North American P-51D-5 Mustang
44-13375 "VF-M"
336. Fighter Squadron, 4.FG, 8.AF
Lt. William H. Ayer
Praha – Hostavice 16.4. 1945
Mustangy 336. FS
Piloti 336. FS. V horní řadě hvězdičkou označen Lt. William H. Ayer / zdroj: americanairmuseum.com /
Vedení amerického letectva od března 1945 vytrvale útočilo na všechna letiště v Protektorátu s cílem ničit co nejvíce letecké techniky, aby zabránilo jak stíhací, tak i stále ještě možné výcvikové aktivitě Luftwaffe. Tyto útoky se zintenzivnily hlavně od druhé poloviny dubna 1945. Co americkým stíhačům nedokázali způsobit ve vzdušných soubojích němečtí piloti, dokázala neobyčejně přesná a obávaná protiletadlová palba. Dne 16.4.1945 zaútočily letouny 4.Fighter Group na cíle v Praze a celkem osm z nich se nevrátilo. Část těchto ztracených letounů bylo sestřeleno při útoku na letiště Kbely, jedním z těchto sestřelených byl i poručík William H. Ayer.
Toho dne piloti 4.FG zaútočili na zmíněné kbelské letiště, které jako svoji základnu používali zejména piloti jednotky KG(J) 6. Na letištní ploše byla řada německých letounů, které představovaly lákavý cíl. Jako první provedla útok čtveřice letounů P-51 pod vedením podplukovníka Woodse. Woodsovi nepochybně nechyběla odvaha, ovšem na druhou stranu je nutné podotknout, že tři Mustangy z jeho čtyřčlenného roje němečtí protiletadloví dělostřelci promptně sestřelili.
Okolo třetí hodiny odpoledne na kbelské letiště zaútočili další piloti z 336th Fighter Squadron a právě jedním z nich byl stíhač Lt. William H. Ayer.
Letištní flak byl ale dobře zastřílen a to se Ayerovi stalo osudné, jak po návratu z této akce dosvědčil Lt. Marvin L. Davis, rovněž příslušník 336th Fighter Squadron, který s ním prováděl zmíněný útok:
„Kolem čtvrt na čtyři 16. dubna jsem zahlédl Mustang s červeným nosem a modrým směrovým kormidlem, jak se snaží vystoupat po provedení útoku (na kbelské letiště), ale okamžitě se zřítil na severním okraji letiště. Neviděl jsem identifikační znaky, ale spatřil jsem, jak pilot vyskočil z kabiny a pak odcházel pryč. Domnívám se, že se jednalo o poručíka Williama H. Ayera." Ayerův hořící Mustang (S/N 44-13375) se však podle všech dostupných informací nezřítil u Kbel, ale na pole „Na Čihadlech". Podle některých starších údajů ho měl jeho pilot ho opustit padákem, ale pravda to není. Letoun nouzově přistál ve zmíněné lokalitě a jeho pilot, patrně nezraněn, z něho vystoupil. Tento fakt potvrzuje jak výše citované svědectví Lt. Davise, tak i vzpomínky pamětníků, kteří si na vrak Mustangu „Na Čihadlech“ pamatují. Zachráněný pilot byl po nouzovém přistání zajat německými vojáky a odveden do Dolních Počernic.
