Junkers Ju 52/3m  W.Nr 3037

 

BR+AL

 

Grosse Kampfflierschule 4 /Thorn/

 

Jítrava okr. Liberec   24.10.1941

 

 

 

 

 

   

 Místo havárie na podzim 2015

 

 

 Letos /2015/ 24. října tomu bude 74 let ode dne, kdy na Velkém Vápenném vrchu skončil svůj let německý letoun Junkers 52. K pátrání po tomto letadle mě přivedla kronika Bílého Kostela nad Nisou (SOKA Liberec), která uvádí: "Německé dopravní třímotorové  letadlo havarovalo na Vápenném vrchu. Utrhly se mu nosné plochy, ale nebylo příliš poškozeno. Ze sedmi členů posádky byli pouze dva lehce zraněni. Letoun byl rozebrán a svezen k nádraží v Bílém Kostele, kde byl na několika vagonech odvezen. Byl to Junkers 52 a byl na cestě z Toruně do Prahy."

Po dlouhém pátrání se podařilo získat několik určujících fragmentů z tohoto stroje. Jedná se především o revizní krytky z povrchu stroje a několik krytek z motorů. Na krytkách bylo objeveno výrobní číslo letounu 3037.Nalezení výrobního čísla posunulo pátrání dál. Tento konkrétní letoun byl vyroben v závodě Allgemeine Transportanlagen Gesellschaft v Lipsku v licenci firmy Junkers a létal s trupovým označením BR+AL. V dokumentaci německého archivu BA-MA Freiburg bylo následně podle výrobřního čísla zjištěno, že letoun havaroval z důvodu námrazy ve špatném počasí. Poškození bylo stanoveno na 85 procent. V jednotce letecké školy KG 4 sloužil letoun od 1. srpna 1941. Jmenný záznam archivu jako posádku uvádí: Uffz. Walter Becker, Uffz. Karl-Heinz Richter, Uffz Hans  Weickert. O jménech čtyř cestujících záznam není.

Letoun havaroval na severním svahu Vápenného vrchu, nechybělo mnoho a vlétl do prostoru lomu. Dnes již na místě nejsou žádné stopy, protože bylo pečlivě uklizeno technickým komandem.

 

Krytka olejové nádrže s výrobním číslem motoru.

   

 

 

Úlomek vrtulového listu a víčka ventilových táhel motoru BMW 132

   

 

/Převzato z Bulletinu č. 238- Společnosti přátel historie města Chrastavy- autorem je kamarád Tomáš Tóth kterému děkuji za svolení k publikování na mém webu./

 

 

 

Za pomoc s nalezením místa a článek děkuji Tomášovi!

Pavel Krejčí 1.2016