D-47B /Douglas C-47B-10-BK/ 43-49186
trup. označení "D-13"
1.dlp /dopravní letecký pluk/ Kbely
kapitán stroje: npor. František HOLMAN †
2.pilot:npor. Václav HAVLÍK †
+ 19 dalších †
Lom nad Rimavicou okr Brezno, SK 3.7.1956
Ilustrační snímek D-47 (čs. vojenské označení strojů C-47 Skytrain zakoupených po skončení 2. sv. války z US přebytků) / foto:valka.cz/
Dne 3.7. 1956 v odpoledních hodinách se odehrála vůbec nejtragičtější katastrofa v dějinách československého vojenského letectva. Zahynula při ní celá posádka a všichni cestující na palubě dopravního letounu D-47B trupového značení D-13 ze stavu 1. dlp, celkem 21 osob.
Šestičlenná posádka letounu prováděla osudného dne přelet, jehož účelem byla přeprava 15 cestujících - důstojníků letecké intendanční služby z Pardubic do Prešova. Úkol byl nařízen velitelem letectva dálnopisem ze dne 29.6.1956. Přeletu se účastnily celkem tři letouny, kromě D-13 ještě dva stroje Li-2, ty ale ze Kbel letěly přímo, bez mezipřistání v Pardubicích.
Přípravu k letu posádka provedla od 08.00 do 11:00. Přípravu kontroloval velitel letky a připravenost posádky byla hodnocena na "výtečně". Let byl naplánován po trati KBELY - PARDUBICE - PREŠOV - KBELY s tím, že trať Pardubice-Prešov proběhne ve výšce 3000m za využití radionavigačních prostředků. Stroj odstartoval v 11:00 ze Kbel, a s jedním cestujícím /npor. B. Bulla/ vyrazil na krátký "přeskok" do Pardubic. Tam nastoupilo na palubu čtrnáct důstojníků a ve 14:00 letoun odstartoval k přeletu do Prešova. Posádka D-13 vojenské dispečerské službě pravidelně hlásila svoji polohu a udržovala stanovenou výšku 3000m. Kvůli počasí let probíhal v mracích. Oba Lisunovy letící ze Kbel měly proti Dakotě na trati asi patnáctiminutový náskok. Jestli probíhala během letu komunikace mezi těmito třemi letouny ve vzduchu není známo, ale obě "Líčka" doletěla do Prešova bez problémů s tím, že počasí na trati nebylo nijak vyjímečné. Bouřky, které po trati posádky obou Li-2 zaznamenaly nebyly nijak zvlášť intenzivní a byly v hranicích normálu. Zřejmě díky souhře nepříznivých okolností se posádka D-13 letíci v odstupu nějakých 60-80 kilometrů od prvních dvou strojů dostala do prostoru již vyvinutého kumulonimbu. V 15.10 zažádala o zaměření od gonia Zvolen které potvrdila. Již o čtyři minuty později byl však stroj ze země spatřen, jak vysokou rychlostí v sestupném letu vylétává z bouřkové oblačnosti. Svědek popsal že viděl, jak se od letounu oddělují "nějaké stříbrné předměty velikosti prostěradla" Jak se později zjistilo, šlo o kusy kovového potahu letounu, které byly nalezeny ve vzdálenosti 3-4 kilometrů . Stroj vysokou rychlostí téměř kolmo narazil do země, vyhloubil obrovský kráter a vybuchl. Trosky byly výbuchem rozhozeny po celém okolí, všech 21 mužů na palubě zahynulo.
Místo dopadu D-47 trupového čísla D-13. Stroj se vlivem nárazu do země a následným výbuchem zcela roztříštil. Všech 21 lidí na palubě zahynulo. Skoro se nechce věřit, že se poměrně velká "Dakota" může změnit v takovou hromadu šrotu. Rychlost, s jakou letoun narazil do země musela být obrovská.
Části potahových plechů z centroplánu stroje nalezené několik kilometrů od dopadu.
Za účelem vyšetření katastrofy byla ustanovena komise. Ta výslechem svědků zjistila, že kolem 15 hodiny se v prostoru katastrofy při přechodu zvlněné studené fronty schylovalo k silné bouři . Při tom se v oblasti Lomu nad Rimavicou vytvořila dvě bouřková jádra. Letoun, který pochopitelně v té době nebyl vybaven povětrnostním radarem se zřejmě krátce po 15. hodině ocitl ve středu bouřkových mraků. Verikální proudy v mracích byly odhadnuty na +/- 15m za sekundu. Silné stoupavé a klesavé proudy vzduchu způsobily deformaci křídel, která se ohnula směrem dolů. Jak to v těch chvílích muselo vypadat na palubě stroje se lze jen domnívat. Ani tak odolný stroj, jakým byla transportní Dakota obrovské namáhání nevydržel, a plechy z oblasti centroplánu v místě přechodu mezi trupem a levým křídlem se vytrhly. Odlétavající plechy zřejmě rozrušily horizontální stabilizátor a potah výškového kormidla. Narušený plátěný potah výškovky se postupně odtrhal úplně a posádka tak ztratila schopnost výškově ovládat letoun. Ten přešel do sestupného letu, nabral rychlost, která vysoce překročila maximální povolenou. Stroj pak postupně přešel do střemhlavého letu. Následoval náraz do země a totální destrukce, která usmrtila všechny na palubě.
