečnila dva dny po nehodě, 14.9.1926. Ačkoliv bylo místo hlídáno četnictvem, jak vidno z protokolu " Kohouty benzinového potrubí nebyly nalezeny. Byly asi odcizeny civilním obyvatelstvem , neboť schází i obrátkoměr a jiné přístroje". Leží u někoho zapomenuté v dílně nebo garáži dodnes? 

 

Dokument, ve kterém se pojednává o dalším osudu trosek letounu, které byly mezitím převezeny do Olomouce k Leteckému Pluku 2. Zvažovaná přeprava do Rumunska již pravděpodobně neproběhla neboť: "Doprava těchto trosek na takovou vzdálenost bude vyžadovati jistě značného nákladu peněžního, jenž vzhledem k nynější hodnotě materiálu toho, byl by nepoměru a zbytečný"

 

 

 Náklady, které vynaložil  LP 2 s převozem a likvidací trosek, tedy 483 Kč,- byly 25.10.1926 uhrazeny v hotovosti vojenským atašé krále Rumunského, a to v hotovosti Zpravodajskému oddělení MNO v Praze. 

 

Hlášení Ministerstva vnitra  poskytnuté MVP a MZ ze 13.9. se značně nepřesnými údaji. / via L. Keller/

 

 Zajímavý dokument pojednávající o otázce "Co je to za letadlo a komu vlastně letadlo patří?". Na tuto otázku si úředníci Min. vnitra v r. 1926 odpověděli- jde o letoun patřící firmě Potez. Otazníky ovšem zůstávají- letoun F-AHDC , Potez 25 v.č. 2  dle  registru Aviation Safety Network byl  zničen v r. 1925! Registr ASN ZDE . Je možné, že v r. 1926 došlo k omylu při přepisu registrační značky a na Jelení studánce havaroval letoun jiné imatrikulace? Toť otázka pro znalce letounů firmy Potez. / dokument z NA, fond MVP via L. Keller/

 

 

Veškeré materiály, které jsem k této nehodě dohledal se zabývají výhradně pilotem, kpt. Georgem Banciulescu. Palubní mechanik Stoica je zmiňován jen okrajově. Byl to ale právě on, kdo nezvládnutý let ve špatném počasí zaplatil životem. K osobě Jean (Iona) Stoici se mi podařilo dohledat aspoň několik základních informací. Narodil se v r. 1897, studoval na Škole umění a řemesel ve východorumunském Galati. V r. 1916 se stal leteckým mechanikem a později pilotem. Jako dobrovolník vstoupil během 1. sv. války do rumunské armády. Po válce odešel do Francie, kde pracoval u výrobce motorů Lorraine-Dietrich. Díky jeho zkušenostem a jeho preciznosti si ho kpt. Banciulescu vybral pro svůj přelet z Francie do Rumunska.

 

Civilní portrét Jeana Stoici, palubního mechanika a navigátora, který zahynul při letecké nehodě na Jelení Studánce.

 

 16. října 2013 byl v areálu rýmařovské Podhorské nemocnice odhalen památník, který připomíná nehodu, ale i nezdolnou vytrvalost, kterou po nehodě během dalších let prokázal kpt. Bănciulescu. Odhalení se zůčastnili zástupci čs. i rumunského vojenského letectva, zástupci rýmařovské radnice atd... Během odhalení nad nemocnicí proletěla i dvojice čs. Gripenů. 

 

 Pomník, který byl odhalen v areálu rýmařovské nemocnice v r. 2013 / foto B. Stejskalová/ 

 

 Prameny:

 VUA- Kronika LP 1 a LP 2, vyšetřovací spis a dokumentace k nehodě.

Článek p. Ladislava Mrkvičky, čestného člena Horské služby Jeseníky,  Tragická havárie letounu POTEZ XV A2  v roce 1926

 

 

Pavel Krejčí 4.2022