Messerschmitt Bf 109G-6   W. Nr. ?

 

JG 77, 16./EJG 2

 

pilot: Hans Bauer

 

Větřní okr. Český Krumlov   9.5.1945

 

 

 Jedna z velmi zajímavých epizod 2. sv. války se odehrála na jejím samotném konci nedaleko města Větřní v okrese Český Krumlov. Nad městem zakroužily již po kapitulaci německých branných sil dva letouny, které odstartovaly ve zhruba  25 km vzdálených Českých Budějovicích a nasadily na přistání. Pilot stroje Bf 109 si přistání  vybral relativné rovná pole jižně od města a bez podvozku - na břicho přistál. Dle fotografie vraku  se letadlo  rozlomilo na dva kusy, přední část trupu s křídly ale zůstala relativně nepoškozená. Druhý stroj, FW 190 dosedl dále od města. Pilot se strojem dosedl do příkře stoupajícího svahu. K této události není známa žádná fotografie, podle velkého množství úlomků, které se na místě dodnes nachází, bylo toto letadlo pravděpodobně při přistání těžce poničeno.

Na jaře 2020 jsem se vypravil do Větřní, abych si tuto událost na místě zdokumentoval. Podle fotografie vraku jsem určil přibližné místo, kde dosedl letoun Bf 109. Místo se nachází nedaleko městského hřbitova, kde jsem zaparkoval. Měl jsem veliké štěstí, že jsem zde,  na parkovišti narazil na pamětníka, který si vybavoval vrak německého letadla, který ještě léta po válce ležel na poli. K mému překvapení / a radosti/ jsem zjistil, že hovoří o druhém místě, tedy  letounu FW 190. O Bf 109 nic nevěděl. Vypravil se se mnou na místo, které si jako tehdy šestiletý hoch zapamatoval.

Postupně se mi podařilo dohledat přesná místa, kde oba letouny skončily. Oba stroje jsou jasně zřetelné i na poválečných leteckých snímcích. Poloha kde leží vrak Bf 109 však zřejmě není místem, kde stroj po přistání zastavil. K polní cestě byl vrak zřejmě později dotažen, aby nepřekážel při zemědělských pracích. Na tomto místě byl později vrak vyfotografován a postupně rozebírán, než byl někdy v roce 1948-1949 odvezen do šrotu. Místo je dnes bohužel překryto vysokou navážkou a hledat jakékoliv fragmenty je nemožné. Pole západně od cesty se stalo stavební parcelou a je zde již postaven rodinný domek.  Z letounu se však podařilo nalézt celkem čtyři fragmenty na nedaleké pastvině. Další, několikahodinová snaha o nalezení jiných stop byla již marná. Pro případné zájemce o hledání- pastvina patří majiteli vedlejšího rodinného domu, vůbec nezkoušejte tam jít bez jeho svolení.

K události ve Větřní vyšel před mnoha lety v německém tisku článek, jehož autor Willibald Jungwirth již zřejmě nežije. Je ale možné, že se nějaké další informace či fotografie k události časem vynoří. Překlad článku poskytnul "Yves" - Veteran Army České Budějovice. Z článku / viz dole/ vyplývá, že pilot Bf 109 Hans Bauer pocházel z Peček, což je pomístní název okolí Pečkova mlýna ve Větřní. Jelikož okolí dobře znal, provedl přistání u hřbitova-  na zřejmě jediné vhodné ploše v jinak velmi kopcovitém okolí města.

Při mapování události mě samozřejmě zajímalo, jestli bylo možno z letiště v Českých Budějoivicích odstartovat ještě 9. května 1945 a kdy tedy bylo město osvobozeno a kým? Odpovědi na tyto otázky jsem našel v článku, který zveřejnil Yves a je výňatkem z knihy " Osvobození Českobudějovicka".  Z informací v článku jasně vyplývá - ano, obě letadla skutečně mohla z letiště v Českých Budějovicích  odstartovat ještě 9. května, již po skončení války.

