Letecká badatelna

Messerschmitt Bf 109G-14AS

W.Nr. ? zatím prý tajné :-)

III./11./Jagdgeschwader /JG/ 300

pilot: ?

Emauzský rybník okr. Nový Jičín 17.12.1944

Messerschmitt Bf 109G-14AS 11. Staffel/III. Gruppe/ Jagdgeschwader 300 /Hasegawa boxart/. Ano, takto nějak vypadal stroj který se zřítil u Oder.

Snímek z těsně poválečného období, kdy prostor dopadu ještě nebyl rybníkem.

Znak stíhacích eskader JG 300,301,302 Wilde Sau

V únoru 2025, více než 80 let po největším leteckém střetnutí USAAF a Luftwaffe nad našim územím se ze dna vypuštěného Emauzského rybníku podařilo vyprostit trosky německého letounu Bf 109G-14AS. Událost, kterou zaznamenala i česká média je významným posunem ve skládání stále ještě ne zcela kompletní mozaiky událostí onoho dne. Na vyzdvižení se dlouho čekalo, havárie letounu v prostoru dnešního Emauzského rybníku byla po léta známou událostí.

Vyzdvižení trosek onoho Messerschmittu bylo realizováno členy Leteckého Muzea Suchdol nad Odrou, které se této letecké bitvě už desítky let věnuje. K zaměření trosek letounu došlo již před mnoha lety na základě vzpomínek pamětníků. Ti označili prostor dopadu asi 3 km jižně od města Odry. Prostor byl tehdy zemědělsky využíván, mezi lety 1955 a 1958 zde pak vznikl rybník, který dostal název Emauzský. Rybník byl pravidelně, jednou za několik let vypouštěn. Kvůli bahnu ale nebylo možno se na místo dostat s technikou. Čekalo se na souběh vypuštění rybníka a silných mrazů, což nastalo v polovině února 2025. Samotná akce proběhla 18. února.

18. února 2025- vytažení trosek z rybníka./Muzeum Suchdol/

Letecká bitva dne 17. prosince zde již byla několikrát popsána. Proto se teď zaměřím pouze na německou stranu.

JG 300 "WILDE SAU"

Útoku na americký bombardovací svaz se zůčastnila prakticky celá stíhací eskadra JG 300. Ta byla zformována v roce 1943 jako reakce na noční útoky britských bombardérů na německá města. Jelikož Luftwaffe neměla dostatek nočních stíhaček, aby zabránila pustošení Německa britskou RAF, nositel rytířského kříže Major. Hans-Joachim Hermann přišel s alternativou. Tou bylo zformovat z řad zkušených pilotů několik eskader, které budou na Brity útočit běžnými denními stíhačkami Fw 190 a Bf 109. Kvůli létání v noci by byl pilotům poskytnut zdokonalovací výcvik létání podle přístrojů a osvojení speciální taktiky, kdy piloti využívali světla hořících měst. Taktika dostala přiléhavý název Wilde Sau, Divoké svině. Protože velení německého letectva nemělo do doby zvýšení produkce nočních stíhaček lepší řešení, Göring nápad schválil. Postupně byly ke konci roku 1943 vytvořeny tři eskadry, JG 300, JG 301 a JG 302, které utvořily 30. Jagd Division. Wilde Sau kladla vysoké nároky na dovednost německých letců, příliš se ale neosvědčila. Německý průmysl zvyšoval výrobu nočních stíhaček a všechny tři eskadry Wilde Sau se postupně vrátily k řemeslu, ke kterému byly jejich stroje koncipovány - denní stíhání. Řada jejích elitních letců padla, nebo byla zraněna, JG 302 byla ve druhé polovině roku 1944 zrušena.

Přesto, i v prosinci 1944, v době střetnutí nad Protektorátem byla JG 300 i JG 301 povážována za elitní. V prosinci byly všechny čtyři Staffeln JG 300 rozmístěny na polních letištích kolem Berlína. JG 300 velel Major. Walter Dahl. Ten byl však pro neshody s Göringem odvolán a zastával funkci kommodora. (v tomto období ho zastupoval Major Kurt Peters). Zelená barva taktického čísla nalezená na troskách nasvědčuje, že letoun z Emauzského rybníka náležel III. Gruppe, 11. Staffel, které v té době velel Oblt. Fritz Lonzius.