V Dolních Počernicích byla umístněna německá vojenská jednotka protivzdušné obrany o síle cca 90 osob. Velitelství této jednotky se spojovací centrálou bylo tehdy ve vile č.p. 82 (v dnešní ulici Národních hrdinů – u Dubských). Mužstvo bylo ubytováno v budově tehdejší záložny č.p. 46 a v bývalém hotelu Jadran č.p.241 (dnešní ulice K zámku). S největší pravděpodobností právě tito příslušníci zajali sestřeleného amerického pilota a po jeho dopravení do Dolních Počernic ho později předali následným německým orgánům. Kupodivu i jeho další válečné osudy známe. V archívech se nám totiž zachovala poválečná Ayerova výpověď: „Podplukovník Sidney Woods, poručík Benjamin Griffin a poručík Maurice Miller byli zajati ve stejnou dobu jako já a společně jsme cestovali pod německou stráží až do zajateckého tábora Stalag Luft 7A. Všichni tři se spolu se mnou dostali později zpět k americké armádě.“
Zní to až skoro neuvěřitelně, ale tito čtyři sestřelení američtí letci se skutečně dostali ve zmatku kolapsu Třetí říše až do tohoto zajateckého tábora. Stalag Luft 7A se nacházel v Bavorsku, asi dva kilometry severně od Moosburgu a 35 kilometrů severovýchodně od Mnichova. Zajatce osvobodila americká 14th Armoured Division Pattonovy skupiny armád 29. dubna 1945. Poručík Ayer pravděpodobně po válce v kariéře vojenského pilota již nepokračoval (neexistuje o tom záznam v jeho osobních dokumentech). Zemřel 13. prosince 2000 v Copake v USA (narodil se 1. června 1924, takže v době jeho sestřelení mu bylo 21 roků. U 336th Fighter Squadron sloužil od 16. listopadu 1944, nedosáhl žádného vzdušného vítězství)
MACR a hlášení plota o události. /NARA Fold 3/
.jpg)
Místo, kde letoun skončil je bohužel dnes překryté vysokou navážkou a zastavěné.
K sestřelu letounu existují tři svědectví:
Pan Ladislav Seidl (89 let) z Dolních Počernic o tom vyprávěl toto:
V den náletu jsme byli u potoka Rokytka. Bylo mi patnáct let a s několika kamarády jsme měli ve vysokém levém břehu potoka vybudovaný „bunkr", kde jsme se scházeli. Tehdejší nálet spojeneckých stíhaček nás zastihl zde a na průběh náletu jsme měli dobrý výhled. Naproti u hřbitovní zdi byla skupina německých vojáků, číhajících s puškami na nízko nalétávající stíhačky. Ty se v okruzích stáčeli a velmi těsně nad hřbitovem nalétaly směrem ke kbelskému letišti. Poblíž nás schovaní Němci po nich stříleli. Letadla zde létala tak nízko, že bylo možno rozeznat jejich znaky a očíslování. Pamatuji se, že v jednom letadle jsem dokonce rozeznal i snědou tvář pilota – černocha. Tak nízko ti piloti se stroji dokázali létat, a my kluci jsme byli tehdá u vytržení, že vše máme jako na dlani.
Po návratu domů byl opět poplach, hloubkaři se vrátili. Já další nálet sledoval ze schodiště u otevřeného okna. V jedné chvíli jsem před sebou viděl na obloze letící stíhačku zřejmě poškozenou, neboť za ní unikaly obláčky kouře, chvílemi delší. Druhý den jsme se dozvěděli, že americká stíhačka spadla na Čihadlech, na kopci nazývaném Satalák. Hned jsme se tam se starším bráškou vydali. Šli jsme podle Rokytky u Hostavic, přešli most na druhou stranu směrem k Sataláku. Pak už jsme dorazili na místo, kde hlídal německý voják (měl zde postavené kolo). Oči jsme upírali na dosud žhavé ohniště s troskami již shořelého stroje. Němec co chvíli lovil nasazeným bodákem na pušce části kulometného pásu s náboji a dával je na řídítka kola, kde měl již několik zavěšených.
Pan Antoš ze Svépravic pozoroval, jak letadlo po zásahu nad Kbely kouří a nasazuje na nouzové přistání. Byl mezi prvními u místa přistání, letadlo začínalo hořet a pilot seděl poblíž a oheň pozoroval. Jestli letadlo zapálil sám pilot nebo hořelo kvůli poškození nebylo zřejmé. Naznačovali mu, ať běží do lesa vzdáleného 100 až 200 metrů. Byl si však zřejmě vědom blížícího se konce války, mávl rukou a vyčkal na příchod Němců, kteří přispěchali ve třech vozech a údajně dokonce pilotovi nabídli svačinu.
