Suchoj Su-7BM   "5609"

20. sbolp, 10. LA,  Náměšť nad Oslavou

mjr. František Maxa †

Velké Leváre okr. Malacky        20.11.1969

Jediná známá fotografie "5609" /via Denis Kollar/

Na leteckou katastrofu stroje Su-7BM pilotovaným mjr. Františkem Maxou lze pohlížet z několika úhlů. Jde o událost, o které se mezi zasvěcenými  dodnes mluví a předpokládám, že na ni pravidelně  padne řeč při školeních vojenských pilotů ohledně systému pátrání a záchrany. V roce 1969 šlo o obrovský průšvih, kdy byl nejen zničen letoun, ale co je podstatné - zcela zbytečně zemřel jeho pilot. Na událost pak lze s odstupem času pohlédnout i z té pozitivnější strany. Tedy, že na základě tehdejší tragické smrti pilota došlo k zásadní změně postupů pro vyhledávání a záchranu pilotů. Cílem změn, které po události onoho  listopadového dne roku 1969 nastaly, bylo zabránit opakovaní podobné tragédie. Je nutné poznamenat, že od té doby se skutečně nic podobného nestalo.

Mjr. František Maxa (posmrtně povýšen do hodnosti  pplk.)

Co se tedy onoho 20.11.1969 odehrálo? Na letové stojánce v Náměšti nad Oslavou probíhala onen chladný listopadový den příprava letounů pro cvičné střelby v Malackách. Dle předpisu LET 3-12/1 šlo o cvičení č. 29- Bojová činnost letky při vyhledávání a ničení malorozměrných cílů s překonáváním nepřátelské PVO.  Po zahájení provozu v 08:00 pak čtyřčlenné roje stíhacích bombardérů Su-7 dle plánové tabulky opouštěly letiště a nasazovaly ve výšce 100 m nad terénem na trať NÁMEŠŤ-STRÁŽNICE-JABLONICA-MALACKY. Po minutí Jablonice, nastoupání do 1500 m a následném navázání spojení s řídícím střelnice se piloti jednotlivě zařadili do obrazce, který se dá přirovnat k letištnímu okruhu. Ve stanovených intervalech pak odstříleli nejprve neřízenými raketami S5K a pak provedli několik ztečí kanony. Po poslední zteči opouštěli střelnici opět nízkým letem směrem na Náměšť. Odletová trasa byla stanovena jižně od té příletové, protože tou dobou se k prostoru střeleb vždy již blížila další čtveřice. Před 15:30 se do prostoru střelnice dostala čtveřice vedená mjr. Maxou. Dalšími piloty v roji byli npor. Píza, kpt.Kubelka a kpt.Baumelt. Ten den točili již třetí "kolečko". Při příletu od Jablonice  se ozvali  řídícímu střeleb, vstoupili do okruhu střeliště "B"  a jednotlivě, v čele s mjr. Maxou provedli nejprve střebu neřízenými raketami. Třetí zteč měla být s použitím kanonů. Hodiny ukazovaly  15:35, když se mjr. Maxa ve stroji "5609" blížil ke třetí zatáčce okruhu. Řídící střelby zpozoroval, jak se náhle příď jeho stroje sklonila pod horizont a mohutný stroj začal rychle klesat. Bylo přesně 15:35:57, kdy řídící do rádia zařval "Co děláš! Vyber to! Vyber! Vyber!". Stroj mu pak v dáli  zmizel z dohledu za stromy, odkud vzápětí vyrazila vzhůru ohnivá exploze a sloup černého dýmu. Tou dobou již panoval soumrak, ostatní piloti roje rovněž zaznamenali dopad letounu před nimi a několik z nich zároveň zahájilo vysílání. Ze zaklíčované frekvence se po několika vteřinách ozvalo  pouze poslední slovo jednoho z nich "...padlo".

Řídící střeleb vydal pokyn ostatním letounům roje k návratu do Náměšti, ukončil činnost a odebral se vrtulníkem  k místu dopadu stroje. Zároveň se tím směrem vydala i pozemní skupina dvanácti vojáků. Vzhledem ke tmě bylo rozhodnuto pouze o strážení prostoru nehody a čekání na rozednění dalšího dne. Piloti tří zbylých Sůček se mezitím s truchlivými myšlenkami vrátili do Náměšti,  odkud pak během pozdního večera k domovu mjr. Maxy odjel jeden z  funkcionářů pluku oznámit  manželce tragickou zprávu o úmrtí manžela.

V Malackách nastal mrazivý večer, který rychle přešel do noci, během které přešlo i několik sněhových přeháněk...Na letišti v Malackách se ještě večer vše  připravilo k rannímu ohledání trosek, vyproštění ostaků pilota a následnému úklidu místa katastrofy. Nikoho vůbec nenapadlo, že tou dobou mjr. Maxa stále ještě  žil!

Po rozednění 21.11. se na místo dostavila vyšetřovací komise a začala s ohledáváním a dokumentováním trosek letadla. Čekalo se rovněž nalezení zbytků vystřelovacího sedadla a ostatků pilota, ale nikde v rozmetaných troskách nic takového nalezeno nebylo... Ve 14 hodin přišel šok. Při pročesávání širšího okolí dopadu narazila rojnice ve vzdálenosti 750 m proti směru letu na tělo pilota a na ve větvích zachycený,  částečně otevřený záchranný padák. Mjr. Maxa ležel mrtev na zádech, v poloze jakoby odpočíval,  s rukama na prsou, do půli těla svlečený. Nedaleko těla byla nalezena složená kombinéza, VKK, anti-G kalhoty a trenýrky...Bylo zřejmé, že pilot katapultáž přežil a že tohle je obrovský průšvih.

