Messerschmitt Bf 109G-14     W.Nr ?

"bílá 4"

KG(J) 54, KG(J)6 ?

Praha-Vinoř?   20.4.1945?

 Foto via Radek Palička- díky Radku!

Případ "stodevítky" z fotografie v titulu článku má  hodně neznámých. Není známo kdy, kde ani kdo? Existuje pouze tato fotka zhotovená neznámým autorem s informací, že se jedná zřejmě o okolí  Prahy- Kbel.  Fotografie, jak se zdá, pochází ze stejné kolekce, jaká existuje k  případu P-51D VF-A, se kterým Lt. Maurice W. Miller přistál nouzově 16.4.1945 u Vinoře. Porovnáním reliéfu krajiny a stromů se zdá, že jde o místo, které je jen několik set metrů od místa přístání Millerova Mustangu. Pro srovnání  zde:

Je místo havárie Bf 109 téměř identické s havárií Mustangu?

Dle fotografie  se jedná  o Bf 109, která  je označená šachovnicí zřejmě modro bílé barvy. Náležela zřejmě tedy původně KJ(J)54. Je pravděpodobné, že stroj byl předán KG(J)6, v dubnu 1945 KG)J)54 již všechny své Bf 109 předala jiným jednotkám a používala Me 262.

Mohlo by se tedy jednat o Bf 109G-14, se kterou byl dle německých záznamů 20.4.1945 americkými stíhači sestřelen Lt. Wolfdieter Zirzow, příslušník I./KG(J) 6. Pilot dle záznamů  při dopadu stroje zahynul. Při pohledu na nárazem zploštělý trup tohoto Messerschmittu na fotografii, je téměř jisté, že jeho pilot dopad nepřežil, takže by tento záznam mohl "sedět".

Prameny:

- Luftwaffe over Czech teritory 1945 /JaPo/ 2001

Pan Martin Šíla poskytnul  pro tento web svoji studii označení letounů KG(J)?. Je to materiál, který tematicky navazuje na výše uvedený případ.

Letouny se šachovnicí.

 Abychom zachytili historii toho zajímavého označení, musíme se vrátit na začátek roku 1944. V té době byl dokončen vývoj prvního bojově nasazeného proudového letounu na světa, Me 262. Luftwaffe měla již dost strojů k testování a začala se diskutovat klíčová otázka jak novou revoluční stíhačku vlastně použít, aby dokázala zvrátit situaci na nebi.

Ačkoliv se díky Kommandu Schenk / KG 51 a Kommandu Nowotny podařilo během léta a podzimu 1944 získat první operační zkušenosti a rozšířit kádr pilotů schopných Me 262 efektivně pilotovat, Luftwaffe stála před problémem rychle nalézt vydatný zdroj takového množství pilotů, jejichž operační nasazení by bylo schopno ovlivnit průběh letecké války. Do realizační fáze byla uvedena iniciativa Generalmajora Dietricha Peltze, velitele IX. Fliegerkorps a Inspecteur der Kampflieger. Podstatou plánu bylo přeškolení nevyužitých pilotů bombardérů z IX.Fliegerkorpsu (jednalo se o jednotky KG 6, KG 27, KG 30, KG 54, KG 55), kteří byli staženi z operační činnosti, ke stíhacím úkolům. Přes značný odpor části „stíhacího“ velení Luftwaffe se přeškolení bombardovacích pilotů na stíhače začalo nakonec skutečně realizovat. Toto klíčové rozhodnutí se v mnoha směrech jeví jako logické – bombardovací piloti byli v tomto okamžiku volní a Luftwaffe nemohla ze stíhacích jednotek stáhnout k hromadnému přeškolení jejich piloty, jelikož za ně neměla náhradu.

Názvy bombardovacích útvarů KG byly změněny na KG(J), aby byla viditelná změna jejich určení. Dne 13. listopadu 1944 byl oficiálně ustaven IX. Fliegerkorps(J), který byl za výcvik odpovědný.

