K-75 / Aero Ae-45/   ev. č. 18

"HO-18"

50. letecký kurýrní pluk - Klecany

Kámen okr. Havlíčkův Brod     27.3.1953

 Podobu "HO-18" dobře vystihuje jiný letoun 50. lkp zachycený po nouzovém přistání na letišti v Klecanech v roce 1952. Stroje K-75 / AE- 45/ 1. letky nosily trupové označení HO- 10 až HO-29. 2. letka vybavená K-65 / Fi 156 /  používala označení GE-30 až 49, a  3. letka /Z-26, Z-126/ EK-50 až 69.

1953	2019

Dne 27.3. 1953 v 16:29 odstartoval z letiště Brno kurýrní stroj K-75. Zánovní letoun s trupovým označením HO-18 "kočíroval" zkušený pilot, npor. Rudolf Škoda s náletem 1841 hodin. Na palubě se nacházeli dva cestující - plk. Jan Šiška, velitel leteckého týlu a kpt. Stanislav Klíma jeho ZVP. Oba se vraceli z inspekční cesty. Cílem  bylo letiště Klecany, odkud se měli oba cestující dopravit do Prahy. Pilot měl letadlo perfektně připravené, stroj byl v bezvadném stavu, počasí na trati vyhovovalo. Papírově tedy byly splněny všechny předpoklady k naprosto bezpečnému letu. Pilot krátce po startu rádiem ukončil spojení s Brnem slovy " Končím spolupráci, na slyšenou", 17:15 byl stroj spatřen u obce Tis vy výšce asi 300m metrů pod oblačností, přesně na kurzu směrem na Klecany. O  dvě minuty později, v 17.17  však spatřili svědci ze země ten samý stroj, jak přešel do sestupného letu,  z něj do stoupání, přeletěl lesík Remíz u obce Kámen, pak přešel do prudké pravé klesavé  zatáčky a pod strmým úhlem  vrazil do země. Letadlo se roztříštilo a částečně zarylo do země,  nastal výbuch palivových nádrží který dílo zkázy dokonal. Těla pilota i cestujících byla z rozlomeného trupu během nárazu vymrštěna  asi 30 metrů od vraku.

Krátce po nehodě byla ustanovena vyšetřovací komise, která měla za úkol objasnit, k čemu na palubě došlo. U výtečně hodnoceného a zkušeného pilota byla téměř okamžitě vyloučena možnost letecké nakázně i podcenění vlivu počasí. Byla připuštěna možnost náhlého zhoršení pilotova zdravotního stavu,  ještě více se ale pozornost soustředila na možnost technického selhání stroje. Závažná nehoda, během níž došlo ke smrti vysokých funkcionářů letectva byla v zorném poli velitelství letectva a vyšetřovací komisi vedl osobně velitel letectva generál Vosáhlo. K vyšetřování byli přizváni i sovětští poradci - gen. Kolomejcev a poradce hlavního inženýra letectva SSSR plk. Mesčerjakov. Tato komise dospěla na základě zkoumání stavu ohořelého plátna na kormidlech stroje k tomu, že příčinou byl požár za letu při kterém došlo k prohoření plátna na ocasních plochách a tím ke ztrátě ovladatelnosti stroje. Všechny stroje K-75 prošly důkladnou prohlídkou a provoz byl obnoven. Vyšetřování bylo posléze předáno LVZÚ kde se ho ujal ing. Jaromír Schindler. Výzkumný ústav neobdržel od letectva znalecké posudky a ty tak musely vzniknout   opět od nuly. Ing. Schindler zveřejnil 14. 4. 1953 svoje závěry. K tomu, že by došlo k požáru kormidel ještě za letu se nepřikláněl . Podle něj mohla být příčinou porucha levého motoru, jež při dopadu vykazoval dle stop menší kroutící moment na vrtuli. Za druhou možnou příčinu byla označena závada na řízení výškového kormidla. Bylo v této souvislosti  poukázáno na možnost zaseknutí upínacího pásu zadního sedadla do ovládání výškovky. Třetí příčinou mohlo být náhlé zhoršení zdravotního stavu pilota. Závěry vyšetřování tedy jednoznačně na  příčinu katastrofy neukázaly.  Bylo přijato několik technických opatření, které měly zvýšit bezpečnost provozu strojů.  Pro cestující byl vydán přísný přísný zákaz kouření v kabině stroje. Letouny K-75 byly používány čs. letectvem až do jejich nahrazení stroji L-200, které začaly k armádě přicházet od počátku šedesátých let.

Prameny:

- vyšetřovací spis VUA Praha

Pavel Krejčí 4.2020