Vyšetřování ukázalo, že ke katapultáži mjr. Maxy došlo krátce po přechodu do klesání, pod úhlem 25 až 30 stupňů, při rychlosti 800-900 km/hod ve výšce  700-900 m nad terénem. Výška tedy byla pro katapultáž víc než dostatečná . Ukázalo se však, že katapultážní sekvence neproběhla správně. Jedna ze dvou pyropatron teleskopu 1. stabilizačního padáku vyhořela pouze z poloviny. Tím byla narušena celá katapultážní sekvence, v konečném důsledku toho se neotevřel hlavní záchranný padák. Mjr. Maxa  zareagoval správně, pokusil se o ruční otevření (byl nalezen vytažený ruční uvolňovač padáku), pilot měl  ale ještě předtím rovněž použít nouzové oddělení od sedačky. K oddělení pilota od sedadla došlo po několika vteřinách automaticky. Protože se v tu dobu ale již otvíral hlavní padák, došlo k zamotání sedadla se stabilizačním padáčkem  do šňůr hlavního padáku. Sedačka několikrát udeřila pilota do přilby, až došlo k utržení upínacího řemínku a její ztrátě, pilot pak s jen částečně rozvinutým padákem dopadl do lesa. Jak se praví v lékařské zprávě "Pilot nebyl v důsledku utrpěných zranění schopen uvědomělé činnosti". Mjr. Maxa  se na zemi sám uvolnil z padákových popruhů, postupně odložil kuklu a dýchací masku. Nějakou dobu chodil po okolí, pak si vyzul boty, vysvlékl se, v košili a nátělníku si lehl na záda a  ruce složil na hruď. To, že se teplota blíží k bodu mrazu pro otřes mozku zřejmě nevnímal. V této poloze po nějaké době na podchlazení zemřel. K úmrtí  došlo dle lékařské zprávy před 23. hodinou.  Lze se domnívat, že pokud by byl pilot nalezen po katapultáži včas, tak by přežil.

Zajímavá, nicméně bez záruky, je informace od jednoho ze čtenářů webu, že nějaký lesník, či lesní dělník našel krátce po nehodě ještě před setměním v lese nějakou část (zřejmě překryt kabiny). Bohužel, údajně s ohlášením nálezu otálel až do dalšího dne. Nález překrytu kabiny by téměř jistě iniciovalo okamžité pátrání.

Vyšetřovací komise se tedy musela zabývat hned třemi okruhy otázek. Proč došlo k nečekanému přechodu letounu do klesání?  Proč správně nefungoval záchranný systém? Jak se mohlo stát, že pilot, který přežil katapultáž, zemřel nikým nepovšimnut o několik hodin později v lese?

Vzhledem k destrukci stroje po dopadu se nepodařilo příčinu přechodu do klesání jednoznačně stanovit. Pracovalo se dvěma hlavními variantami.

1) - Porucha řízení ( v troskách byly nalezeny části servořízení se špatně promazynými ložisky, které zadrhovaly)

2)-  Možný zásah odraženou střelou ( Takové případy se v minulosti staly. Jelikož však ostatní stroje v tu dobu letěly v poloze, která zásah odraženou střelou vylučovala, byla příčina označena za nepravděpodobnou)

Pravděpodobnou příčinou  byla porucha systému řízení, i když se ji nepodařilo stoprocentně potrvdit.

Při pátrání po příčině, proč pilot zemřel  nepovšimut v lese byla zjištěna řada nedostatků a tragických přešlapů. Katapultáž proběhla za soumraku, pilotův padák se plně neotevřel a tudíž nebyl z větší vzdálenosti vidět . Protože řídící střeleb katapultáž nezpozoroval a ani ostaní piloti nic neviděli, klasifikoval ŘL mylně událost jako katastrofu. Všichni pak k události takto přistupovali, včetně vyšších stupňů velení. Nebylo tedy zahájeno žádné pátrání. Velitel pozemní složky a vojáci kteří se večer na místo dopadu letadla dostali, k události přistupovali tak, jak jim bylo řečeno, tedy pouze strážit trosky. 

Havárie majora Maxy,  posmrtně povýšeného na podplukovníka, přinesla zavedení nové důležité zásady. Od té doby probíhá pátraní až do doby, než je nalezen pilot, ať živý nebo mrtvý, případně jsou jednoznačně v troskách identifikovány jeho ostatky. V tomto směru tak tragédie, ke které došlo před více než padesáti lety přinesla zvýšení šance na záchranu současným pilotům.

Pohřeb mjr. F. Maxy /J. Důbravčík/

V místě, kde byl nalezen mjr. Maxa (posmrtně povýšený na podplukovníka) se nachází udržovaný pomník. (stav v březnu 2025). 

Na místě se každoročně scházejí k uctění památky piloti letectva AČR a Slovenské republiky.

Na základě události roku 1969 byl v roce 1986 natočen film Vec svedomia v hlavní roli M. Dočolomanský.

 Fragmenty v místě dopadu SU-7 "5609" se dodnes nachází v širokém okolí dopadu a částečně je překrylo těleso později vybudované dálnice D-2 (Brno-Bratislava). Na snímku část disku kola hlavního  podvozku.

 Hrob F. Maxy na hřbitově V. Nezvala v Náměšti /foto F. Mrvka/

Prameny:

Zpráva o vyšetřování letecké nehody - VUA Praha

 Pavel Krejčí 3.2025