Vyšetřování označilo za příčinu nehody laxní přístup posádky a štábu pluku k přípravě letu. Posádka zřejmě let pojala jako rutinní a zcela jej podcenila. Nebyl proveden důkladný rozbor meteosituace před letem. Osádka se před startem z Pardubic nezajímala o vývoj počasí na trati letu, telegrafista během letu nežádal o informace ohledně vývoje počasí. Pochybyla rovněž letecká dispečerská služba, která posádce během letu nepředala informaci o meteorologické výstraze na bouřku, která byla hlášena v prostoru Zvoleň ve 14:20.
Závěrečný verdikt vyšetřovací komise.
Na základě vyšetřování pak byly ve VZLÚ Praha (Výzkumný a zkušební letecký ústav)intenzivně zkoušeny letouny D-14,D-15 a D-23. Velitelský D-01 (43-48919) byl dokonce zcela stažen z provozu a vyřazen. Mezi pamětníky se objevují informace, že letoun D-13 prošel 14 dní před katastrofou opravou výškového kormidla. Během nočního shozu matric Rudého Práva v Ostravě, provedla jeho posádka bezprostředně po vysazení náklon do zatáčky a bedna s matricemi udeřila do výškového kormidla. Posádka s letounem přistála v Brně a druhý den po technickém přeletu do Prahy prošel letoun opravou poškozených částí. Vyšetřovací spis se o této události nezmiňuje a zda mohla tato okolnost státi za nehodou dnes jen těžko můžeme potvrdit nebo vyvrátit. Převzato z : /www.pomnikyletcu.cz/
Informace o letounu a jeho posádce.
Letoun:Douglas C-47B-10-DK /
evidenční číslo D-13
sériové číslo 43-49186 výrobní číslo 15002/26447
Letoun D-47B, jak znělo vojenské označení letounu C-47B v československém letectvu, sériového čísla 43-49186 byl stejně jako všechny Dakoty, jak se typu dle britského značení u nás nejčastěji říkalo, zakoupen z amerických válečných přebytků v Německu. Letoun vyrobil v roce 1943 výrobní závod firmy Douglas v Oklahoma city, hlavním městě amerického státu Oklahoma. Letoun měl za sebou válečnou službu u amerického letectva na evropském válčišti. Do Československa byl přelétnut americkou posádkou z letiště Ansbach v pořadí jako druhý stroj určený pro čs.vojenské letectvo. Na letišti Praha - Ruzyně přistál dne 25.5.1946 v 11.50 následován ještě týž den skupinou C-47 z letiště Hanau. Dne 17.6.1946 v 10.50 tuto Dakotu přelétl škpt.Josef Hubáček z Ruzyně do Letňan do firmy Avia k provedení revize. Po jejím ukončení byla poprvé zalétnuta z továrního letiště Avie v Čakovicích dne 22.1.1947 zalétávacím pilotem Antonínem Krausem (zahynul při katastrofě letounu S-199 v.č.219 u Čakovic dne 5.4.1951). Stejný pilot s ní pak 28.1.1947 doslova "přeskočil" na sousední letiště Letňany do areálu firmy Letov k předání vojenskému letectvu. To ji dne 29.1.1947 po kontrolním letu za účasti pilota Antonína Krause převzalo a Dakota 43-49186 byla pod evidenčním číslem D-22 ještě týž den předána Leteckému Dopravnímu Pluku ve Kbelích a zařadila se do běžného provozu u čs.vojenského letectva. Od července 1947 se společně s letounem evidenčního označení D-18 zapojila z letiště Košice do bojů proti Ukrajinské povstalecké armádě na Slovensku. Nočními průzkumnými lety nad horami zjišťovaly jejich osádky podle zapálených ohňů jednotlivé skupiny banderovců. Spolu s denními akcemi letounů od ostatních útvarů našeho vojenského letectva se tak podíleli na jejich likvidaci prováděné pozemními jednotkami. Následně se ještě pod označením D-22 zapojuje v rámci akce Hagana - do přípravy izraelské armády v Československu. Dne 15.12.1949 utrpěla poškození a prošla opravou v Avii Čakovice. Kdy přesně byla přeznačena na D-13 známo pravděpodobně není. S tímto označením pak dne 3.7.1956 tragicky havarovala nedaleko slovenské obce Lom nad Rimavicou. / převzato z: www.pomnikyletcu.cz/
Seznam osob na palubě a jejich zařazení. Kromě šestičlenné posádky se na palubě nacházelo 14 příslušníků intendační služby, která měla na starost hospodaření a zásobování armády materiálem a jeden příslušník výsadkové brigády.
Jedna z obětí letecké katastrofy na Slovensku. Npor. Otakar Kodyš /nar. 1906/, 6. letištní prapor /www.smirice.eu/
Místo nehody v r. 2018. Po padesáti letech od utajované katastrofy vznikl poblíž místa nehody pomník. K němu přibyla informační tabule a později bylo zasazeno 21 stromů, každý věnovaný jednomu členu posádky.
Prameny:
- vyšetřovací spis- fond MNO- VUA Praha
Pavel Krejčí 2.2022