MI-24D   "4012"

11. vrtulníkový pluk,  10. LA

Poledník- Prášily okr. Klatovy  12.9.1985

 Ilustrační snímek MI-24DU /nácvik přistání do vysokohoského terénu - Jeseníky/

Od počátku osmdesátých let se začaly čím dál častěji v těsné blízkosti hranice ČSSR s Německou spolkovou republikou objevovat vrtulníky NATO. Jednalo nejčastěji o bitevní AH-1F/S Cobra a průzkumné OH-58C Kiowa americké 2. vrtulníkové brigády "Redcatchers" , či stroje SA-318 Alouette II německého Bundesgrenzschützu. Dle vyprávění pamětníků, kteří si v oněch  letech na "čáře" kroutili svých "730" ZVS /pro ty mladší- tehdy povinná Základní Vojenská Služba/, někteří američtí piloti považovali za příliš nudné pouze kopírovat státní hranici na bavorské straně. Stávalo se, že americké Cobry nízkým letem pronikly  až na území ČSSR a zalétly se podívat i několik kilometrů do vnitrozemí, jak to asi tak vypadá za "železnou oponou". Než se podařilo zvednout čs. hotovost, byli už  dávno zpět v Bavorsku. Tyto lety podél hranic, i za ně,  nebyly jen tak bezúčelné, sledovala se reakce  systému čs. protivzdušné obrany. Dlužno dodat, že podobné lety uskutečňovala čs. armáda a to pod krycím názvem "Obzor". Z Plzně odstartoval  MI-24, v Písku nabral zpravodajce a pokračoval podél státní hranice. Sledovala se reakce na druhé straně. Kromě toho plnily na hranici úkol radiotechnického průzkumu i vrtulníky Mi-17Z-2 z 1. ltvpz.

Americká AH-1F naležející k 2-nd Armored Calvalry Regiment "Redcatchers" u vrchu Havran. Konstrukce zbudovaná na vrcholku kopce  na začátku osmdesátých let sloužila k rádiovému odposlechu vojenské komunikace v Bavorsku. Zajímavý článek o "Redcatchers" publikoval p. Bořivoj Čech na svém webu "vrtulník.cz". Článek je  ZDE

Aby se zkrátila doba, potřebná k zachycení vrtulníků USA a NSR , byla 11. vrtulníková letka z letiště Plzeň-Bory v roce 1984 začleněna do systému PVOS. Dva její vrtulníky byly pak trvale dislokovány  na ploše Zhůří, kde držely pohotovost od východu do západu slunce. 1. července 1985 vznikl na základě  11. letky 11. vrtulníkový pluk, ovšem už zakrátko se musel potýkat s velkým malérem.

Došlo k němu 12. září 1985. Aktéry události se stali pilot 2. letky kpt. Štefan Tóth, pilot operátor por. Petr Horák a palubní technik npor. Jaromír Melíšek. Osádka startovala s MI-24D trupového čísla 4012 v 15:23 ke druhému vzletu v bojové pohotovosti č. 1 z plochy Zhůří, vzdálené 15 km od státní hranice. Naváděcím stanovištěm STOD byla naváděna ke  státní hranici ČSSR a NSR v blízkosti kóty Poledník /1314m/ na vrtulník Alouette II, který letěl podél státní hranice ve výšce asi 1000m nad terénem směrem na severozápad. Jakmile posádka vrtulníku Alouette spatřila čs. MI-24 prudce změnila směr letu na jihovýchod a  sklesala do výšky cca 50 m nad terénem. Její pilot kopíroval těsně státní  hranici, posádka MI-24 na příkaz naváděcího stanoviště vrtulník následovala na  naší  straně. Německý pilot náhle v 15:30 snížil rychlost až do úplného zastavení, se současným otočením přídě vrtulníku směrem k hranici ČSSR.

Zákres události /Správní archiv MO/

Vrtulník SA-318C Alouette II

Pilot MI-24 byl tímto manévrem přinucen rovněž snížit rychlost a levou zatáčkou otočit vrtulník směrem k vrtulníku NSR. Po zastavení přibližování převedl vrtulník do režimu visení ve výšce 40-60 metrů nad lesem. To, co pro lehkou Alouette bylo v nadmořské výšce 1300 metrů hračka, přivedlo pilota stroje MI-24, která měla hmotnost více než 11 tun, do neřešitelné situace. Vrtulník ani na plný výkon nebyl schopen udržovat výšku, zřejmě se projevil i vliv závětří za kopcem. Těžká MI-24 se začala samovolně stáčet doleva a v pomalém, ale nezadržitelném  klesání se pohroužila do lesa. Stroj při nárazu do stromů přišel o listy hlavního rotoru a se skloněnou přídí narazil do země, přičemž se částečně převrátil.  

 Snímky zříceného vrtulníku /Správní archiv MO/

Pilot- operátor a palubní technik přežili dopad poměrně bez úhony, pilot ale nejevil známky života. Jelikož byly dveře pilotního zkřížené a nepodařilo se je otevřít, palubní technik rozbil překryt pilotního prostoru nožem. Když viděl, že se pilot z bezvědomí neprobere, rozhodl se jít pro pomoc. Pozorovací hláska č. 204 na Poledníku havárii nezaregistrovala. Posádka druhého vrtulníku odstartovala ze Zhůří teprve více jak půl hodiny po havárii a začala po nezvěstné MI-24 pátrat. Objevila ji až 52 minut po havárii, pilot stroje kpt. Kačkovič  se snažil  zaviset u místa havárie a zjistit pohledem stav posádky . To se  stalo téměř osudné i pro druhý vrtulník, protože ani na plný výkon nebyl stroj schopen udržovat výšku, rotor začal ztrácet otáčky a vrtulník se začal propadat ke korunám stromů. Teprve razantním manévrem se podařilo klesání několik metrů nad stromy zastavit,  nabrat dopřednou rychlost a  levou zatáčkou přejít do stoupání. Posádce poskytl pomoc lékař PS, který na místo přijel z obce Prášily až více než jednu hodinu po události.

Vyšetřování nehody prokázalo nevhodnost používané metodiky postupů proti pomalu letícím cílům. Jedním z opatření byl příkaz nesnižovat ve vysokých nadmořských výškách rychlost letu pod 100 km/hod a zásadně nepoužívat režim visení. Jelikož těžká zranění pilota byly způsobena tím, že nebyl připoután ramenními popruhy, byl vydán příkaz  důsledně vyžadovat po posádkách jejich používání. Rovněž byl vydán příkaz vybavit posádky vrtulníků záchrannými radiostanicemi.

Prameny:

-vyšetřovací spis- Správní archiv MO Olomouc

-web "vrtulnik.cz"

Pavel Krejčí 2.2018