Iljušin Il-18V   v. č. 2102 

OK-OAD

Československé Aerolinie

posádka - 8†, cestující - 44 †

Oberrüselbach - Norimberk /GER/

        28.3.1961

 Zatím jediný známý snímek letounu IL-18V OK-OAD, který havaroval po necelém roce provozu u Norimberku /archiv R. Palička/

 Místo dopadu trupu OK-OAD  s posádkou a cestujícími.

V historii ČSA se pravděpodobně nedá nalézt nehoda, která by byla více opředena tajemstvím, než havárie stroje IL-18 OK-OAD u obce Oberrüselbach nedaleko Norimberku v březnu 1961. Událost, při které zahynulo celkem 52 osob je dodnes nevysvětlená a pravděpodobně tak i zůstane.

Základní fakta

Stroj OK-OAD odstartoval 28. března 1961 v 19:41  z pražské Ruzyně k pravidelnému letu do Bamaka v Mali. Mezipřistání bylo plánováno  v Curychu, Rabatu, Dakaru a Konakry. Po vzletu pokračoval na NDB Rakovník, který dosáhl v 19:49. Pokračoval ve stoupání na maják Cheb, který přelétl v 19:59 v letové hladině  200. Letadlo dále přelétlo státní hranici s Německem a přešlo na spojení na stanoviště Rhein-Control, horní sektor. Poslední komunikace s letadlem proběhla ve 20:06. Ve 20:20 služba řízení letového provozu v Norimberku obdržela telefonickou zprávu, že nějaké letadlo havarovalo a hoří severovýchodně od letiště Norimberk.  Jak bylo později zjištěno, k destrukci letadla ve vzduchu a havárii, při které zahynuli všichni na palubě, tedy 44 cestujících a 8 členů posádky došlo kolem 20:09. 

Krátce po nehodě se na místě nehody objevil vrtulník americké armády a američtí vojáci obhlíželi trosky, dle některých zdrojů s nimi i manipulovali.

Novinový článek vydaný den po nehodě. To, že se na místě jako první objevil vrtulník americké armády jen přiživilo pozdější spekulace o tom, že letadlo bylo sestřeleno, případně že prolétlo turbulencí v úplavu za americkým vojenským strojem. Vyšetřování ale nic takového nepotvrdilo. Žádný jiný letoun nebyl na radaru spatřen a ani nebyly nalezeny stopy po probití povrchu letounu střepinami explodující rakety.

Krátce po příletu amerického vrtulníku  se na scéně objevila německá policie a následně vyšetřovatelé. V dalších dnech se do vyšetřování zapojila  československá strana. Vyšetřování probíhalo souběžně, německá a československá komise (do vyšetřování byla přizvána i sovětská strana jakožto zástupci výrobce) spolu svoje poznatky a závěry průběžně konzultovaly. Ačkoliv vyšetřování bylo jistě ze všech stran vedeno s poctivými úmysly, závěry se podstatně lišily a ani po několika letech vyšetřování nedošlo ke shodě. Ani jedna strana nepřišla s jednoznačným závěrem příčiny nehody a dokonce nepanovala ani shoda na mechanismu samotné destrukce letadla. Je zde nutno poznamenat, že vyšetřovatelé měli nelehkou úlohu, protože letadlo nebylo vybaveno zapisovačem letových údajů ani záznamníkem zvuků v pilotní kabině. 

Jelikož rozsah vyšetřovací dokumentace přesahuje možnosti a formát tohoto webu, budu se věnovat pouze nejdůležitějším a nejvíce podloženým faktům. Zájemce o podrobnější informace odkážu na knihu L. Kellera "Nehody dopravních letadel v Československu, díl 3., 1961-1990), případně na Národní Archiv, fond SLI.

Letadlo Il-18 OK-OAD bylo vyrobeno v roce 1960. OLZ mu bylo vystaveno 13. června 1960, bylo platné, jednalo se o zánovní stroj. Nálet k okamžiku nehody činil 458 hod. 19 min. Veškerá dokumentace byla platná, rovněž tak posádka měla platná všechna oprávnění a byla velmi zkušená. Za zmínku ovšem stojí, že ačkoliv celkový nálet kapitána i  druhého pilota byl velice slušný, na Il-18 byl u obou poměrně nízký. (první let  Il-18 ve službách ČSA se uskutečnil v lednu 1960, tedy pouhý rok před nehodou)

Kapitán letounu Cpt. František David (nar. 1928 v Rudné nad Orlicí) měl celkové nalétáno 8572 hodin, na IL-18 354 hodin.

2. pilot Jaromír Kysela (nar. 1915 v Dobřichově okr. Vysoké Mýto) nalétal 11 019 hodin, na Il-18 179 hodin.

Počasí bylo pro let vyhovující, beze srážek. Dohlednost 20 km.

Let byl pozorován od startu až do pádu mimo jiné i čs. stranou pomocí radaru, nebylo pozorováno žádné jiné letadlo v jeho blízkosti.