"Z válečného deníku 26th US divize je známo, že americká předsunutá jednotka přijela k Dlouhému mostu směrem od Č. Krumlova a Kamenného Újezda v 08.45. hod 9.5.1945. Ještě před příjezdem do Č.Budějovic dostali vojáci 104th pěšího regimentu depeši o ukončení všech bojů,neboť válka skončila.Takže de facto se k osvobození naší metropole vůbec nedostali a taktéž ani Sověti,neboť tito přijeli do města až v pozdních nočních hodinách dne 9.5.1945. V tuto noční dobu bylo také ujednáno a připraveno slavnostní uvítání na další den 10.5.1945 obou oslavovaných armád. A tak na náměstí, zaplněné občany Českých Budějovic a blízkého okolí vjely podle dohody dne 10.5.1945 v 10.00 jak jednotky Rudé armády, včetně svazku 9.gardové armády, které přijely od Veselí nad Lužnicí a Ševětína, tak jednotky US Army 26thpěší divize a 11th obrněné divize. Budějovičtí občané zaplavují sovětská auta a povozy, šplhají vzhůru, objímají ruské hrdiny, provolávají slávu. Americká lehká i obrněná vozidla jsou taktéž zaplavena květinami a občany, hlavně děvčat v krojích a kluky,kteří se perou o místa ve vozech. Američané se usmívají, vše si fotografují a mávají jihočechům na pozdrav."

 

 Vrak letounu na místě, kam byl zřejmě přetažen z pole. Snímek z r. 1947 potvrzuje informaci pamětníků, že stroje zde ležely ještě několik let.

 

 Místo, kde letoun po válce ležel je dnes pod vysokou navážkou na okraji soukromé parcely.

 

Hans Bauer

 

 

Společné foto na vraku Me 109. Nouzové přistání stihaček Hanse Bauera a Heinze Sieverse

bylo tenkrát ve Větřní oblíbeným a často používaným objektem focení

 

 

 Louka, na které došlo k přistání v roce 2020.

 

 Fragmenty z Bauerovy Bf 109

 

 

"Bauer a Sievers – poslední piloti stihaček Luftwaffe za 2.sv.války" W. Jungwirth, Wettern-Pötschmühle (vlastním nákladem, 1995

Dne 9. května 1945, den předtím admirál Donitz podepsal kapitulaci Wehrmachtu, se nad Větřním objevily dvě německé stihačky Me 109 (Messerschmitt) a FW 190 (Focke-Wulff). Krátce nad místem zakroužily a pak přistály. Byla to dvě přistání na břicho, bez vysunuti podvozku, jako z obrázkové knihy a to na pozemku nedaleko hřbitova. Ještě než na místo dorazila americká vojenská policie, oba piloti zmizeli. Pilotem Me 109 byl Hans Bauer z Peček (žije ve Švédsku, účastní se ale všech šumavských setkání a je tedy ještě dnes velmi známý), pilotem FW 190 byl Heinz Sievers z Heide v Schlevicku-Holštýnsku. (Byl později leteckým instruktorem Bundeswehru). Ti dva byli nejspíše posledními piloty stíhaček německé Luftwaffe 2.sv.války.

