North American XB-70 Valkyrie 

S/N 620207 / Air Vehicle 2/

Al White

Maj. Carl. S. Cross +

Barstow /USA/       8.6.1966

 Letoun AV-2, ztracený při srážce nad Mohawskou pouští, při letu nadzvukovou rychlostí se sklopenými konci křídel.

Tyto stránky jsou sice zaměřeny na mapování havárií na území České republiky, některá letadla jsou ale takovými ikonami, že si zaslouží vyjímku.

Letoun XB-70 byl původně koncipován jako strategický bombardér, který bude schopen trojnásobkem nadzvukové rychlosti dopravit jaderné, či konvenční pumy na nepřátelské cíle. V šedesátých letech minulého století to byly cíle na území Sovětského svazu a států Varšavské smlouvy. Po postavení dvou prototypů se ukázalo, že letoun je tak drahý, že ani ekonomika Spojených států si nemůže něco takového dovolit. Dalším faktorem kromě ceny byl rozvoj raketové techniky. Do budoucna se měly USA spoléhat převážně na mezikontinentální střely. Změnilo se tedy zadání a  dva vyrobené prototypy měly sloužit  k výzkumným účelům. Poznatky nejmodernějších technologií aplikované na XB-70 měly pomoci s vývojem dalších supersonických strojů, především projektu SST /American Supersonic Transport/.  Výrobce , firma North American na XB-70 použila některé revoluční myšlenky. Jednalo se hlavně o sklopné vnější části křídel, které využívaly rázovou vlnu  a zlepšovaly stabilitu při rychlostech nad 2500 km/h. Firma North American při výzkumu  spolupracovala s NASA i s vojenským letectvem a celý zkušební program přinášel množsví nových poznatků.

Letoun XB-70 62-0207 /AV-2/ byl zalétnut 17.6.1965. Nejvyšší rychlosti - Mach 3.08, tedy přes 3400km/h  stroj dosáhl 12.4.1966. 

Na jaře 1966 vznikla ve firmě North American myšlenka, že by se z propagačních důvodů mohl uskutečnit skupinový let pěti strojů poháněných motory General Electric. Letový ředitel programu XB-70 Col. Joe Cotton myšlenku tlačil kupředu přes odpor části vedení firmy, která argumentovala nabitým zkušebním programem. Nakonec se mu podařilo nápad prosadit. 8.6.1966 se XB-70 podrobil dalšímu supersonickému testu nad Mohawskou poští. Po jeho skončení se k němu připojily stroje YF-5, F-104N  a T-38 Talon ze základny Edwards. Dále se do formace zařadil námořní  F-4B Phantom II ze základny Point Mugu a konečně Learjet 24A N175FS /stroj zapůjčený od Franka Sinatry/ který měl celou akci nafilmovat. Vše probíhalo podle plánu a od 08:45 do 09:25 probíhal skupinový let.

  Letoun AV-2 vyfotografovaný jen několik okamžiků před kolizí.

Piloti XB-70 Al White a Joe Cotton	Maj. Carl S. Cross +

 F-104N Starfighter "NASA 813"

Šéfpilot NASA Flight Research Center Joe Walker-pilot F-104 osudného 8.června 1966

Náhle, v 09:26 se  letoun F-104N pilotovaný zkušeným pilotem NASA Joe Walkerem, který držel pozici u pravého konce křídla XB-70 otočil na záda a smetl obě svislé ocasní plochy nebohé XB-70. F-104 okamžitě explodoval, rozpadl se a v plamenech řítil k zemi. Joe Walker zahynul zřejmě již při kolizi. XB-70 po nárazu  pokračovala zdánlivě nerušeně dál a zdálo se, že i když je bez směrových kormidel, tak je let stabilní. Col. Cotton, který pilotoval T-38 posádce rádiem oznámil, že přišla o kormidla, a dodal "...no sweat! You are looking good." Krátce na to se XB-70 naklonila na pravé křídlo a přešla do vývrtky. Bylo jasné, že s letadlem je konec a že posádce jde o život. Po určitých problémech se podařilo pilotovi Al Whitemu aktivovat záchranou "kapsli", kterou byla XB-70 vybavena namísto klasického vystřelovacího sedadla. Jeho kolega, Maj. Carl Cross tolik štěstí neměl. Vlivem obrovských "géček" se mu nepodařilo iniciovat odpálení kapsle a pravděpodobně upadl do bezvědomí. Stroj dopadl do Mohawské pouště asi 20 kilometrů severně od města Barstow. F-104 dopadla asi čtyři kilometry severozápadně od Valkyrie.

