Suchoj Su-7BM 

"5331"

1. lšp VVLŠ- Přerov

pilot: Abdul Muniam Hassan

Bunč okr. Kroměříž         2.9.1970

 SU-7BM  trupového čísla "5331", který se zřítil po chybě iráckého  žáka v pohoří Chřiby.

 Zajímavou epizodou provozu čs. letounů SU-7 bylo v r. 1970 jejich zapůjčení od stíhacích- bombardovacích pluků k 1. leteckému školnímu pluku do Přerova k výcviku zahraničních pilotů. Od června do řína 1970 bylo takto k 1. lšp zařazeno celkem 14 letounů- 10 sólových SU-7BM a čtyři dvoumístné "spárky" SU-7U. Na nich probíhal na základě zahraničního kontraktu přeškolovací výcvik 20 pilotů Iráckého královského letectva. Tito piloti kteří ve vlasti pocházeli z vyšších společenských vrstev prošli základním výcvikem v Košicích a ve Zvolenu kde drandili na "koloběžkách" L-29 Delfín. Podle vzpomínek instruktorů to byli bystří žáci, kteří si rychle osvojovali nové znalosti. Ve výcviku s nimi nebyly problémy, hovořili dobrou angličtinou a někteří od děvčat pochytili i něco slovenštiny.

I mezi nimi byli ovšem slabší jedinci. Jedním z nich byl žák jménem Abdul Hassan. Ten se vyznamenal už během přeškolovacího letu na "spárce", když na pokyn ŘL "Vysuň klapky!" který byl určen jinému letadlu na okruhu, hmátl po ovladači a než stihl překvapený instruktor zareagovat, při rychlosti přes 800 km/h ovladač klapek přestavil. Na letoun nebyl po přistání hezký pohled. Nebohá Su-7U trupového čísla "1014" měla viditelně pozměněnou geometrii křídel a zvlněný potah. Po dlouhé a náročné opravě byl stroj sice opět zprovozněn, jeho letové charakteristiky byly ale již natolik nezvyklé, že byl v r. 1973 uzemněn. Po r. 1989 se objevil ve sbírce p. Tarantíka ve Zruči u Plzně, a jako velmi raritní, jediné cvičné "sůčko" v barvě kovu byl letoun  později prodán sběrateli do zahraničí.

Vraťme se ale zpět k Hassanovi. Ačkoliv po tomto průšvihu nad tímto pilotem visely temné mraky, na přání irácké strany ve výcviku pokračoval. Dne 2.9.1970 odstartoval ke svému prvnímu letu nácviku vyšší techniky pilotáže do zóny "Jih" přerovského letiště. Po několika zatáčkách přešel na vertikální manévry. Při provádění překrutu se však dopustil chyby, v jejímž důsledku se při první části manévru - půlpřemetu ocitl v poloze na zádech při rychlosti pouhých 200km/ hod. Situaci mohl zřejmě ještě zachránit, kdyby citlivým přitažením pod horizont  nechal letoun rozběhnout na vyšší rychlost. Hassan se však  nesprávně pokusil letoun otočit do normální polohy půlvýkrutem v horizontu. Tím se letoun dostal do vývrtky na zádech, kterou nezkušený pilot neměl šanci vybrat. Pilot měl naštěstí dost rozumu aby si zavčas uvědomil, že nemá cenu se o vybrání dlouho pokoušet. Zaujal předepsanou polohu, zatáhl za vystřelovací madla a nechal vystřelovací  sedačku KS-3 odvést její práci. Letoun v poloze na zádech "vrtal" až do země, hromová rána která se rozlehla po Chřibských lesích ohlásila konec krásného stříbrného stroje s trupovým číslem 5331. Drobnější trosky leží severně od Bunče v kráteru, který stroj vytvořil, dodnes.

Žák Hassan ve výcviku již nepokračoval a se dvěma zničenými letouny na kontě se vrátil domů. Irácká strana údajně škodu zaplatila a to v "tvrdých", tedy dolarech, i když...bůhví, jak to tehdy s ekonomickou rentabilitou celé této bratské pomoci bylo. Šlo o udržení komunistického vlivu v arabském světě a u tohoto politického zadání byla finanční stránka až druhořadou záležitostí. Ostatní žáci výcvik zdárně v následujících týdnech dokončili. Iráckému letectvu bylo koncem šedesátých let dodáno celkem 101 strojů SU-7. Ty byly u squadron / Irácké letectvo si udržovalo organizační strukturu britského stylu/  koncem sedmdesátých let doplňovány  stroji SU-20 a později i SU-22.

 Na místě dopadu "5331" v r. 2018

Prameny:

- J. Vlach "Suchoj Su-7 v Československém vojensjkém letectvu  - Svět Křídel 2016

- L. Režňák "Atomový bombardér SU-7 československého vojenského letectva" Zlínek 1995

Pavel Krejčí 5.2020