JG 300 v akci 17.12.1944

Messerschmitt z Emauzského rybníka tedy velmi pravděpodobně startoval kolem 10:30 hod z polního letiště Jüterbog - Waldlager. Lt. Bretschnaider, který celou JG 300 vedl do bitvy dostával instrukce z naváděcího centra Jagdfliegerführer Schlesien. Německý systém protivzdušné obrany v tu dobu monitoroval americký bombardovací svaz nad Maďarskem. Němci měli díky dokonalému systému radarových stanic přehled o tom, kde se svaz nachází už od formování svazu nad Itálií. Nevěděli ale, jaký má cíl, kdy provede změnu kurzu a tedy kudy provede jeho trať. V době, kdy se čelo svazu dostalo nad západní Slovensko dostal Bretschnaider příkaz točit se svými stíhači z prostoru dnešního Polska směrem na jih. Ke střetu se svazem mělo dojít zhruba v prostoru mezi Mohelnicí, Boskovicemi a Prostějovem. Radaroví návodčí předávali Bretscheiderovi a jeho stíhačům drobné změny kurzu směrem na přibližující se svaz a celá monumentální formace zhruba stovky Meserschmittů 109 a Fockewulfů 190 se chystala k boji. Jejich piloti zapnuli zbraňové okruhy, zkontrolovali světelnou indikaci připravenosti kulometů a kanonů, zapnuli zaměřovače REVI 12 a 16 a seřídili intenzitu jejich osvitu a velikost cíle. Piloti Fw 190 si nastavili rozpětí B-24, letci ve "stodevítkách", kteří poskytovali ochranu před stíhači nastavili rozpětí křídel odpovídající P-51. Před útokem pak už stačilo jen stiskem tlačítka ohodit přídavnou nádrž. Radaroví operátoři ze země udávali, že na obrazovkách vidí pouze "Tlustá auta". "Indiáni"- stíhací doprovod - se kolem svazu zatím nepohybovali. Bylo krátce po poledni když Bretschneider v čele svazu klidným hlasem oznámil "Viktor, Viktor! Jsou vlevo před námi, připravte se, provedeme Pauke-Pauke!"

Bretschneider nenavedl svoje stíhače do dříve často uplatňovaného čelního útoku, ale pokračoval v letu kurzem na jih a nechal celý do délky roztažený bombardovací svaz jakoby bez povšimnutí proletět v opačném, severo-severozápadním kurzu. Teprve za poslední formací Liberátorů se otočil o 180 stupňů a navedl JG 300 do útoku na bombardéry zezadu. Do úderu se nejprve zapojila vepředu letící II.(Sturm) Gruppe se svými Focke-Wulfy následovaná stroji III. Gruppe. Pouze IV. Gruppe s Bf 109 poskytující výškové krytí na bombardéry nezaútočila. I. Gruppe do boje rovněž nezasahovala, tam je ale otázkou, kde se vlastně v tu dobu pohybovala? Americké Mustangy zalarmované zoufalým voláním pilotů B-24 za zatím na plný plyn přibližovaly od jihu (dodnes vlastně není jasné, kdo mohl za to, že se americký stíhací doprovod tak opozdil..).

