Boeing B-17G  42-32048

"Queen"

15.Air Force, 2. Bomb Group, 20. BS

Krhov okr. Uherské Hradiště  29.8.1944

Na snímku B-17G 42-3204 ?. Je pravděpodobné, že právě o ...048 s přezdívkou "Queen"  / NARA via Fold 3/

Poslední číslo s/n na kýlové ploše i na tomto snímku chybí, zde by se ale podle US Nat. Archives  mělo jednat o 42-32048 zcela jistě. /via Fold 3/

Dobový snímek trosek letounu u Krhova. Oblak kouře na horizontu ukazuje místo zkázy jiné B-17- 42-38096 " Big Time" u Šanova

/ foto- Muzeum Slavičínska/

 Louka, na kterou bylo po nárazu rozhozeno velké množství trosek.

 J. Mahr:  Vzpomínky na neznámé letce, ISBN 978-903030-6-5

Nad obcí Krhov nedaleko Bojkovic se zřítil letoun Boeing B-17G-35-BO „Flying Fortress“, sér. číslo 42-32048 pojmenovaný „Queen“. Dne 29. srpna 1944 letěl na pozici Dog 4.

Posádka:

První pilot: 2/Lt. James A. Weiler.† Slavičín

Druhý pilot :F/O Irving D. Thompson zajat

Navigátor :    2./Lt. Robert L. Embry Jr. † Slavičín

Bombometčík :  2./Lt. Frank A. Sulkey † Slavičín

Palubní mechanik :T/Sgt. Lonnie H.Bumgarden † Slavičín

Radiooperátor :S/Sgt. John J. Martin† Slavičín

Levý boční střelec :S/Sgt. Loren E. Byam† Slavičín

Pravý boční střelec: Sgt. John H. Adair † Slavičín

Spodní střelec :S/Sgt. Ernest W. Wagoner† Slavičín

Zadní střelec :S/Sgt. George D. Dalcanale† Slavičín

Původní posádka Lt. Weilera fotografovaná na základně Hunter Field , GA. Lt. Weiler sspodní řada druhý zleva.

/ T.N.Weiler via www.leteckabitvakarpaty.cz/

Tato osádka neletěla ve složení, v němž prodělala výcvik v USA. Do původní osádky nepatřil co-pilot F/O Thompson, který zahájil turnus 25.6.1944 letem nad Sete ve Francii a dokončil dvacet tři mise, dále navigátor 2/Lt. Embry, jehož turnus započal 20.8.1944 letem nad Oswiecim a osudného dne byl na své šesté misi, S/Sgt. Byam, který letěl svoji první misi nad Blechhammer dne 7.8.1944 a dokončil osm misí a Sgt. Adair se třemi dokončenými misemi, když na první startoval 22.8.1944 nad Odertal. Radista S/Sgt. John J. Martin dokončil dvacet osm misí; svůj turnus zahájil dne 27.5.1944 nad St. Etienne a stal se tak služebně nejstarším členem osádky.

     Ostatní letci zahájili své turnusy dne 5.7.1944 misí nad francouzský Montpelier; 2/Lt. Weiler startoval na 13 misí, 2/Lt. Sulkey na 20 misí, T/Sgt. Bumgardner na 16 misí a S/Sgt. Wagoner a S/Sgt. Dalcanale letěli 15 misí.

     Nenadálý a agresivní útok německých pilotů měl pro letoun a jeho osádku tragické následky. Lze jen předpokládat, že palubu zasaženého letounu zachvátil mohutný požár s následnou explozí. Ačkoliv se osádka zcela jistě snažila letoun co nejrychleji opustit (pokud v ní již nebyli padlí nebo těžce zranění), vyskočit se podařilo pravděpodobně jen čtyřem z nich. Třem letcům však padáky zřejmě nasáklé benzínem ihned po explozi vzplanuly a volným pádem na zem se zabili.

     Toho dne obyvatelé Pitína a okolí pozorovali jako obvykle americká letadla směřující na sever a v jednom okamžiku spatřili několik hořících strojů. Z letounu, který letěl nejblíže k nim, vyskočil letec a na padáku, po němž střílel prolétávající německý stíhač, se snášel pozvolna k zemi. Krátce nato letoun explodoval a zřítil se jihozápadně od Krhova. Odpoledne se na místo zkázy dostavili němečtí vojáci, kteří trosky stroje prohlédli a na jedno místo soustředili šest zohavených těl. Záhy přijel na místo dopadu také německý pilot (údajně Ofw. Weuack), který po bitvě přistál se svým letounem na letišti v Kunovicích (nebo v Otrokovicích) a jako vítěz se nechal u trosek amerického stroje, na jehož sestřel si činil nárok, fotografovat.

Německý pilot, který se přijel podívat na "svoje dílo" krátce po dopadu stroje. Co se mu asi tak honilo hlavou? Měl radost, nebo spíš pocit zmaru?

