Iljušin Il-2m3 "Šturmovik"

3. čs. bitevní letecký pluk

1. čs. smíšená let. divize

Petrovice- Závada u Karviné   19.4.1945

Letouny Il-2 3. čs. bitevního pluku krátce po skončení války na letišti Praha-Letňany

" V bojích utrpěla 1. čs. smíšená letecká divize v SSSR první bolestné ztráty. Z bojového letu se nevrátil jeden bitevní letoun Il-2s posádkou rotmistr Slatinský (pilot) a desátník Bělka, kteří byli sestřeleni nad cílem nepřátelským protiletadlovým dělostřelectvem. Letoun dostal plný zásah a v plamenech se zřítil i s posádkou k zemi"

Kronika 3. čs. leteckého pluku-bitevního

desátník Bílka

19.4. 1945 dostaly posádky 3. čs bitevního pluku za úkol zaútočit na pozemní cíle v prostoru Kopytov, Zabelków a na nádraží v Bohumíně. Během vybírání střemhlavého náletu dostal letoun letící na pozici č. 2 přímý zásah protiletadlového dělostřelectva. Stroj byl zasažen zřejmě do prostoru motoru, je možné, že výbuch těžce zranil, či usmrtil rovněž pilota. Šturmovik začal hořel a ve střemhlavém letu se zaryl do země u obce Závada na Karvinsku. Po nárazu se letoun zaryl do země, trosky zachvátily plameny. Na místo se dostavili němečtí vojáci, kvůli plamenům se ale nemohli dostat blíže. Místo bylo tedy obklopeno strážemi. V noci po nehodě došlo k výbuchu pumy, která zůstala ve  vraku.  Výbuch vyhodil ze země část trosek, mezi tím i kabinu. Na místě byly místními občany kromě pozůstatků letců nalezeny doklady, ze kterých bylo zřejmé, že jde o československou posádku. Následujícího dne němci dovolili aby byli letci, či spíš žalostné pozůstatky toho, co zůstalo, pohřbeny českými občany. Těla byla umístěna v jediné rakvi a pohřbena nejprve v Závadě, po několika měsících pak byla rakev přemístěna na hřbitov v Petrovicích.

Díky nalezeným dokladům se podařilo posádku identifikovat již krátce po události. Byli to příslušníci 1. čs. smíšené letecké divize pilot rotmistr Pavel Slatinský/ původním jménem Salatnay/, narozen v obci Domaniky . Střelcem byl desátník Ján Bílka, narozen v Bilkově Humenci nedaleko Senice, tedy rovněž na Slovensku.

Místo dopadu letounu bylo v roce 1979 prozkoumáno týmem časopisu Zápisník. Pomocí bagru byl vyzdvižen motor Mikulin AM-38, torzo vrtule, kanon VJa-23 a množství drobnějších trosek. Závěr akce byl zpestřen nálezem nevybuchlé 100 kg pumy o kterou se musel postarat vojenský  pyrotechnik.

                                                Vrtulový náboj s listem vrtule                                                               Kanon VJa-23

 100 kg puma

1979

2015

Před několika lety jsem se byl podívat na místo události. Na poli se mi podařilo najít několik drobných kousků plechu, k mému překvapení jsem ale rovněž zaměřil signál, který značil trosky ve větší hloubce. Samozřejmě, že mi to nedalo, jedná se o z historického hlediska vyjímečný letoun- zahynula v něm československá posádka! Vyhledal jsem tedy majitele pole, který ochotně souhlasil s případným výkopem.

V září 2015, během vyzdvižení letounu P-39Q npor. Rogačka jsme si tedy "plácli"  s partou nadšenců z muzea v Suchdole nad Odrou a dohodli se na společné akci. Vzhledem k tomu, že místo bylo již jednou bagrováno, nedaly se čekat větší nálezy, šlo spíše o drobnosti, které naši předchůdci mohli přehlédnout.

Během krásného, slunečného rána v sobotu 24. října jsme se tedy s partou ze Suchdola sešli v Závadě, dostavilo se i několik mých kamarádů. Počkali jsme na domluvený bagr...a objevil se problém... Majitel pole nevěděl, že přístupová cesta k jeho pozemku změnila vlastníka. S  novým vlastníkem se vzápětí naše kolona vozidel po vstupu na polní cestu setkala. Nebylo to příjemné setkání. Nový majitel rezolutně odmítl, že bychom na jeho cestě mohli jen stát, natož projet,  takže následovala otočka o stoosmdesát stupňů a tak svižně, jak jsme na cestu vjeli jsme ji opět museli opustit. Mě, jako organizátorovi této akce se přesto, že bylo chladno, trochu orosilo čelo, když se zjistilo, že jde zřejmě o jediný přístup na pole. Představa celé party vracející se s nepořízenou domů vůbec nebyla příjemná. Sám majitel pole z toho byl nešťastný, naštěstí ho napadla jiná alternativa. Šlo o poněkud krkolomnou trasu, ale šance to byla. Cesta spočívala v průjezdu přes nádvoří místního obchodu, odstranění zaparkovaných vozidel, otevření léta nepoužívané, křovím zarostlé brány, průjezd přes soukromou zahradu mezi dvěma řadami ovocných stromků a triumfálním průjezdem zadní branou rovnou na pole. A povedlo se!

Pak už vše probíhalo jak na drátkách. Po opětovném zaměření se bagrista pustil do práce.  Ukázalo se, že naši předchůdci byli v roce 1979 velmi pečliví. Žádné velké nálezy se podle očekávání  nekonaly, těch menších bylo sice dost, ale vše silně poničené požárem. Několik zajímavých kusů se přeci jen podařilo najít a myslím, že všichni si akci velmi užili.

Nalezené fragmenty po očistění obohatí sbírku muzea v Suchdole, několik drobných kousků i moji sbírku.

Poděkování patří majiteli pole u Závady, panu Machalovi a partě ze Suchdola nad Odrou.

 PK 12.2015