Lockheed F-5E (P-38 Lightning) s/n ?
10. Photographic Group (Recon.) 9. Air Force
1/Lt Tom P. Petrus
Praha-Přední Kopanina 9.5.1945
A.jpg)
Tato fotografie by měla zachycovat stroj Lt. Petruse, který byl sestřelen u Přední Kopaniny /via Jiří Šašek/
AA.jpg)
Lt. Tom P. Petrus /via Jiří Šašek/
Gardový major V. A. Pšeničnikov /CAMO, O. Kaminskij via Jiří Rajlich/
První den míru v Evropě znamenal pro miliony lidí velkou úlevu a naději do budoucna. Nebyla ale nouze i o poslední válečná dramata. Aktérem jednoho z nich se stal Lt. Tom P. Petrus, pilot F-5E, tedy průzkumné varianty stíhacího P-38 Lightning. Nejobsáhlejší informace o tom, co se onoho prvního mírového dne stalo přinesly knihy historika Jiřího Rajlicha "Nebe nad Protektorátem 1945" vydaná v r. 2022 a zejména badatele Jiřího Šaška "Letecké bitvy nad Prahou a okolím v roce 1945" z r. 2024. Obě přináší jak obsáhlý pohled z obou stran zůčastněných na incidentu, tak i svědectví pozorovatelů, kteří událost viděli ze země. Přesně rekonstruovat událost je ale téměř nemožné, prakticky všechna svědectví se rozcházejí, někdy v detailech, jindy zcela zásadně. Následující text je tedy mojí rekonstrukcí složenou z mnohdy rozporuplných informací.
Vše v podstatě začalo předchozího dne, tedy 8. května. Piloti 10. Photographic Group taktické 9. Air Force podnikali z letiště Y-10 ve Weisbadenu se svými F-5 Lightningy a F-6 Mustangy průzkumné lety nad Saskem, severozápadním Rakouskem a západními Čechami. 39. peruť měla za úkol fotografovat tábory POW - zajatecké lágry. Během mise byl sovětskými stíhači omylem sestřelen Capt. Malcom L. Nash. Z ruských archivů plyne, že útočníkem byl Ivan Nikitovič Lazuta od 106. gardového stíhacího pluku, který mezi 15:20 a 15:30 deklaroval sestřel německého Fw 189 západně od Drážďan. Jednalo se pochopitelně o záměnu, Fw 189 a P-38 si jsou s trochou fantazie tvarově poněkud podobné. Capt. Nash událost přežil bez vážnějšího zranění, jeho stroj byl při nouzovém přistání zcela zničen. Nashovi však trvalo čtyři dny, než se mu podařilo dostat do Weisbadenu ke své jednotce, kde referoval o události. Mezitím, 9. května kdy byl ještě nezvěstný, vyslal velitel 39. peruti tři dvojice svých F-5, aby po Nashovi pátraly.
Jednu z dvojic tvořili Lt. Jackson a Lt. Petrus. Průzkumný let byl plánován nad území obsazené Rusy, jelikož však byli považováni za spojence, neměl v tom být žádný problém. Asi po dvou hodinách letu dvojice prolétávala nad letištěm Praha-Ruzyně. Jak se událost dále odehrála popisuje Jiří Šašek ve své knize " Letecké bitvy nad Prahou v roce 1945". Zásadní je dopis, který Lt. Jackson 16. května 1945 poslal domů. V něm vylíčil, že nad letištěm točil doprava, Petrus doleva a prohlíželi letištní plochu, jestli neuvidí Nashův letoun. Jackson popisuje, že se všiml dvou ruských letadel, která kroužila nedaleko. Mezitím ztratil kontakt s Petrusem a volal ho rádiem. Když přelétával nad letištěm severním směrem, podíval se nad sebe a spatřil hořící letoun. Stroj po dopadu v blízkosti letiště explodoval. Když se podíval vlevo, viděl jednoho letce na padáku. Zároveň zaznamenal palbu ze země. Na nic už nečekal a rychle se z oblasti vzdálil. Teprve za chvíli mu došlo, že oním hořícím letounem musel být Petrusův P-38.