Zde popíšeme osud Hanse Bauera. V r. 1941 byl povolán z průmyslovky v Č.Budějovicích do Klagenfurtu k základnímu výcviku jako zkoušku letecké způsobilosti. Následoval pilotní výcvik v Neukuhren, výcvik pilota stíhačky v Stolp-Reiz a pak nasazení v jižní Francii jako stíhací ochrana lodí Afrického sboru. Na tuto ochranu prodělal výcvik v nočním létání a v létání podle přístrojů, pak nasazení na východní frontě. Stejně jako u letky, kde byl jeho komodorem (starším kapitánem) slavný pilot stíhaček Nowotny, tak pak i při létání u letky 63, měl Bauer nevděčnou pozici jako „Katschmarek“ – pilot, který kryje záda pilotům, útočícím před ním. A proto se k „stíhání“ dostal jen zřídka, byl ale dvakrát sestřelen. Na jeho kontě byly však i 4 sestřely.
Z polního letiště v Elbingu, odkud se předtím uskutečnovala ochrana uprchlíků, startoval Hans Bauer s posledním německým strojem. V jednosedadlovem Me 109, která pilotovi tak jako tak neposkytovala mnoho místa se mačkaly 4 osoby. Toho docílili tím, že vymontovali rádiový přistroj a palubní mechanik vlezl do prázdné přídavné nádrže. Startovali ve chvíli, kdy na letištní plochu dopadaly první granáty. Přeplněný stroj vzlétl nad koruny stromů jen horko težko a tak unikli z téměř jistemu ruskému obklíčení. Cílem byl Stolp, kterého dosáhli za pomoci velkeho štěstí. Později pokračovali do Pennemuende a potom, kolem ještě hořicich Dráždan, do Olomouce na obranu moravske Ostravy.
Během smělého nočního útoku se Rusům podařilo zlikvidovat veškerá letadla na polním letišti v Troppau. Hans Bauer byl odvelen, aby dopravil z Budějovic nová letadla, aby bylo možné provádět vzdušnou obranu německého ústupu. Skupina absolvovala dobrodružnou cestu přes Jihlavu do Českých Budějovic na nakladním automobilu poháněném plynem z dřevěného zplynovače. Jejich Me 109 ale nebyl připraven k letu. a tak si mohl Hans Bauer udělat ještě krátký výlet do Peček. Pak nazpět do Budějovic, kde už bylo možné startovat. Krátce předtím šel na přistání FW 190, začal rolovat, ale podvozkem najel do bombového kráteru a převrátil se. Hans Bauer, který byl jako další na řadě, k nemu vyběhl a pilot v připoutaný v pásech byl v bezvědomí. Byl to jeho kamarád Sievers. Dělali spolu pilotni průkaz. V Sieversově stroji bylo velke množství leteckého benzinu. Když se Sievers probral oslavili své shledaní velmi radostně. A tak ani nezpozorovali, co se kolem nich dělo. Z pozemního letištního personálu tu najednou nikdo nebyl. Jak se odsud dostat? Na stojánce byl FW 190, který měl kola ale hluboko zarytá do vlhké země. Sám o sobě by startovat nemohl. A tak si přinesli lopaty a prkna a v rychlosti si položili odtahovou dráhu. Pot tekl proudy. Najednou se objevili čeští partyzani a chtěli se letadel zmocnit. Svou lámanou čestinou, kterou uměl, na ně Hans zavolal, že to všechno tam, za chvíli vyletí do povětří a že mají zmizet. Partyzani okamžitě utekli. Pak byl před stroj zapřažen Me 109 jako tažný kůň což se snáze řekne než udělá. Vrtule se velmi rychle začala dotýkat země, takže bláto jen létalo. A to bylo pro vrtuli nebezpečné. Ale druhé letadlo se uvolnilo a tak odstartovali na Větřní. Přistání na břicho šlo hladce. Hans Bauer přistál v blizkosti domu Grantlů,jeho kamarád, který okoli neznal, přistál dáI na hřbitově. Hned zmizel v lese, zatimco Hans Bauer dostal v blízkém domě civilní oblečení.
Toto přistaní vzbudilo ve vsi docela rozruch. Kromě americké vojenské policie, se k oběma strojům vydala i stařičká sanita. Protoze bývalý starosta Konrád Wagner se do vozu už nevešel, stoupl si dozadu na nárazník. Vysledek: v jednom výmolu se narazník utrhl a starosta spadl tak nešťastně,že si při tom zlomil ruku.
Večer se některá děvčata ze vsi vydala do lesa hledat Heinze Sieverse, a take ho našla. O soudržnosti, která tenkrát mezi Němci ve Větřní vládla, vypravi Hans Bauer ještě dnes s velkou úctou. Ačkoliv o tom všichni věděli, nikdo je Američanům neprozradil. Až mnohem později se o jejich identitě dozvěděl jeden americký voják. Ale ten prý jen Hansi Bauerovi poklepal uznale na rameno a řekl: „To jsi udělal skvěle!“. A položil na stůl láhev whisky.

 

 

Tolik tedy Willibald Jungwirth, který před léty při psaní článku vycházel ze vzpomínek pilota Hanse Bauera. Jelikož byly jeho vzpomínky zaznamenány až mnoho desítek let po válce, text evidentně obsahuje řadu nepřesností, což je jistě pochopitelné. O  posouzení uváděných skutečností se postaral pan Tomáš Poruba, který se německými bojovými, cvičnými i doplňovacími jednotkami vyzbrojenými Messerschmitty Bf 109 na našem území dlouhodobě zabývá.

 

 

Tomáš Poruba- posouzení článku ve světle dnes známých skutečností.

