Aero C-3A      výr. č. 334

trup. ozn  UF- ??

Letecké učiliště - VU 9952

Přerov             16.6.1950

 Ilustrační snímek letounů C-3 

Vánoční čas je dobou pohody, kdy je dobré na chvíli zvolnit.  Proto jsem, tak jako loni, vybral příběh s dobrým koncem který se opravdu stal a bohudík neskončil nárazem do země, i když...moc nechybělo. Pro pět hlavních aktérů příběhu -  letců na palubě C-3 byla později  historka  nepochybně  výborným tématem k vyprávění u piva a zcela jistě  na ni nikdy nezapomněli. Příběh je zároveň přímo učebnicovou ukázkou, jak na  člověka působí "výšková nemoc", tedy účinky nedostatku kyslíku ve výškách nad 5000 metrů nad zemí. Účinky nedostatku kyslíku na lidský organismus jsou známy  zhruba od dvacátých let minulého století, od té doby na toto téma proběhla řada výzkumů. Znalost toho, jak se nedostatek kyslíku projevuje, je od těch dob jedním ze základů teoretických znalostí každého letce. Zkrátka, je to v každé učebnici, říká vám to každý učitel létání...Nad zhruba 5000m nastává plíživě stav euforie, kterého si je těžké všimnout. A právě v tom, jak nenápadně se začnou příznaky projevovat je největší zákeřnost. Při dalším stoupání pak letec přestane ovládat svoje počínání, nastává malátnost, při delším působení pak přichází bezvědomí... Řešením je okamžitě po rozpoznání prvních příznaků sestoupit do nižších hladin, kde postupně dojde k obnovení schopností letadlo pilotovat. Takže - je to v každé učebnici, ale to je jen teorie. Občas najdou jedinci, kteří se rozhodnou to vyzkoušet na vlastní kůži. Vždyť  přece- je nás víc, vzájemně se pohlídáme a tak se nemůže nic stát...

Posádka letounu C-3A výrobního č. 334 dostala rozkaz provést dne 16. června 1950 z letiště Přerov výškový let. Stroj nebyl vybaven kyslíkovými přístroji,  výška letu byla proto  omezena do 4000m, i když bylo jasné, že se "Siebel" dokáže vyškrábat výš. Člen posádky, který rozkaz od nadřízeného přebral se rozhodl, že rozkaz malinko pozmění a výšku letu v rozkaze upravil na 5000m. Jak později uvedl " ...tuto výšku jsem sám o své újmě přepsal proto, že jsem chtěl vědět, jaké bude mět výška na mě účinky". Nutno dodat, že celá posádka si byla porušení rozkazu vědoma. V rámci tohoto výzkumu na sobě samých se letci rozhodli, že budou větu  v rozkaze, která zněla: "... tuto výšku není nutno dodržet, let bude proveden tak vysoko, pokud to všichni členové snášejí"  interpretovat tak, že je možno stoupat tak vysoko, jak to všichni snesou.

Siebel se tedy po ránu dne 16.6.1950 vznesl z letiště v Přerově s pěticí výzkumníků  pevně odhodlaných otestovat, co snese stroj i jejich organismus.Vše bylo skvělé, nic nebylo limitem, jen modrá obloha nad hlavou. Během 40 minut po startu letadlo bez problémů dosáhlo výšky 6000m, na to si všichni dobře pamatují. Na palubě panovala skvělá a s přibývající výškou stále více euforická nálada. Co se ale dělo  dál, to je jakoby  v mlze a zůstaly pouze fragmenty vzpomínek v kyslíkem ochuzených mozcích.

Vybírám z jednotlivých výpovědí:

Čet. L. Baxa, pilot - ...stoupali jsme směrem na Kroměříž, kde jsme dosáhli výšku 6800m. Do té doby jsem necítil žádných obtíží a únavy. Pak jsem se ohlédl ...na to jsem pravděpodobně ztratil vnímání. Vše jsem dobře viděl, měl jsem možnost pohybu, neměl jsem ale cit v těle, takže jsem nerozeznal síly v řízení...

ppor. Klofáč- " maximální výšku nevím, poslední záznam jsem přečetl 6500m, letoun však stoupal dál...zpozoroval jsem, že letoun přešel do pádu, v té chvíli jsem zvracel..."