Petrus popsal, že během průletu v blízkosti letiště náhle, bez jakéhokoliv varování zasypaly jeho letoun střely. Pohledem do zpětného zrcátka spatřil tři ruské stíhací stroje, o kterých se domníval, že to jsou Jaky. Pravé křídlo jeho Lightningu zachvátil požár, který se vzápětí dral do kabiny. Pilotovi nezbylo, než urychleně letoun opustit na padáku. Ač popálen, seskok přežil. Jeho Lightning dopadl nedaleko, vybuchl a shořel. Petrus byl zajat sovětskými vojáky a poté, co se vysvětlilo, že jde o spojeneckého pilota, byl dopraven na ošetřovnu na letišti Ruzyně. Následujícího dne během odpoledne dorazili na Ruzyň dva američtí vojáci v jiné záležitost. Ti přijeli pro vrtuli k letounu Storch, se kterým nouzově přistáli u Písku a současně s sebou vzali zpět do americké zóny i Petruse. Lt. Jackson který sestřel předchozího dne viděl, po návratu do Weisbadenu informoval o sestřelení Petruse a popsal, že k události došlo u jednoho z pražských letišť. Od velení 9. AF žádal povolení k letu nad Prahou ve snaze objasnit, co se s Petrusem stalo. To bylo zamítnuto, dostal ale povolení jet do Prahy po zemi. Spolu s dalším pilotem a armádním řidičem se dostali 10. května nejprve do Plzně, kde přespali. Následující ráno pokračovali do sovětské zóny. V Praze si jim podařilo dostat na ruzyňské letiště, kde se setkali s ruskými letci. Jejich velitel jim sdělil, že lehce popálený Petrus již odjel.
Petrusova anabáze skončila 18. května, kdy se vrátil ze všeobecné nemocnice v Remeši ke své jednotce. Zápis ve válečném deníku jeho peruti udává, že je "...sice vážně popálený, ale ovázaný, a jako obvykle s vysokým duchem".
Lt. Tom P. Petrus v nemocnici v Remeši /via Jiří Šašek/
Díky nedávno zpřístupněným archivům dnes již víme, kdo byl oním střelcem v kabině sovětského letounu. Překvapivě, nejednalo se stroj z letiště Ruzyně, jak by se bylo možno logicky domnívat a jak se také dlouho tradovalo. Šlo o pilota a stroj 9. GIAD, čerstvě přesunuté do saského Grossenhainu. Ironií osudu, oběť i útočník letěli na stroji vyrobeném v USA... Oním pilotem byl gardový major Vasilij Andrejevič Pšeničnikov (1912-1947) který pilotoval v čase mezi 16:57 až 18:00 stroj Bell P-39 Airacobra a jeho úkolem bylo krýt prostor v Praze a okolí. Pšeničnikov, který vedl šestičlennou skupinu spatřil na severozápadním okraji Prahy stroj, který identifikoval jako Fw 189, a promptně jej sestřelil. Jak uvedl po návratu na domovské letiště, letoun se rozpadl ještě ve vzduchu a vyskočil z něj jeden člen posádky. Letoun dle jeho slov dopadl na severozápadním okraji Prahy, v blízkosti letiště, což přesně odpovídá sestřelu Lt. Petruse. Sestřel německého "rámu" (ruské slangové označení Fw 189) Pšeničnikov po přistání na domovské základně hrdě nahlásil a byl mu uznán jako v pořadí dvanáctý sestřel. Zaznamenány jsou i technické detaily sestřelu. Tři dávky - spotřeba munice - 26 granátů do kanonu ráže 37 mm a 220 nábojů ráže 12,7...Brzy se ovšem zjistila nepříjemná skutečnost, šlo o záměnu...Sestřel mjr. Pšeničnikova proto nebyl v poválečné literatuře nikde uváděn a taktně se o něm po desítky let mlčelo. Pšeničnikov, mnohokrát dekorovaný pilot zůstal po skončení války u letectva a zahynul v r. 1947 v sovětské zóně Rakouska při letecké nehodě.
