Aero L-29       výr. č. 993402

trup. č. 3402

5. stíhací letecký pluk

Litomyšl - Janov okr. Svitavy   22.6.1972

Osádka letounu L-29 prováděla 21. června 1972 rutinní cvičný let podle přístrojů v zakryté kabině. Po 27 minutách od vzletu z Pardubic se  ve výšce zhruba 900m při vybírání nezvyklé polohy rozsvítily signální kontrolky POŽÁR, DYNAMO a NESPOUŠTĚJ. Pilotovi mjr. Janu Skorovi a instruktorovi kpt. Jaroslav Krýdovi v tom okamžiku došlo, že mají velký problém.

Instruktor odkryl kabinu a piloti točili zatáčku aby zjistili, jestli je za letounem kouřová stopa. Nebylo to ani nutné. Teplota motoru šla raketově nahoru a ručička teploměru na palubní desce se během několika vteřin zarazila o pravý doraz. Zároveň byl v kabině cítít dým. Posádka tedy neprodleně vypnula motor a a začala hledat vhodné místo k přistání. Na chvíli piloti uvažovali o klouzavém letu na letiště Vysoké Mýto, vzápětí si ale uvědomili, že vzhledem k výšce bude nezbytné přistát do terénu. Situace byla komplikovaná tím, že po vypnutí elektrické sítě nebyl k dispozici interkom a piloti se mezi sebou museli domlouvat silným křičením. Vlastní výběr plochy a manévr k přistání byl perfektní a letoun poměrně hladce dosedl bez podvozku do pole ve směru od Litomyšle směrem na obec Janov. Piloti po zastavení  opustili letoun, ze kterého stopal kouř. Po uběhnutí asi 20m v nich zvítězil pocit, že je potřeba zachránit co se dá. Vrátili se k doutnajícímu Delfínu a vytáhli z něj aspoň padáky. Zhruba dvě minuty po přistání  začal letoun slabě hořet, během deseti minut šlehaly plameny asi do 1,5 metru. Zhruba za 20 minut přijeli hasiči /dle tehdejšího názvosloví "požárníci"/ z Janova a později i jejich kolegové z Litomyšle. Požár byl lokalizován, nebohý Delfín vyrobený v r. 1969 byl ale vzhledem k poškození požárem na odpis. Armádní cifršpioni vyčíslili škodu na letadle na 600 000,-Kčs, dalších 6000,-pak činila škoda na obilí.

Vyšetřování potvrdilo technickou závadu na motoru, která byla příčinou požáru /unikající palivo ze šroubení přívodu paliva do spalovací komory/. Za tuto závadu technický personál nemohl a byla řešena s výrobcem. Co ale bylo závažnější, přesto, že posádka zapnula v souladu s nouzovými postupy ještě ve vzduchu hasící systém, požár uhašen nebyl. Příčina byla banální. V hasící nádobě nebylo hasivo, respektive nebylo dostatečně natlakováno. Ke ztrátě tlaku došlo pravděpodovně netěsností tlakoměru. Pro zodpovědného technika byla jistě nepříjemná skutečnost, že nebyla provedena periodická kontrola hasící lahve  předepsaná na září 1971. Je zřejmé, že kdyby hasící systém fungoval správně, letoun by byl jen mírně poškozen při přistání a mohl po opravě létat dál...

Prameny:

vyšetřovací spis VUA Praha 

Pavel Krejčí 8.2018