Vteřiny po nárazu- F-104 Joe Walkera v plamenech, XB-70 bez směrových kormidel zdánlivě nerušeně pokračuje dál

XB-70 padá do vývrtky

Hořící vrak XB-70

Po havárii se samozřejmě rozběhlo rozsáhlé vyšetřování. Za bezprostředního viníka byl označen zkušený Joe Walker, který svého "Strafightera" držel příliš blízko od konce křídla XB-70. Je možné, že ho na moment rozptýlilo hlášení řídícího letového provozu z Edwards, který skupině oznámil, že nad nimi  v nadzvukovém koridoru proletí B-58 Hustler z Edwards. Někteří piloti formace potvrdili, že B-58 vidí, Walker ho právě možná hledal na obloze a nevěnoval se plně řízení. Jeho F-104 dle vyšetřování vlétl do turbulence v úplavu za koncem křídla XB-70, drobnou F-104 to otočilo na záda a ta pak neovladatelná smetla ocasní plochy Valkyrie.

V roce 2011 jsem se vydal navštívit kamarády na západním pobřeží USA. Přestože  zaměření mého hledání  je trochu jinde, na XB-70 a pár dalších zajímavých strojů jsem "si udělil" vyjímku. Hlavním impulzem pro XB-70 bylo to, že jsem koncem devadesátých let získal od bývalého technika ze základny Edwards kus palubní desky zříceného stroje. Tento chlapík se v roce 1966 podílel na likvidaci pozůstatků havárie a přitom si několik zajímavých kusů stroje ponechal. V roce 1996 si nechal fragmenty podepsat bývalými piloty programu XB-70. Tento artefakt považuji za jeden z nejlepších kusů mé sbírky.

Část palubní desky s podpisy pilotů	Umístění fragmentu na přístrojové desce

Detaily fragmentu	Detaily fragmentu

Podpis test pilota programu XB-70 Fitze Fultona	Test pilot XB-70 Fitz Fulton /vpravo/

Pátrání po místě dopadu XB-70 předcházela rozsáhlá příprava ještě v ČR. Sehnal jsem si nezbytnou literaturu a prostudoval internet...Velmi mi pomohla kniha, kterou napsal Peter W. Merlin a Tony Moore "X-Plane Crashes". Jsou v ní popsány všechny základní skutečnosti a autoři v ní zmiňují jejich postup při hledání míst dopadů letounů řady "X", tedy různých prototypů, zkušebních a experimentálních letadel. Zjistit přibližné místo havárie nebyl díky internetu velký problém,  důležitá byla informace, že se nedaleko nachází kopec, na kterém je umístěn radar. Po prozkoumání leteckých snímků oblasti severně od Barstow jsem si byl polohou místa téměř jistý.

V srpnu 2011 jsem společně s kamarádem Karlem Prokopem vyrazil místo hledat. Navigace v poušti nebyla tak jednoduchá, jak jsme si představovali. Po nějaké době jsme zjistili, že nemůžeme natrefit správnou cestu, v GPS pouštní cesty samozřejmě nebyly. Několik kilometrů od našeho cíle jsme narazili na osamocené obydlí. Rozhodli jsme se tedy, že se zkusíme domorodce zeptat, zda o havárii něco neví, nebo jestli nás aspoň nenasměruje k radaru. Celé obydlí vypadalo velice zajímavě, vypadalo to jako malá opevněná tvrz. U vstupní brány nás zaujaly různé výstražné cedule, lebky se zkříženými hnáty a hlavně cedule na které bylo napsáno "Violators will be shot! " Zastřeleni jsme ale nebyli a nakonec se ukázalo, že na samotě žije velice milý a ochotný chlapík, bývalý příslušník USAF. Jak jsme vyrozuměli, celá rozlehlá poušť okolo byla jeho pozemkem, o havárii ale nevěděl. Po konzultaci nad leteckými snímky poznal asi deset kilometrů vzdálenou radarovou stanici  a ochotně tam s námi dojel. Pak už nebylo těžké místo najít, po slabé půlhodině jsme našli pamětní kříž, který od roku 1966 vyznačuje místo tragédie. Pomocí detektoru se mi podařilo najít několik drobných fragmentů na památku. Radost měl i majitel pozemku, který byl nadšen tím, že jsme našli něco o čem vůbec netušil. Jako správný patriot dovezl nezbytnou americkou vlajku, kterou jsme umístili ke kříži.

Celé pátrání i pobyt na místě byl velice silným zážitkem. V budoucnu bych se rád do těch míst vrátil a pokusil se najít místo dopadu Walkerovy F-104N.

Pamětní kříž na místě dopadu kabiny s Maj. C. Crossem

Na místě havárie v roce 2011

Trosky na místě havárie -r. 1966	Stejné místo -r. 2011

Trosky na místě havárie -r. 1966	Stejné místo v r. 2011

Fotografie trosek F-104N-pilotní kabina /1966/	XB-70 /1966/

XB-70 /1966/	XB-70/1966/

Radarová stanice- pohled od místa havárie	Tabulka umístěná u kříže

Drobné fragmenty /2011/	Drobné fragmenty /2011/

Krásný snímek z leteckého dne na Edwards v r. 1965- na zemi první prototyp 62-0002, v letu 62-0207.

Za pozornost stojí aretace plovoucích směrovek AV-1 na zemi.

Pavel Krejčí 1.2015