Trosky

Trosky letounu byly nalezeny na velké ploše, v otevřeném, mírně zvlněném  terénu. Nejdále byly nalezeny části motorových gondol, a to 3,1 km (někde se uvádí i 4,5 km) proti směru letu. V pásu trosek následovaly části pravého křídla a směrového kormidla a levé křídlo s motorovými gondolami. Trup letounu dopadl velkou rychlostí pod úhlem cca 60° zřejmě neporušen, teprve nárazem došlo k jeho úplnému roztříštění a rozhození po poli. Části trosek trupu byly následně zasaženy požárem.  Všechny  čtyři motory i s vrtulemi byly ještě ve vzduchu  vytrženy z motorového lože a dopadly v okruhu 150-600 m od místa dopadu trupu.

Schéma destrukce letounu a oddělení částí letadla ve vzduchu. Barevně označené části se během pádu odělily.

Předběžná zpráva o havárii. Zde se ještě hovoří ovýbuchu na palubě letadla, což bylo později vyvráceno.

 Zákres vytržení motoru č. 4 z lože který by nasvědčoval o mohutné síle působící na motor ve směru zprava doleva, jeho vyvrácení a následných zásecích vrtule do náběžné hrany křídla. To by odpovídalo spíš vývrtce s naplno běžícími motory. Ve vyšetřovací zprávě se ovšem uvažuje o oddělení motorů od křídla při vybírání střemhlavého letu, nikoliv při vývrtce. 

Zákres dopadu motorů (1-4) a trupu (5) letadla.

 Panoramatické snímky  místa dopadu trupu u obce Oberrüselbach z německé dokumentace k nehodě.

Motor č. 4

 Motor č. 4

Motor č. 3

 Motor č. 1

 Kýlová plocha

Pravděpodobná příčina nehody

Dle čs. vyšetřovací komise se dá usuzovat na to, že letadlo přešlo z neznámého důvodu do letu střemhlav. Mohlo jít o nucený sestup, technickou závadu, či zdravotní indispozici pilota. Zmíněna je i velmi nepravděpodobné možnost - zásah zvenčí. Ze střemhlavého letu bylo letadlo prudce vybíráno při vysoké rychlosti, což vedlo k jeho destrukci ve výšce 2000-2500 metrů. Cituji "Letadlo se zlomilo zřejmě jako důsledek a nikoliv příčina letu střemhlav".

V dokumentaci k nehodě jsou následně rozebírány hypotézy, které mohly vést ke střemhlavému letu. Jde o např. " závadu na umělém horizontu či jiném elektronickém přístroji stejné důležitosti, flutter, střih větru, náhodné vysunutí vztlakových klapek, závada autopilota, sabotáž nebo sestřelení letadla, poškození kormidel ..." Vetšina z nich je pak následně vyvrácena. Vyšetřovací dokumentace obsahuje stovky stran dokumentů, kde se předkládají hypotézy příčiny nehody, aby byly vzápětí negovány. Československá a německá strana se víceméně shodují na teorii střemhlavého letu a destrukci při jeho vybírání, sověti trvali na tom, že na kormidla  letadla zapůsobila v horizontálním letu mohutná síla z boku, která vedla k oddělení kýlové plochy (mluví se doslova o působení "trhavé vlny"). Dle názoru čs. vyšetřovatelů letoun během pádu nehořel, několik svědků na zemi naopak tvrdilo, že viděli letadlo padat v plamenech.  Ke všem teoriím ještě autor L. Keller ve své knize přidává několik dalších: šílený cestující, který vnikl do kabiny. Chyba pilotáže vedoucí ke ztrátě rychlosti. Závada na řízení. Pilotem naplno vychýlené směrové kormidlo a následné prudké uvolnění...

Trosky byly nejprve převezeny na plochu v areálu letiště v Norimberku, kde je zkoumali němečtí vyšetřovatelé

Později byly vybrané celky převezeny na letiště Praha-Ruzyně do prostoru vrakoviště jiných letadel / na horním snímku Il-12 OK-DBW jehož kabina se dnes nachází v Air Parku ve Zruči u Plzně.

 Média

Celé události se obsáhle věnovala média na obou stranách "Železné opony". Výpovědní hodnota zveřejněných článků je však mizivá, vše se točí jen kolem spekulací.

Závěry

Německá i československá komise se shodly na příčině destrukce letounu, tedy překročení povolených násobků, zřejmě při vybírání ze střemhlavého letu. Co ovšem vedlo k přechodu z letu v horizontu k letu střemhlav se nikdy nepodařilo objasnit. Možnosti odborného zkoumání byly v r. 1961 velmi limitované tehdejšími technologiemi. Vzhledem k časovému odstupu od události je téměř jisté, že se v případu již nic nového směrem k objasnění neposune  a událost u Norimberka tak bude mít tak navždy visačku -  PŘÍČINA NEZNÁMÁ.

 Na místě nehody v r. 2024

 Prameny:

Vyšetřovací dokumentace - NA Praha , fond UCL

Ladislav Keller "Nehody dopravních letadel v Československu 1961-1992" Svět Křídel 2011

 Pavel Krejčí 02.2025