Letecká badatelna

MiG-21PFM "4412"

2.letka, 11.slp Žatec

mjr. Josef Polončík

VVP Doupov-Hradiště okr. Karlovy Vary

2.11.1988

MiG-21PFM "4412" zničený při katastrofě 2.11.1988 /V. Jukl via R. Palička/

2.11.1988 došlo na území vojenského výcvikového prostoru Doupov ke katastrofě stroje MiG-21PFM trup. č. 4412. Při nehodě zahynul pilot 11. slp mjr. Josef Polončík. Příčinu nehody výtečně hodnoceného pilota se nikdy nepodařilo objasnit.

Mjr. Polončík odstartoval v 19:56 ze Žatce jako vedený s intervalem 20 vteřin za vedoucím dvojice. Úkolem nočního letu byl nácvik přepadu v mracích ve dvojici s využitím radiolokačního kontaktu. Po startu pokračovala dvojice stíhačů v přímém směru a stoupala do počáteční výšky 1800m. Jelikož mjr. Polončík během stoupání nezachytil vedoucího na radaru, na pokyn řídícího přistání zvětšil počáteční odstup z 2,5 km na 7 km za vedoucím letadlem. Dvojice pak pokračovala v oblačnosti ve stoupání na 7300m a točila zpět k letišti na kurz 060° na přívodnou radiostanici. Během zatáčky mjr. Polončík potvrdil zachycení vedoucího na obrazovce radiolokátoru 4km před sebou. Krátce nato se však jeho letoun ztratil z obrazovky řídícího přistání. Na přehledovém radiolokátoru P-37 na velitelském stanovišti došlo rovněž ke ztrátě radarového kontaktu s letounem, a pilot ani na opakované výzvy řídícího neodpovídal. Po letounu bylo proto vyhlášeno pátrání a zastaveno další létání. Trosky letounu nalezl pátrací vrtulník MI-8 druhý den dopoledne asi 1km jihozápadně od vrcholu HUSEŇ ve vojenském prostoru Doupov. Ohledáním místa dopadu bylo zjištěno, že letadlo dopadlo pod kurzem 145° ve střemhlavém letu pod úhlem 60-80°. Po nárazu vznikl ve skalnatém podloží kráter o průměru 9 metrů, hluboký 3 metry. Bylo zřejmé, že letoun dopadl velkou rychlostí, která byla odhadována na 900-1000km/hod. V důsledku nárazu a exploze byl letoun roztrhán na drobné části, které byly rozptýleny do vzdálenosti 200m od kráteru.

Nejrozměrnější trosky "4412", které byly na místě nalezeny. /VUA Praha/

Vyšetřovací komise, která byla k případu ustanovena neměla jednoduchou práci. Letoun byl zcela roztříštěn a jeho trosky nemohly poskytnout žádné relevantní informace o příčině nehody. Proto je i závěrečná zpráva komise značně vágní a nejednoznačná. Bylo konstatováno, že před dopadem se z letadla nic neoddělilo, technická příčina ale nebyla vyloučena. Biochemickým vyšetřením tkáně pilota byla prokázána zátěžová aktivace organismu jako je reakce na stres, případně na poranění vzniklé za letu. Předpokládá se, že pilot byl v konečné fázi letu při vědomí a pravděpodobně si rizikovost havarijní situace uvědomoval. Přesto však letoun neřídil, letoun dopadl na zem neovládán. Zajímavá je poslední věta ve vyšetřovací zprávě. Praví se zde: " Nebyl zjištěn ani vyloučen vliv násilného porušení celistvosti povrchu letounu s následným poraněním pilota". Při rozhovoru s bývalými příslušníky 11. slp mi byla tato větička objasněna. Ve VVP Doupov se prováděl, mimo jiné, výcvik v používání protiletadlových kompletů. V době katastrofy byli na cvičení v tomto prostoru Sověti. Není zcela vyloučeno, že omylem došlo k sestřelení letounu, který se vyskytnul v prostoru, který jim byl vyhrazen. Je potřeba ovšem zdůraznit, že jde o nejméně pravděpodobnou ze všech tří možných příčin. Tou která nejvíce přichází do úvahy, je možnost zdravotního problému pilota.

Zákres poslední fáze letu ve vyšetřovacím spisu. /pozn.- kroužek, který má označovat místo dopadu není ve spisu zakreslen správně. Letoun dopadl 300m dále na jihozápad v místě, kde končí přerušovaná čára, v prostoru Víska. / Díky nepřesnosti neznámého soudruha, který zákres provedl, mi trvalo nalezení místa dopadu skoro celý den. Pro případné zájemce o návštěvu připomínám, jde o aktivní vojenský prostor, nezapomeňte si vstup dohodnout na správě vojenského újezdu. Informace zde: www.vojujezd-hradiste.cz/