 Vlastní přeškolování bombardovacích pilotů na Me 262 však začalo už dříve a to u KG(J) 54. V říjnu 1944 zahájila I./KG(J) 54 výcvik na Fw 190A/F v Giebelstadt a Neuburg an der Donau. Od poloviny prosince 1944 již prováděla první operační lety s Me 262 a další její Gruppe následovaly zhruba s měsíčním zpožděním. Během podzimu 1944 se ke stíhacímu výcviku přidaly i ostatní vybrané jednotky. Na konci října se za tímto účelem přesunula do Prahy a okolí jednotka KG(J) 6, v prosinci se ve východních Čechách (Chrudim, Pardubice (Pardubitz), Hradec Králové (Königgrätz)) usadila KG(J) 30. Ta svoji působnost rozšířila později i do Prahy-Ruzyně a do Plzně.KG(J) 27 a KG(J) 55 byly umístěny v Rakousku a jižním Německu, tzn. v Raffeldingu, Hörschingu, Welsu. (KG(J) 27), resp. Landau, Plattlingu a Straubingu (KG(J) 55). Pro další doplňování stavu KG(J) útvarů byla 11. listopadu 1944 založena doplňovací Erg. KGr.(J) spadající také pod IX. Fliegerkorps(J).

Na začátku ledna 1945 začalo být vedení Luftwaffe pomalu jasné, že vše nepůjde tak rychle jak bylo původně plánováno. V případě KG(J) 6, 27 a 55 také začala scházet technika pro zácvik, protože výroba Me 262 sotva stačila pokrývat potřeby operačních jednotek. K původnímu Peltzovu záměru se na konci ledna 1945 přiblížila pouze I./ KG(J) 54, která jako jediná z bývalých bombardovacích jednotek dosáhla operační způsobilosti a skutečně zahájila bojové lety. Ihned se ale projevil nedostatečný počet hodin přeškolení a piloti, ač bravurně ovládající standardní leteckou techniku, nebyli schopni plně využít potenciál proudových strojů. Především jim však chyběl dostatečný stíhací výcvik, který nešel nahradit několika lety a teoretickou instruktáží. Od samého počátku tak útvar trpěl vysokými ztrátami. K operačním se však přidávaly i ztráty zaviněné technikou nebo při výcviku, které dokonce operační převyšovaly. Peltzův plán se jednoduše ukázal jako příliš ambiciózní a v tehdejších podmínkách nerealistický. Jenomže se ale už nebylo možné vrátit zpět, a  tak se postupně se do operačního nasazení zapojovaly další části KG(J) 54, jmenovitě její II. a III. Gruppe.

Postupem doby docházelo stále více k dalším redukcím původního plánu jak z bombardovacích pilotů udělat proudové stíhací piloty. Nakonec ze všech dříve citovaných útvarů používaly k 20. 3.1945 proudové Me 262 pouze I., II., III./KG(J) 54 a III./KG(J) 6.

 Všechny ostatní jednotky, tj I. a II./KG(J) 6, I., II., III./KG(J) 27 a I., II., III./KG(J) 55 se měly nakonec pouze doškolit a zůstat na typech Bf 109G-10/R6, K-4, Fw 190A-9/R11, případně se měly v budoucnu sjednotit na Bf 109K-4/R6 a Fw 190D-9/R11.

 Původní představa získání velkého počtu zkušených pilotů pro Me 262 tak vzala za své. Je nutné říci, že k zásadnímu problému, příliš nízkého počtu hodin přecvičení bombardovacích pilotů na Me 262, se přidávaly další, v podobě nedostatku letounů, nezkušeného personálu a neustálých akcí spojeneckého letectva narušujících výcvik. Není proto možné celý plán z podzimu 1944 jednoduše prohlásit za utopii. Nicméně, při dnešním pohledu je jasné, že vedle reálně míněného záměru získat velký počet pilotů Me 262 v něm velkou roli sehrály i ambice „bombardovacího křídla“ na rozšíření své pozice v Luftwaffe.

 Vraťme se ale k úvodní otázka „šachovnicových pruhů“ u letounů Luftwaffe, která byla pro badatele poměrně dlouho nejasná. Dlouhou dobu se uvádělo, že tyto pruhy označovaly letouny útvarů ISS1 a ISS2 (šlo o malé útvary k obraně tzv. strategických objektů). Teprve nově zjištěné skutečnosti a fotografie vznesly do této věci trochu více světla.

