Boeing B-17G-50-DL Flying Fortress

 

s/n   44-6369

 

49. BS, 2. BG, 5.BW, 15. Air Force

 

Liptál okr. Vsetín       29.8.1944

 

 

Hezký snímek impozantní formace - Combat Boxu letounů 5.BW /via Muzeum Regionu Valašsko/

 

 

 

Posádka:

První pilot:                            F/O.    Duane B. Seaman                          zajat

Druhý pilot:                           F/O.    Ben J. Pastorino                             zajat

Navigátor:                             1/Lt.    Robert E. Mickadeit                        zajat

Bombometčík:                        S/Sgt.            Donald B. Hausler               zajat

Palubní mechanik:              T/Sgt.  John A. Nigborowicz                           zajat

Spodní střelec:                     S/Sgt.Timothy J. Reidy                               zajat

Pravý boční střelec:            S/Sgt.Robert C. Pittard                                 zajat

Levý boční střelec:              S/Sgt.Howard T. Ware                                  zajat

Zadní střelec:                       S/Sgt.Marty L. Childress                            zajat

Radiooperátor:                     T/Sgt.  William J. Devlin                             zajat

 

 

Horní řada zleva Seaman, Pastorino, Mickadeit, Piwowarski,Nigborowitz

Spodní řada Pittard, Devlin, Reidy, Ware, Childress

 

V neděli 27. srpna 1944 zjistil americký letecký průzkum, že se na nádražích  v Moravské Ostravě a Mariánských Horách  nachází stovky palivových cisteren  a vagonů s vojenským materiálem, to vše připravené  k odeslání na frontu. V předchozích dnech   již byly v rámci "Bitvy o benzín" podniknuty nálety na všechny opravdu významné rafinerie v dosahu 15. AF, a ty byly vyřazeny z provozu. Na 29. srpna byl tedy naplánován útok právě na Ostravsko, pod označením  Mission 263 . Plánovači do náletu na Moravskou Ostravu operativně zahrnuli i dvě menší rafienerie, které byly v Bohumíně a Přívoze.

Celkem bylo k útoku na cíle připraveno 599 bombardérů B-17 a B-24, část z nich k útoku na klamné cíle. Šlo o Flying Fortressy a Liberatory  7., 49, 55., 304., a 5. Bombardment Wingu. Stíhači, kteří zajišťovali svazu ochranu  byli od 306. Fighter Wingu.

Nás v této epizodě letecké války zajímá 5. Bombardment Wing, pod nejž spadala 2. Bomb Group. Ta byla tvořena čtyřmi squadronami. Vepředu toho dne měla letět  429. BS /Able box/ , vlevo za ní 49. BS /Baker box/, vpravo za ní 96. BS /Charlie box/ a úplně vzadu 20. BS /Dog box/.

 

Osud letounu č. 44-6369 a jeho posádky po napadení německými stíhači

 

Bombardér č. 44-6369 ze stavu 49. perutě 2. bombardovací skupiny se v průběhu letu se propadl ze své formace /Baker Box/  až k čelu 20. perutě, kde ho zastihl opakovaný útok německých stíhaček po kterém dopadl na katastr obce Liptál v místech zvaných Vartovňa (přesněji řečeno vybuchl již ve vzduchu a jeho trosky byly rozesety v prostoru cca 1km2).

První útok vyřadil motor č. 3,  pravá polovina křídla, poškozená mezi oběma motory, chytila mohutným plamenem živeným palivem ze zasažené nádrže. Další střely z útoku, který následoval, zasáhly trup s rozvody kyslíku a horní střeleckou věž a způsobily poškození ovládání odhozu bomb. Pilot podporučík Seaman, který stejně jako druhý pilot a pravděpodobně i ostatní muži musel použít přenosnou láhev s kyslíkem, vydal přes intercom pokyn k okamžitému opuštění paluby. Navigátor podporučík Mickadeit, bombometčík seržant Hausler a mechanik seržant Nigborowicz, který se stihl přemístit po nouzovém uvolnění bomb v pumovnici do přední sekce, vyskočili předním otvorem. Až na zadního střelce seržanta Martyho L. Childresse, jenž použil zadní únikový otvor, ostatní letci opustili palubu pumovnicí. Letoun s ohnivou vlečkou pokračoval několik okamžiků v sestupném letu a krátce nato se zřítil.

