MiG-21US     "1032"

 

2. letka, 8. slp, 2. divize PVOS

 

kpt. Jaroslav Krafka, por. Vojtěch Valášek

 

Chvalíkovice okr. Opava       12.7.1983

 

 

Ilustrační snímek  MiG-21US / www.valka.cz /

 

 

 

12. července 1983 došlo nedaleko Hradce nad Moravicí na Opavsku k tragické letecké nehodě, při níž zahynuli dva piloti 8. slp, který v té době sídlil na letišti Ostrava- Mošnov.

 

J. Krafka, zde ještě v hodnosti poručíka. / foto:  web KPM Opava /

 

 

 

Dvě fotografie personálu  2. letky 1. lšp Přerov, rok 1977. J. Krafka na obou ve spodní řadě s knírkem. / Foto via Z. Krafka /

 

 

 Kpt. Krafka a por. Valášek odstartovali ve "spárce" MiG-21US trupového čísla 1032 v 08.21 k plnění druhého vývozního letu cvičení 56- vyhledání a zteče na nízkoletící cíl. Prostor, kde měli cíl vyhledávat byl Hradec nad Moravicí, točení doleva, výška 1500m. Dvě minuty po jejich vzletu odstartoval stroj MiG-21, který pilotoval por. Smrek. Ve výšce 300m nad terénem letěl nad Hradec nad Moravicí a pokračoval nad otočný bod Bruntál a poté zpět. Piloti, kteří hlídkovali nad Hradcem nad Moravicí si cíle nevšimli, proto kpt. Krafka  nařídil por. Smrekovi, aby trať opakoval. Řídící přistání na letišti Mošnov poskytoval hlídkující posádce informace o cíli, ale obě letadla zaměnil. Mylná informace o poloze cíle ovlivnila pozornost hlídkující posádky, v 08.31 se trajektorie obou letadel křížila s výškovým převýšením asi 1200m . Ŕídící přistání informoval stíhače " Je přímo pod vámi". Ze záznamu radaru bylo zřejmé, že v tento okamžik letoun kpt. Krafky a por. Valáška přešel do ostré zatáčky a prudce klesal. Posádka zřejmě stáhla plyn na volnoběh a otevřela brzdící štíty. Stroj během osmi vteřin snížil rychlost ze 700km/ hod na kritických 300 km/hod. Dvacet vteřin po zahájení manévru stroj narazil do země asi 1,5 km severovýchodně Hradce nad Moravicí v katastru obce Chavalíkovice vertikální rychlostí 76 m/s. Při pádu se stroj kolébal ze strany na stranu a evidentně nebyl řiditelný. Letoun se nárazem o zem zcela  roztříštil, trosky kabiny a sedačky s těly pilotů byly vymrštěny ve směru osy letounu. O poměrně malé dopředné rychlosti svědčí to, že hlavní část trosek byla rozhozena do vzdálenosti pouhých 52 m od místa nárazu. Zadní část trupu se utrhla a byla vržena asi 100m daleko. Z nalezených tkání byla u kpt. Krafky zjištěna vysoká emoční zátěž  těsně před dopadem, u por. Valáška nebylo možno expertizu provést. 

 

   
1983 2020

 Celkový pohled na místo katastrofy od  jihu

 

 

   
1983 2020

 Pohled ve směru dopadu

 

 

   
1983 2020

 Menší část trosek skončila rozesetá v zarostlé rokli

 

 

   Místo dopadu

 

Místo dopadu

 

 Zadní část letounu

 

Tato letecká katastrofa byla u PVOS v pořadí již třetí v krátké době a velení letectva na ni reagovalo velmi podrážděně. Dle vyšetřovacího spisu expertizy neprokázaly, že by došlo k technickému selhání. Byla však zjištěna řada pochybení na straně posádky a i po organizační stránce. Hlavní vina na nehodě byla přisouzena kpt. Krafkovi a por. Valáškovi, kteří nepřiměřenými zásahy do řízení přivedli letoun do pádu. Zjistilo se, že instruktor kpt. Krafka nebyl vycvičen a oprávněn provádět instruktorské lety k vyhledávání a provádění ztečí na nízkoletící cíle. Za různá pochybení byli řešeni jak velitel letky a jeho zástupce, tak velitel pluku se zástupcem.  Za ukvapené a nepřesné navádění na cíl byl "pořešen" řídící přistání. Pak se šlo  ještě výš. Nesplnění povinností bylo konstatováno velitele divize a jeho zástupce. Náčelník Stálé komise pro vyšetřování leteckých nehod plk. Wünsche nakonec vydal příkaz k navržení trestního stíhání několika osob.

Vše by se zdálo zcela jasné a příčiny katastrofy zřejmé. Zajímavý je však dokument, přiložený k vyšetřovacímu spisu mnohem později, v březnu 1984. Jde o záznam pohovoru s plk. Zdenkem Volemanem, ze spisu není zřejmé, jakou měl tehdy funkci. /  Z. Voleman se proslavil 12.3.1954, kdy jako pilot MIG-15 5. slp v prostoru Tachova střelbou poškodil AD-4 Skyraider letky VA-145 "Swordsmen" z letadlové lodi USS Randolph, který zabloudil nad naše území/ . Protože se jednalo o třetí podobnou nehodu, při níž zahynula zkušená posádka, plk. Voleman pátral, jestli nehody nemohly mít technickou příčinu. Došel k závěru, že není zcela vyloučeno selhání zatěžovacího mechanismu systému řízení. Expertizou bylo zjištěno značné opotřebování těchto mechanismů u letounů MiG-21US, na exponovaných místech. Na válci, kde  byly povoleny setinové tolerance byly vydřeny drážky hluboké kolem jedné desetiny milimetru! Je zmíněno zablokování mechanismu u stroje 11. slp, které málem vedlo k nehodě. Jeho návrh na výměnu těchto mechanismů u všech provozovaných strojů MiG-21US byl Hlavním inspektorátem letectva přijat a výměna byla provedena. Pak, jak se zdá byl plk. Voleman od problému "odstaven" a nebyl již dále s expertizami seznamován. Na závěr pohovoru plk. Voleman uvedl, že nepovažuje závěr vyšetřování za objektivní, protože nepřipouští možnost technického selhání a to nejen v tomto, ale ani předchozích případech.

Vyšetřování však již obnoveno nebylo, případ byl jako ukončený odložen. Jak to tedy skutečně bylo, to se již zřejmě nedozvíme. Pravděpodobně šlo skutečně o selhání posádky, stín pochybností však zůstává...

 

V bezprostřední blízkosti byl oběma letcům  postaven pomník - stav v r. 2020 poté , co byl opraven.

 

   

 

   

 

V okolí se dají dodnes nalézt drobné úlomky MiGu-21US " 1032"

 

 Prameny:

- vyšetřovací spis VUA Praha

 

Pavel Krejčí  8.2020