Pavel Topinka, ročník 1940, si také pamatoval na přistání Mustangu Na Čihadlech, o žádném dalším letadle nevěděl. Pilot přistál na tehdejším poli asi padesát metrů od lesa, byl to podle něj černoch, nejevil žádné známky toho, že by chtěl utéct, jako by si byl jistý tím, že se k němu Němci už budou s ohledem na blížící se konec války chovat slušně. Letadlo začalo hořet buď po nouzovém přistání, nebo ho pilot zapálil sám, než tam doběhli místní lidé.
P-51D-5-NA Mustang No.44-13375
Stroj North American P-51D-5-NA Mustang No. 44-13375 byl vyroben v prvém výrobním bloku Mustangů typu "D" na začátku roku 1944. Tento výrobní blok obsahoval 800 strojů a začal výrobním číslem No. 44-13253, z čehož lze dedukovat, že Mustang No. 44-13375 byl vyroben jako 122 letoun tohoto bloku.
Kdy přesně dorazil z USA do Evropy nevíme, ale v květnu 1944 ho přebírá jako svůj osobní letoun major Claiborne Holmes Kinnard, stíhací eso (8 vzdušných vítězství + 17 letounů zničených na zemi), který vykonával od 27.11.1943 do 12.6.1944 funkci společného velitele pro 354th Fighter Squadron a 355th Fighter Group. Major Kinnard ho přebírá jako svůj první Mustang typu „D“, letoun obdrží trupové označení WR-A a je vyzdoben Kinnardovým tradičním noseartem „Man O´War“. U tohoto trupového označení a nose artu se zastavíme. Major Kinnard bojové jméno letounu „Man O´ War“ používal na všech svých osobních strojů, včetně trupového značením WR-A. Je možné dohledat fotografie jeho dalších „Déček“ s tímto nose artem, bohužel fotografie letoun No.44-13375, v době kdy byl majorovým osobním letounem (a pravděpodobně byl vyzdoben i symboly Kinnardových dosažených sestřelů), se nalézt zatím nepodařilo. Je to pravděpodobně z důvodu, že stroj No.44-13375 major Kinnard používal poměrně krátce.
Letoun No.44-13375 je následně předán 336th Fighter Squadron. Přesné datum předání neznáme, ale stalo se někdy v červenci 1944. Stroj je přidělen Lt. Harry E. Duganovi a u 336th Fighter Squadron veden pod bojovým jménem „Penny III“ a trupovým označením VF-M. Lt. Harry Dugan předtím létal u 336th Fighter Squadron jiné dva Mustangy- P-51B (No.43-6876) a P-51D (No.44-13575) . Oba tyto letouny nesly rovněž označení „Penny“ a měly trupové označení- VF-V. / Číslovka za nápisem "Penny" nebyla na Duganových letounech aplikována, jednalo se pouze o interní označení "v papírech"/. Na letounu 44-13375 pak Dugan dosáhl jednoho sestřelu. / 1. 9. 1944 - nárokován Bf 109/
Lt. Harry E. Dugan's crew chief was S/Sgt Gene Cross, and their aircraft was P-51D Mustang 'Penny', VF-M.
Lt. Dugan downed a Messerschmitt Bf 109 on 1 September 1944. / Zdroj - americanairmuseum.com/
Je pravděpodobné, že na snímku je stroj 44-13375, sestřelený 16.4. 1945 u Kbel.
Lt. Dugan dne 26.12. 1944 od 336th Fighter Squadron odchází. Dne 17.12. 1944 je k 336th Fighter Squadron převelen Lt. Wiliam Ayer a následně přebírá 44-13375 . Stroj stále, až do doby než byl 16.4. 1945 ztracen nosí označení VF-M a je stále veden v dokumentaci 336th Fighter Squadron jako „Peny III“ což dokazuje i MACR14126
Prameny:
Zpracovali: Martin Šíla, Pavel Krejčí