V doslovném překladu vzpomínek Hanse Bauera je pochopitelně mnoho nepřesností a to včetně označení leteckých útvarů. Nicméně z pozemních lokací a popisu událostí se dají reálnější údaje odhadnout. Pochopitelně žádná „letka 63“ neexistovala, ale pokud byl Bauerův kommodor (Walter) Nowotny, musel působit v řadách JG 54. Pozdější líčení dramatického opuštění základny u Elbingu v přeplněném Bf 109 se však určitě váže k jinému útvaru. V tomto prostoru se na konci války vyskytovala především JG 51, která zůstala v obklíčení, v kotli u gdaňského zálivu. Její různé Gruppe využívaly letišť mezi Gdaňskem (Gdaňsk-Langfuhr; I. a IV./JG 51) a Kaliningradem (III./JG 51; Pillau-Neutief, později Brüsterhof, později Littausdorf a nakonec Junkertroylhof). Postupné opouštění letišť se skutečně dálo za přímé palby Sovětů a odlet III./JG 51 (mezitím posílené zbytky Stab. a I./JG 51) z Junkertroylhofu na západ na počátku května nevylučoval podobné události. Obecně lze říci, že osudy personálu JG 51 na severu východní fronty byly plné zvratů a tak není Bauerův příběh nemožný. Jeho přesnější časové ukotvení, než mezi začátek dubna až začátek května 1945, ale není možné.

Po úletu z obklíčené oblasti byl Bauer pravděpodobně přeložen k JG 77, o čemž vypovídá jeho líčení o situaci na letišti Troppau (Opava). To by mohlo značit buď letiště v Dolním Benešově, kde se během roku 1945 vystřídaly všechny části JG 77 nebo základnu v Jakartovicích, využívanou v závěru války I. a II. Gruppe. Dle svých vzpomínek byl Bauer pověřen úkolem dopravit k jednotce nový letoun z Českých Budějovic. JG 77 skutečně trpěla konstantním nedostatkem techniky, o čemž svědčí dochovaná hlášení stavu z dubna 1945.

Otázkou zůstává, proč měl Bauer vyzvedávat nový stroj z Českých Budějovic. Pravděpodobné vysvětlení spočívá ve skutečnosti, že na této základně působila cvičná doplňovací  16./EJG 2 (dne 29.3.1945 přejmenovaná z 1./EKG(J) ), která však byla rozkazem ze dne 21.4.1945 zrušena. Jak uvádí následný rozkaz z 26.4.1945, její vybavení, včetně letadel, mělo být využito v jiných útvarech IX.Flg.Korpsu. 16./EJG 2 disponovala poměrně vysokým počtem techniky (Bf 109) a o tu byl u operačních jednotek zájem. I když se nejednalo o nejmodernější provedení Bf 109, stále to byly provozuschopné stroje. Pod IX.Flg.Korpsem neoperoval v této době žádný útvar vybavený Bf 109, ale „nabídka“ pochopitelně nebyla omezena pouze na tento celek. IX.Flg.Korps. spadal pod Lfl.Kdo.Reich, ten dále pod Lfl.Kdo.6. V jejím rámci operovala, pod VIII.Flg.Koprsem (později Lw.Kdo. 8) a její 3.Flg. Div. i JG 77. Uvolněnou techniku tak využilo velitelství Lfl.Kdo.6, které odpovídalo za letecké zajištění celé východní fronty. Vzhledem k finálnímu zhroucení dodávek z průmyslu, ale stálému a intenzivnímu operačnímu nasazení útvarů na východní frontě, zde bylo doplňování letadly nutně třeba.

Bauer tak na letišti v Českých Budějovicích obdržel jeden z Messerschmittů bývalé 16./EJG 2. O tom svědčí i jeho označení velkou, bílou dvanáctkou. Taktické označení velkými bílými číslicemi bylo pro 16./EJG 2 typické. S velkou pravděpodobností tak můžeme prohlásit, že Bauer pilotoval stroj této bývalé, cvičné jednotky, která působila na základně v Českých Budějovicích už od zimy 1944.

 

 

 

 Bf 109G " bílá 11" od JG 77 na poválečném snímku ze Skutče. Stroj, pravděpodobně stejně jako "bílá 12" u Větřní,  pocházel původně od 16./EJG 2. Ve Skutči skončilo na konci války přes 30 Messerschmittů Bf 109 jednotky JG 77. 

 

 

 Stroji doplňovací a výcvikové I./EKG(J) (resp. V./EJG 2) se bude zabývat další studie nakladatelsví JaPo, která vyjde  na podzim 2020.

 

 

Pavel Krejčí, Tomáš Poruba, Petr Svoboda, Yves   9.2020