/ via www.leteckabitvakarpaty.cz/

     Jediný z osádky, který se zachránil, byl čtyřiadvacetiletý co-pilot F/O Irving Delmar Thompson (nar. 11.12.1920). Dopadl na zalesněnou stráň v údolí pod Krhovem a zůstal viset na padáku zachyceném za větve stromu. Zde ho objevili němečtí vojáci střežící blízkou hranici a pomohli mu dostat se na zem. Protože se s vážnými pohmožděninami pravé nohy nemohl pohybovat, převezli ho v sajdkáře přes Bojkovice do Pitína, kde se s defektem kola na krátkou dobu zastavili, a pokračovali do slavičínských kasáren. Dne 30.8.1944 letce transportovali z kasáren do brněnského lazaretu s předpokládanou dobou léčení čtyř týdnů. Zde společně s ním hospitalizovali také Roberta McCloskey, Francise Flynna, Williama Tunea a Harolda Helvestonea. Od 6. listopadu 1944 se již jeho jméno objevilo v evidenci ve výslechovém centru v Oberursel a konečnou stanicí letce se stal zajatecký tábor Stalag Luft I. v Barthu.

     Z letců patřících do osádky tohoto letounu identifikovali Němci podle kovových známek pouze tři; mechanika T/Sgt. Bumgardnera, spodního střelce S/Sgt. Wagonera a bočního střelce S/Sgt. Byama. Zřejmě se jednalo o ty letce, kterým padáky shořely ve vzduchu. Ostatních šest letců se Němcům identifikovat nepodařilo. Jejich těla zohavená výbuchem a požárem převezli do areálu slavičínského hřbitova, kde je dne 31. srpna 1944 povolili pohřbít. Až o mnoho dní později se při odklízení trosek nalezla identifikační karta s fotografií a jménem 2/Lt. Roberta L. Embryho Jr..

     Dne 29.8.1944 odpoledne se na místo havárie přijel podívat také Antoním Kašparec, který jako totálně nasazený dělník pracoval v bojkovické Zbrojovce. Mezi prohlíženými troskami objevil stříbrný náramek, na jehož lícní straně bylo vyryto jméno James A. Weiler a na rubu pak Oct 1-1943, O-757348, C A. Nález pečlivě uschoval a po skončení války, v září 1945, se pokusil přes zastupitelský úřad USA v Praze kontaktovat letcovu rodinu, aby náramek vrátil. Ačkoliv obdržel od zastupitelského úřadu odpověď s radou, jak dále postupovat, z neznalosti cizích jazyků svůj úmysl odložil. V roce 1965 cestoval přítel Antonína Kašparce do Kanady. Nálezce mu předal náramek s dopisem pro letcovu rodinu a požádal ho, aby prostřednictvím konzulátu USA v Kanadě zajistil jeho odeslání. Díky aktivitám Jožky Špeliny, který působil v Montrealu u mezinárodní civilní letecké organizace a kterého přítel pana Kašparce v Kanadě požádal o pomoc, se rodinu letce skutečně podařilo kontaktovat a náramek s vysvětlujícím dopisem předat. Z následující korespondence s matkou Norou Weilerovou a bratrem Josephem N. Weilerem, které kontakt velmi potěšil, vyplynulo, že náramek obdržel James A. Weiler (nar. 30.12.1921) od svých rodičů u příležitosti ukončení pilotního výcviku a obdržení Křídel.

     Ve dnech 3. až 5. září 1946 provedli američtí vojáci ve Slavičíně exhumaci. Ostatky všech exhumovaných letců pak byly po provedené identifikaci (pokud to bylo možné) pohřbeny ve Francii a v Belgii, avšak mnohé z nich byly později převezeny do USA. James Weiler, Frank Sulkey, Lonnie Bumgardner a George Dalcanale jsou dnes pohřbeni v Jefferson Barracks National Cemetery v St. Louis, Missouri, v sekci 84, na místě 326-328, John Adair odpočívá v Ft. Sam Houston National Cemetery, San Antonio, Texas, sekce S, místo 133 a John Martin byl po kremaci v roce 1951 uložen do rodinného hrobu na Malton Cemetery, New York. Ostatní tři letci odpočívají v Lorraine American Cemetery, St. Avold ve Francii; Robert Embry na parcele D, řadě 34, v hrobě 35, Loren Byam na parcele A, řadě 12, v hrobě 50 a Ernest Wagoner na parcele E, řadě 44, v hrobě 29.

     Krátce po skončení války postavili obyvatelé Krhova nedaleko místa tragické události dřevěný kříž s cedulkou, na které uvedli jména devíti zahynulých letců. O mnoho let později, v roce 1994 u příležitosti 50. výročí bitvy, odhalili na stejném místě nový pomník s pamětní deskou.

Podrobnější informace o letecké bitvě 29.8.1944 a další fotografie lze dohledat v knize " Vzpomínky na neznámé letce" autora J. Mahra 

MACR č. 8098, který se vztahuje k sestřelu B-17 u Krhova

Souhrnný popis

Dobrou práci při popularizaci případů letecké bitvy 29.8.1944 odvedl projekt www.leteckabitvakarpaty.cz. V rámci tohoto projektu vznikla nučná stezka po význačných místech této události, došlo k obnovení pomníků a vznikly  velmi kvalitní webové stránky. Palec nahoru!

Množství předmětů pocházejících z B-17G Lt. Jamese Weilera lze spatřit v muzeu Michaela Žitníka v Šanově.

Drobné fragmenty nalezené společně s Michaelem v r. 2019

Část kyslíkové lahve	Zbytek páky ovládání směsi / Mixture /

Fragmenty munice 12,7 mm	SL- San Louis Ordnance Plant, Missoury

 Pavel Krejčí 2.2010