čet. Boček- "...přesně si nepamatuji dosaženou výšku, seděl jsem za pilotem, zpozoroval jsem, že let se stává labilní...Viděl jsem, že por. Klofáčovi se dělá nevolno od žaludku a zvrací... ppor. Petr mě upozornil, že pilotovi není dobře, řekl mi, abych převzal řízení... síly mě ale přirazily k podlaze...snažil jsem se zasáhnout do řízení, poněvadž jsem viděl, že pohyby pilota nejsou správně ovládané, střídavě manipuloval zbytečně plynem a řídící pákou..."

ppor. Petr - "...krátce nato se udělalo nevolno ppor, Roubalovi, odešel dozadu, kde zvracel do výlevky... nato utichly motory a letoun přešel do prudkého klesání, slyšel jsem svištění letounu...rychlost 450km/hod. Díval jsem se do pilotního prostoru a viděl, že čet. Baxa je celý zmalátnělý. Čet. Roček měl ruku opřenou o sedadlo pilota, pozoroval jsem, jak mu hlava klesla na ruku... Viděl jsem, že s čet. Baxou není vše v pořádku, udeřil jsem čet. Ročka do ramene a řekl jsem "Ber mu to!". Roček zvedl hlavu, v tom ale letoun opět přešel do pádu, byli jsme nadzvednuti v sedadlech...celý drak letadla se rozechvěl..., vypadli jsme z mraku a letěli téměř kolmo k zemi..." Na to následovalo prudké vybírání letounu, což mě přirazilo k podlaze. Viděl jsem, že vario je mínus na doraz. Znovu jsem vyzval Ročka, aby převzal řízení, ale nedařilo se...

ppor. Roubal-  "...došlo k pádu, při kterém jsem byl nejprve nadlehčen a potom tlačen značnou silou, až jsem byl nucen si lehnout na podlahu letounu...potom jsem byl opět nadzvednut, přičemž se nadzvedly i díly podlahy letounu, pak se opět letoun vyrovnal...

Jak dlouho trvalo toto týrání nebohého "Siebela" není jasné a nikdo to přesně neví. Jisté je, že po několika minutách se neovládaný letoun dostal do výšky pod 4000m a posádce se pomalu opět vrátily smysly a schopnost letoun ovládat. Po obnově orientace se stroj šťastně vrátil na domovskou základnu, kde po přistání vzbudil velkou pozornost. Na rozsáhlé ploše povrchu letadla totiž došlo během letu k částečnému  sloupání barvy. Co bylo ale horší, při podrobnějším pohledu bylo zřejmé, že došlo v výraznému zvlnění potahu a během další kontroly stavu letounu bylo zjištěno, že došlo k narušení celé geometrie letadla a trvalé deformaci trupu. Posádka stroje nicméně mohla děkovat Pánu Bohu a hlavně konstruktérům německé firmy Siebel, že při výpočtech konstrukce vzali v potaz dostatečný bezpečnostní násobek. Letadlo  příšerné namáhání vydrželo, nedošlo k jeho destrukci za letu a tak naštěstí na zemi nevznikl kráter, kterých čs. letectvo vytvářelo v té době až až.

Fotografie z vyšetřovacího spisu uloženého ve  VUA Praha

Vyšetřovací komise  celou záležitost uzařela s tím, že šlo o leteckou nekázeň a navrhla všechny aktéry "pořešit". Na piloty -ppor. Petra a čet. Baxu navrhla podat trestní oznámení, ostatní odešli s tresty domácího vězení a přemístění k jiným útvarům. Soudruzi z komise při odůvodnění trestů  neopomněli zmínit i  boj za světový mír...

... ale  kupodivu našli na události i jeden pozitivní aspekt:

" Členové osádky svým  doznáním činu a pravdivou výpovědí značně přispěli k technickému zhodnocení havárie, ze které budou získány cenné zkušenosti s ohledem na pevnost letounů C-3 ve velkých rychlostech".

Letoun výr. č. 334 byl odeslán do LOKu - Leteckých Opraven Kbely, kde byla provedena náročná oprava. Koncem roku  1950 byl eroplán opět uschopněn a létal další dva roky, do 11.6.1952 u LP 25. Následně byl zrušen.

Prameny:

VUA Praha fond MNO 1950

Pavel Krejčí 12.2018