Někde mezi útočícími Bf 109 III. Gruppe byl i ten "náš" z rybníka. Během krátké doby byla řada Liberátorů sestřelena nebo poškozena. Nejhůře na tom byla 461. BG, která letěla ve svazu úplně vzadu. /Troubky, Olomouc, Palačov, Rokytnice, Kokory, Kozlov, Václavov, Libina - to jsou místa dopadů amerických B-24 v prostoru úderu Němců. JG 300 zatím triumfovala, i když už také přišla o několik stíhaček, které sestřelili palubní střelci. Vše se ale rázně otočilo v okamžiku, kdy se do prostoru nad Hanou přiřítili od jihu americké Mustangy a Lightningy. Začala nemilostrdná řežba, ve které američtí stíhači ukázali, že svoje řemeslo ovládají víc než dobře a nad německými stíhači prokázali svoji dominanci. To, co nastalo, to nebyl žádný vznešený vzdušný souboj. Pro německé stíhače znamenaly následující okamžiky spíš boj o holý život. Američtí piloti využívali technickou převahu svých strojů, které byly vybaveny v té době novinkou- gyroskopickými zaměřovači K-14 a sráželi nad rozsáhlým prostorem k zemi jednu Bf 109 a Fw 190 za druhou. Během několika desítek minut bylo po všem. Americký svaz sice ztratil řadu B-24, německá JG 300 byla ale zle zdecimována a přišla o víc než padesát procent svých stíhaček. Nejlépe na tom byla I./JG 300 z Borkheide, která měla zajišťovat vrchní krytí ale k boji se zřejmě vůbec nedostala. Pět jejích Bf 109G-14 se zřítilo při návratu pro nedostatek paliva, šestý stíhač byl pohřešován. Zato útočné jádro formace, II./JG 300 z Löbnitz přišla o čtrnáct Fw 190. Patnáctý sestřelený FW 190 patřil ke Stab./JG 300. Nejhůře na tom byla IV./JG 300 ze základny Reinsdorf. Ta měla největší ztráty, z třiadvaceti nasazených Bf 109 přišla o šestnáct, devět jejich pilotů padlo.

Bf 109G-14AS z Emauzského rybníka.

"Naše" Bf 109 vytažená z rybníka v roce 2025 je jednou ze šestnácti "stodevítek" verzí G-10 a G-14/AS o které přišla III./JG 300. Není jasné, jestli byla sestřelena obrannou palbou B-24 na začátku útoku, nebo některým z amerických stíhačů v boji, který se pak rozhořel. Její pilot se zachránil na padáku. Osm ze ztracených Bf 109 tato Gruppe ztratila při návratu do Jüterbogu, ostatní v boji. Bohužel, německé záznamy uvádějí pouze padlé a zraněné letce, kdo konkrétně vyskočil z onoho letos vytaženého stroje v tomto případě nevíme. Na Letecké Badatelně je již popsána ztráta jiných Bf 109 od 11. Staffel. Pilot Lt. Kraft udolal u obce Libina B-24G Liberator Lt. Martina. Sám ale musel letoun rovněž opustit a zachránilo ho padákové hedvábí. Jeho stroj se zřítil přímo v obci Libina. Případ je popsán ZDE. Sestřelený Liberator u Libiny ZDE.

Pozn: Údaje o počtech sestřelených letounů se ve zdrojích mírně liší. Vycházel jsem hlavně z knihy J. Mahra Vzpomínky... kde se o této bitvou obsáhle pojednává. Autor Donald Caldwell ve své "Day Fighters in Defence of The Reich" udává celkem 40 sestřelených německých letadel

JG 300 bylo po výprasku ze 17. prosince umožněno se dostávat z utržených ran jen několik málo dní. Už 31. prosince byla znovu bojově nasazena, což svědčí o veliké odolnosti a vůli jejich pilotů tvrdě bojovat. Toho dne ale utržila opět velké ztráty, hlavně její II. Gruppe. Hned další den, 1. ledna její letci startovali znovu....

Letecká bitva nad Moravou, ač pro nás, Čechy a Moravany velmi důležitá, byla v celkovém kontextu bojů jen jednou drobnou epizodou 2. světové války. Podobné bitvy se odehrávaly, zvláště nad Německem, velmi často a mnohé byly i většího rozsahu. Je dobře, že je "ta naše" tak dobře zmapována a to především zásluhou amatérských nadšenců. Stále je co hledat. Práce na mapování letecké války nad územím bývalého Československa probíhají i nyní. Jde opět o Bf 109, ale jinou bitvu, jiný region.

Trosky stroje vytažené 18. února 2025 prochází v současné době procesem čištění a konzervace v Muzeu v Suchdole nad Odrou. Po jejím ukončení budou vystaveny v Muzeu Oderska.