O sestřelu průzkumného Lightningu v blízkosti ruzyňského letiště se díky pamětníkům dlouhá léta vědělo. Svědecké výpovědi se ale výrazně lišily a lišilo se i místo, kde měl letoun podle nich dopadnout. Nejdůvěryhodnější svědectví místo situují do blízkosti Přední Kopaniny, na pole východně od obce, nedaleko lesa s cestou ke sv. Juliáně. Přesto, že jde o svědectví hned několika pamětníků, kteří se nezávisle na sobě shodli na lokaci, do dnešního dne se mi bohužel nepodařilo nalézt jediný fragment, který by místo potvrdil. Několik drobných fragmentů, které jsem našel v r. 2014 nelze s určitostí přiřadit k P-38.
Svědectví pamětníků tak, jak je zaznamenal p. Jiří Šašek
Václav Masopust z Přední Kopaniny, obce nacházejí se poblíž ruzyňského letiště, nejprve zaslechl rachot střelby, načež se podíval vzhůru k nebi: „Viděl jsem dvě sovětské stíhačky, které k mému překvapení útočily na americký dvoutrupý Lightning. Ten začal po zásahu padat k zemi a právě v okamžiku, kdy z něj vyšlehly mohutné plameny, jsem zahlédl, jak z něho vyskakuje pilot a otevírá se mu padák. Mezi lidmi už bylo hodně zbraní a chtěli na pilota střílet, protože si mysleli, že je to Němec. V obci se však již nacházely elitní gardové útvary sovětského vojska. Důstojníci hned na lidi zakřičeli něco v tom smyslu, že střílet na letce snášejícího se na padáku je zakázané. Vzápětí jsem začal běžet směrem k místu dopadu východně od Přední Kopaniny. Pilot přistál na poli nedaleko od svého zříceného stroje. Měl lehce ožehnutý obličej a Sověti ho hned odvezli na ruzyňské letiště džípem. Překvapilo mě, jak rychle byl vrak z místa dopadu odvezen.“
„Nad Kopaninu přilétl americký aeroplán a lidé doufajíce, že tento jest ještě německý, po něm stříleli,“ uvádí kronika Přední Kopaniny. „Rusové z letiště zasáhli jej, začal hořet a pilot skočil padákem, avšak nevědomostí naši lidé po něm stříleli, když padákem letěl dolů. Nahodilý ruský vojín toto zakázal a šel k pilotovi, který měl ruce vzhůru. Poznavše, že je to pilot americký, objal ho srdečně a vzal pod ochranu. Létadlo shořelo.“
Místo dopadu východně od Přední Kopaniny potvrdil rovněž místní obyvatel Oldřich Vopěnka: „Dvoutrupý letoun prolétal nad ruzyňským letištěm a byl zřejmě upozorněn, ať přistane. Zdálo se, že ani není nijak zvlášť označen. Najednou se rychle stočil na západ a snažil se uletět. V té chvíli se za něj posadily dvě sovětské stíhačky a jedna z nich ho zasáhla. Pilot vyskočil na padáku a opuštěné letadlo padalo k zemi východně od obce. Přímo na místo dopadu jsem se však podívat nešel.“
Zbývá jen dodat, že podobné omyly se hlavně ke konci války, kdy docházelo k vzájemným kontaktům mezi spojeneckými silami odehrávaly poměrně často. Na našem území šlo např. o sestřely dvou průzkumných strojů PE-2, které američtí stíhači zaměnili za Me 110.
Došlo rovněž rovněž k sestřelu vlastního Pe-2
Prameny:
Jiří Šašek "Letecké bitvy nad Prahou a okolím v roce 1945" Svět Křídel 2024
Jiří Rajlich "Nebe nad Protektorátem 1945- Epizody z letecké války nad českými zeměmi" " Svět Křídel 2022
Pavel Krejčí 1.2025
l