He 177A-1      W.Nr. 15270

III./KG 40

Oblt. Walter Dietrich† + 4†

Dolní Heřmanice okr. Žďár n. S.   26.9.1943

 Bokorys He 177A-1 od jednotky KG 50 by Jim Laurier

Message for Mrs. Isabelle Resplendino: Isabelle, I got your message and I would very appreciate pictures of Hans and crashed plane. But you forgot to send me your email adress to respond you! Please send me it via "Messages" box. Thanks! Pavel

Neděle 26. září 1943 přinesla nehodu nejtěžšího německého bombardovacího stroje, čtyřmotorového Heinkelu He 177. Tento letoun nepatřil mezi letci k oblíbeným, jelikož od samého začátku trpěl neustálým přehříváním dvojitých motorů DB 606 a následnými požáry. Přesně tento problém postihl sedmičlennou osádku He 177A-1 (W. Nr. 15270) od 8. letky III./KG 40 v prostoru Velkého Meziříčí. „Zahlédl jsem velké letadlo, které přilétávalo od severu,“ popsal zjevení obrovského bombardéru Silvestr Los z Dolních Heřmanic. „Když přelétávalo obec, všiml jsem si, že mu silně hoří jeden motor. Zakrátko přešlo do pádu a zřítilo se k zemi, načež téměř úplně shořelo. Poblíž místa dopadu se nacházel tábor Hitlerjugend. Mladíci pak pomáhali německým vojákům při důkladném úklidu dopadiště.“

Další podrobnosti přináší hlášení místní četnické stanice: „V 10.35 se asi osm set metrů jihozápadně od obce Dolní Heřmanice zřítilo těžké německé letadlo, jehož označení se nepodařilo zjistit. Dva ze sedmi členů osádky utrpěli těžká zranění, s nimiž museli být odvezeni do jihlavské nemocnice. Zbylých pět mužů uhořelo. Letadlo, které přilétalo od severovýchodu, se zcela roztříštilo a shořelo.“ Na místě dopadu zahynuli piloti Oblt. Walter Dietrich, Lt. Hans Höllige a Uffz. Harry Schneider, palubní radista Uffz. Kurt Herrmann a palubní mechanik Uffz. Wilhelm Kappeler. S vážnými popáleninami nehodu přežili palubní mechanik Fw. Erwin Sengstschmidt a mechanik pozemního personálu Uffz. Heinz Stengel. Jednalo se o třetí ze čtyř nehod He 177, k nimž za 2. světové války došlo na našem území.     

                                                                                                                                                                                                  /  Jiří Šašek 2022/ 

Místo havárie jsem poprvé navštívil v roce 2010. V té době ještě nebyl znám typ letounu, který zde havaroval. Místní pamětníci uváděli, jak letoun proletěl těsně nad střechami vesnice a s hořícím motorem pokračoval svažujícím se údolím směrem na Oslavu. Asi 600m od vesnice narazil na stráni do skály a shořel. Z vyprávění očitých svědků se zdálo, že jde o letoun velikosti maximálně tak  Ju 88. Tento dojem ostatně potvrzovalo i jen velmi malé množství fragmentů v okolí skalky. Později potvrzený He 177, který byl největším bombardérem ve výzbroji Luftwaffe bych zde podle stop v terénu rozhodně nečekal. V tomto případě se potvrdilo, že mezi velikostí letadla a množstvím trosek zanechaných na místě většinou neplatí přímá úměra. Místo havárie bylo tehdy dle pamětníků uzavřeno německou armádou po několik dní, kdy zde probíhaly úklidové práce. Ty byly velmi pečlivě provedeny, na místě zůstaly jen drobné, požárem poničené fragmenty kovu. Na hraně pole za svahem se mi podařilo najít několik kusů plexiskla a několik drobných prvků z kokpitu, které svědčí o tom, že zde ležela kabina letounu. Na místě havárie se dodnes dají nalézt drobné slitky kovu. To je vše, co zůstalo z kdysi majestátného stroje, který i se svou posádkou na Vysočině ukončil svoji pouť.

Z letounu toho na místě dopadu již moc nezůstalo.

Drobné fragmenty kovu s viditelnými stopami požáru.

Drobný úlomek se zbytky kamuflážní barvy

Kus plexiskla z místa, kde skončila kabina letounu

Zajímavá značka na plexiskle, pravděpodobně technologické číslo z výrobní sestavy stroje

Pavel Krejčí, Jiří Šašek 4.2022