 Na začátku roku 1945 byla v Luftwaffe již běžná praxe označovat stíhací letouny barevnými pásy aplikovanými před ocasem letounu. Každá stíhací jednotka měla určenou svoji kombinaci těchto barevný pruhů. Historie toho označení je poměrně složitá a je nad rozsah tohoto článku. Pouze bych se omezil na konstatování, že tyto barevné pruhy nebyly pouze na strojích určených primárně k obraně Říše a případné zájemce na toto téma odkazuji na velmi podrobný článek k této věci, který mohou nalézt v čísle 34 internetového modelářského časopisu EDUARD z května 2014 (odkaz na toto číslo viz použité prameny).

 Zmíněné označení se  aplikovalo na stíhacích letounech. Nemělo však podobu zde diskutovaných „šachovnicových polí“, ale pouze různých barevných pruhů. Kdy se tedy ale na letounech objevilo toto specifické označení, a kdo k tomu dal pokyn?

 Písemný pokyn k provedení toho zbarvení se dosud nepodařilo dohledat. Na základě informací obsažených v osobní korespondenci, publikacích a článcích leteckých badatelů S. Radtkeho, M. Boehmea a J. Horna, vyplývá, že jednotky KG (J) začaly na svých letounech aplikovat tento styl barevného označení někdy okolo 15. až 22. března 1945 . U jednotky I. / KG (J) 54 k tomu došlo později, někdy mezi 22. a 26 březnem 1945.

 Fotograficky máme doložené tyto „šachovnicové vzory“ u těchto jednotek KG(J):

 KG (J) 6 - červená / černá

KG (J) 27 - zelená / bílá

KG (J) 54 - modrá / bílá

  Je velmi zajímavé, že není zatím doloženo toto označení u zbylých útvarů KG(J), tedy u jednotek KG(J) 30 a KG(J) 55. Letečtí badatelé se domnívají, že to souvisí s faktem, že po 20. březnu 1945 se s těmito jednotkami již jako stíhacími na typu Me 262 nepočítá, KG(J) 55 je později rozpuštěna a KG(J) 30 je přeřazena na tzv „Mistel program“.

Letecký badatel David E. Brown se domnívá, že aplikace „šachového označení“ vyšla z iniciativy samotného Generalmajora Dietricha Peltze, velitele Kampfflieger, který tím chtěl dát najevo, že letadla IX. Fliegerkorps pod jeho velením, zejména Me 262, působí již jako plnohodnotní stíhači a jsou na úrovni svých kolegů z čistě stíhacích jednotek.

Je rovněž zajímavé si všimnout i toho, že barvy vybrané pro jednotky KG (J)  sdílejí stejnou dominantní barvu používanou u stíhací jednotky které má stejné číselné označení. To jistě nemůže být náhoda:

 Červená - JG 6 - KG (J) 6

Zelená - JG 27 - KG (J) 27

Modrá - JG 54 - KG (J) 54

 Letounů se „šachovnicemi“ je v současné době fotograficky doloženo okolo 20. Jde o stroje Me 262, Bf 109, Fw 190A/F a Fw 190D. Nejvíce letadel s tímto označením je z jednotky KG(J) 6, kde byla šachovnice aplikována jak u Bf 109, tak u bojových Me 262 (používaných u III./KG(J) 6). Podrobně popsané kamufláže Me 262 se šachovnicovými pruhy je možno nalézt v posledních dvou publikací JaPo. V současné době JaPo chystá další publikaci o Bf 109 používaných u KG(J) 6 a lze oprávněně věřit, že tam budou i nové informace k tomu tématu.

 Prameny:

https://www.eduard.com/store/out/media/InfoEduard/archive/2014/info-eduard-2014-05CZ.pdf

Messerschmitt Me 262s of KG & KG(J) units - David E. Brown, Aleš Janda, Tomáš Poruba, Jan Vladař (JaPo – 2011)

http://forum.12oclockhigh.net/showthread.php?t=20153&page=2

Pavel Krejčí 6.2017