Dornier Do 217J-1   W.Nr. 1288

 

4. /NJG 101

 

Bušanovice okr. Prachatice   5.3.1944

 

 

 Ilustrační snímek Do 217J-1

 

 

5. března 1944 ve 2 hodiny v noci vzbudil obyvatele malé obce Bušanovice, která se nachází severozápadně od Prachatic hluk pocházející z nízko letícího letadla. Dunivý zvuk dvou motorů BMW 801, který sílil jak se se letoun přibližoval byl náhle přerušen silnou ránou a o několik vteřin později druhou, již mírnější. Lidé z nejbližších chalup, kteří vyběhli do tmy po chvíli v měsíčním světle na zasněženém poli spatřili několik set metrů od obce rozlámaný vrak německého stroje. Pilotovi v jeho troskách již nebylo pomoci, dva letci ale stále žili. Jeden z přeživších zakrátko rovněž skonal, ale palubní radista událost přežil. Teprve ráno, za denního světla mohli obyvatelé spatřit skutečný rozsah katastrofy. Mezi těmi, kdo si zvědavě prohlíželi trosky černě kamuflované noční stíhačky a sledovali německé vojáky, kteří zahájili jejich uklid byli i dva malí  chlapci. Byli to tehdy dvanáctiletý  Václav Bumbálek a devítiletý Jan Hnát. Oba mi v r. 2020 poskytli své svědectví, jsou to jedni z posledních  žijících pamětníků této události.

Podle vzpomínek pana Hnáta letoun kroužil na obcí a zřejmě hledal místo k přistání. Pilot pravděpodobně z výšky ve tmě  neviděl stoupající svah a nasadil na přistání. V okamžiku, kdy zjistil, že se před ním nachází kopec již bylo pozdě. Letadlo narazilo do svahu, vyhloubilo dlouhou rýhu ve které zůstala spousta trosek, na vrcholku kopce došlo k odlomení podvozkové nohy s kolem. Letadlo se přebytkem rychlosti odrazilo od země, přeskočilo vrchol kopce a kopírovalo během pádu klesající terén. O několik set metrů dál již ale došlo k  druhému, neodvratnému  střetu se zemí. Tento dopad byl  již zmírněn jednak nižší rychlostí, ale i silnou vrstvou sněhu, která pokrývala okolní krajinu. Letadlo se rozlomilo na několik kusů, nehořelo. Palubní radista, který náraz přežil v zadní části kabiny se prý sám vyprostil z trosek. Se zlomenými žebry se vydal k vesnici, kde se snažil najít pomoc. Pan Hnát se byl na místo havárie  na lyžích podívat až ráno. V té době již trosky hlídali vojáci. Mrtvoly obou zahynulých letců ležely v místní kapličce. Během dne se na místo dostavila skupina leteckých mechaniků z Lince a s pomocí vojáků začali trosky letadel rozebírat a odklízet. Co utkvělo v paměti pana Hnáta, byly nafukovací gumové vaky, jejichž pomocí mechanici zvedali části letadla. Úklidové práce trvaly delší dobu, trosky byly skládány na nákladní auta francouzské výroby. Při průjezdu Bušanovicemi jedno z aut odřelo přesahujícím křídlem dům Pátkových, stavení stojí v úzké uličce. K další komplikaci došlo podle pana Hnáta vzápětí, když jedno z aut nemohlo kvůli sněhu zdolat stoupající silnici vedoucí na Předslavice. Z vesnice museli být povoláni chlapi, kteří pomocí lan auto vytáhli. Postupem času ostražitost vojáků, kteří hlídali místo havárie  začala polevovat, což představovalo zejména pro místní kluky příležitost odnést si z místa kus plechu z letadla na památku. Nakonec vojáci dovolili místním  odlít si z palivových nádrží zbytky benzínu, který v nich zůstal. Ten byl v té době vzácným zbožím.

 

Fotografie- jejich příběh.

Pan Hnát se během hovoru zmínil o dvou fotografiích nehody, které se měly zachovat. Vyprávěl mi o jistém  Františku Předotovi, který se tehdy, v roce 1944 skamarádil s jedním z mechaniků, kteří na místě letoun rozebírali. Mechanici byli po několik dní ubytováni u nich v rodině. Pan Předota později, po skončení války  tohoto mechanika jel navštívit do Lince a tyto fotografie od něj dostal. Pan Předota již nežije, ale panu Hnátovi se  jakoby zázrakem podařilo fotografie zachránit před zničením při vyklízení jeho domu. Fotografie pan Hnát v době našeho rozhovoru ale již neměl, věnoval je někomu ze Strakonic. To, že pan Hnát fotografie už nemá pro mě  bylo zklamáním a napadly mě myšlenky typu -  "bude to jako vždycky, už jsou bůhví kde a vyšumí to do ztracena". Nevyšumělo! Fotografie měl mít pan František Přibyl, pilot z letiště ve Strakonicích. Ten mi  poté, co jsem jej vyhledal  fotky velkoryse  věnoval. Nyní je tedy mohu předložit čtenářům Badatelny.

 

 

 

 

 

Pan Jiří Šašek zapátral v německých archivních záznamech a podařilo se mu dohledat Verlustmeldung k této události.

05.03.1944, 4./NJG 101, Do 217J-1 (W. Nr. 1288), Buschanowitz bei Strakonitz, zřícení kvůli nedostatku paliva, míra zničení 75 %

pilot Uffz. Adolf Schneider +
palubní radista Uffz. Hugo Roth zraněn
palubní mechanik Gefr. Alfred Otto +
 
 
 
Dle Asizbiz.com spadala 4. Staffel pod II. Gruppe a sídlila v té době na letišti München- Riem. Posádka se pravděpodobně z  důvodu nedostatku paliva snažila nouzově přistát do terénu, což je v noci velkou sázkou do loterie. Profil terénu není z výšky, zvláště v noci dobře vidět, proto se lehce mohlo stát, že v době, kdy letadlo již bylo v přistávací konfiguraci a na malé rychlosti bylo již pozdě manévr úspěšně přerušit.
 
 
 
Na místě havárie v r. 2020
 
   
1944 2020

 Fotografie vlevo pořízená krátce po nehodě, zřejmě 5. nebo 6. března 1944. Na snímku mladší sestra pana Předoty se svojí matkou.

 

 

 Západní svah kopce u Bušanovic, do kterého v noci 5.3.1944 narazil Do 217J od NJG 101.
 
 
 
 
Pátrání po fyzických stopách ve formě úlomků na místě havárie bohužel nikam nevedlo. Přímo tam, kde letoun v r. 1944 dopadl stojí od padesátých let hospodářská stavení.
 
 
 
Rád bych poděkoval všem, kdo mi při pátrání po této zapomenuté události pomáhali. Jde především  o pana Romana Bumbálka, od nějž pocházely prvotní informace o havárii, a jeho otce Václava /nar. 1932/. Dále děkuji pamětníkovi panu Janu Hnátovi /nar. 1935/ a v neposlední řadě p. Přibylovi, který mi věnoval fotografie zmíněné události.
 
Pavel Krejčí 12.2020