„K tomu, abych si navlékl protiflakovou vestu, již nedošlo“, napsal ve svých vzpomínkách první pilot Duan B. Seaman. „Tim Reidy, náš spodní střelec hlásil, že zpozoroval náš stíhací doprovod. Záhy nato se však rozpoutalo hotové peklo. V několika okamžicích jsme měli velkou díru v křídle mezi motory č. 1 a č. 2. Plameny dlouhé až 15 stop šlehaly z hořících benzinových nádrží. Zasaženému motoru č. 3, z něhož prýštil olej a stékal po křídle, upadla vrtule. Intercomem jsem opakovaně všem nařídil vyskočit.“

Na rozdíl od ostatních se osud k osádce letounu podporučíka Seamana zachoval milosrdně; všech deset letců dopadlo na zem a všichni padli dříve či později do rukou Němců. Dočkali se konce války v zajetí. Podle německých dokumentů zadržela ozbrojená hlídka Seamana mezi 12.00 až 13.00 hod. poblíž Liptálu. Sám letec o svém zadržení napsal: „Padal jsem raději volným pádem a proletěl třemi vrstvami mraků, než jsem zatáhl za šnůru a otevřel padák, který se divoce kroutil, protože postroj nebyl připnutý k levé noze. Těsně před dopadem jsem padák pomocí popruhů řídil tak, abych se vyhnul stromům. Po velmi tvrdém přistání a po ukrytí padáku jsem si všimnul, že po pěšině nade mnou kráčí dvoučlenná ozbrojená hlídka. Nevím proč, snad z šoku po předchozích událostech jsem si myslel, že by hlídka mohla být ve spojení s podzemním hnutím. Když se za chvíli vracela, zavolal jsem na ni a řekl jí, kdo jsem. Přátelsky jsme se pozdravili a ti dva mě vzali do nejbližšího stavení, kde jsem se setkal přibližně s tuctem civilistů. Krátce nato si pro mě přišel německý voják s českým policistou a strčil mě do místního vězení.“

 

Přibližně ve stejnou dobu se podařilo zadržet mezi Liptálem a Vsetínem radiooperátora Devlina, střelce Childresse a Reidyho. Druhý pilot Pastorino upadl do zajetí okolo 14.00 hod. a bombometčík Hausler pak kolem 18.00 hodiny.

 

Zadržení sedmého letce jedenadvacetiletého navigátora podporučíka Mickadeita je zachyceno v kronice obce Liptál takto:

„Jeden z letců přišel večer do Liptálu do hostince ke Kleskům. Místní hosté se k němu shlukli, poručili mu pivo a objednali večeři. Spolumajitelka hostince šla pro starostu, který měl letce předat četnictvu. Dříve než se tak stalo, přišel do hostince četnický strážmistr Nedvídek. Pilot, jakmile jej spatřil, vstal od stolu a zvedl ruce. Strážmistr Nedvídek jej prohledal a odvedl na četnickou stanici. Občané později četníkům vytýkali, že ho nenechali ani sníst večeři a že si počínali příliš komisně, ale na druhé straně je pravda, že strážmistr Nedvídek nemohl vědět, kdo všechno jeho počínání sleduje. Předtím, než byl americký letec (Mickadeit) předán vsetínskému gestapu, zásobili jej příslušníci četnické stanice jídlem a cigaretami.“

Zbývajícím letcům se podařilo několik následujících dnů unikat, následující dva dny a dvě noci je zužovalo deštivé počasí, před kterým se chránili pod větvemi stromů přikryti nepotřebnými pogumovanými leteckými mapami. Hladoví, provlhlí a nachlazení byli po několika dnech zadrženi

 

Po bitvě

  Ze sta členů posádek jich čtyřicet jedna zahynulo, padesát pět upadlo do německého zajetí, tři se dostali na Slovensko a odtud později během tajné mise OSS, do Itálie. Jednoho letce ukrývala moravská rodina až do konce války. Dvacet osm letců bylo pohřbeno v hromadném hrobě ve Slavičíně a zbylí na hřbitovech v obcích poblíž míst dopadů jednotlivých letadel. Němci přišli o sedm letadel a dva jejich letci zahynuli. Při bombardování Ostravy byly bohužel zasaženy i obytné oblasti a zahynulo při tom 540 civilních osob.

Letecká bitva „Nad Slavičínem“ byla dlouhé roky komunistickým režimem záměrně opomíjena a lidé, účastnící se vzpomínkových akcí či ti, kteří stavěli pomníčky padlým letcům, byli pod bedlivým dohledem StB. Renesance přišla až po roce 1989. Vzbudila nebývalý ohlas a nadšení, a to i v zahraničí, odkud začali do Slavičína ke dni výročí jezdit veteráni této letecké bitvy. V roce 2021 byla nad Liptálem umístěna informační cedule, připomínající tuto historickou událost.

 

Informační cedule věnovaná událostem  29.8.1944 /Muzeum Valašska/

 

 

 

Hosté (mnoho z nich přicestovalo z USA), při oslavách 80. výročí bitvy.

 

 

 

 

Artefakty z letounu 44-6369

 

 

 

 

Fragmenty letounu vystavené v muzeu p. Žitníka v Šanově

 

J. Evják, P. Krejčí   1.2025