Consolidated B-24J-5-DT Liberator 42-51324
"Tenmenbak" /ex "Paulette"/
764. Bomb Squadron, 461.BG, 15. Air Force
velitel stroje: Lt. Kenneth B. Smith + 9
Cpl. Roland W. Morin (jako jediný zahynul)
Omšenie okr. Trenčianské Teplice, Slovensko
17.12.1944
.jpg)
"PAULETTE", letoun č. 12 odlétal několik desítek mísí. Přejmenování novou posádkou na "TENMENBAK" mu štěstí nepřineslo.
Základna Torretta v Itálii. O letiště se dělily dvě bombardovací skupiny, což nebylo úplně obvyklé. 461. BG sídlila východně od dráhy.
Liberatory 461. BG připravované k misi nad okupovanou Evropou.
Hezký snímek B-24 Liberator 461. BG, který shazuje zásobovací kontejnery.
Charakteristické značení letounů 461. BG
Liberator 42-51324 "TENMENBAK" je jedním ze dvou strojů ztracených 15. leteckou armádou USAAF dne 17. prosince na území Slovenska. (Dalších 10 dopadlo na moravské straně hranic a je na tomto webu již popsáno).
V neděli 17.prosince 1944 vyslala 15. AF víc než 500 bombardérů na cíle Blechhammer, Odertal, Moravská Ostrava a několik podružných v Německu a Rakousku. Plánovači ze štábu 15. AF předpokládali, že Luftwaffe bude plně zaměstnaná právě probíhající ofenzivou v Ardenách. Svaz bombardérů mířících od jihu na cíle v hornoslezské oblasti by tedy podle předpokladů neměl narazit na větší odpor německých stíhačů. Mýlili se. Velení německé 1.stíhací divize se rozhodlo proti zjištěnému svazu nasadit stíhací eskadry JG 300 a JG 301 dislokované na letištích kolem Berlína. Tím se dal do běhu sled událostí, který vyústil ve velkou leteckou bitvu, která se odehrála převážně nad Moravou.
Stroj B-24J s přezdívkou "Tenmenbak" byl jedním z těch, kterému nebylo souzeno dosáhnout svého cíle. Slangový název "Deset mužů nazpět" nebyl toho dne naplněn. Stroj náležel 764. BS, ta pod 461. Bombardment Group (Heavy), která si říkala LibeRaiders. Problémy začaly v okamžiku, kdy během letu posádka zjistila, že došlo k závadě na turbokompresoru motoru č. 3. Motor nepodával požadovaný výkon, velitel stroje se ale po poradě rozhodl, že bude pokračovat k cíli. V 11:23 se již stroj nebyl schopen udržet ve svazu a ten se mu začal vzdalovat. Lt. Smith se někde nad slovensko-moravským pomezím rozhodl, že bude pokračovat v letu směrem na východ a přistane na některém z letišť za linií německo-sovětské fronty. Kvůli snížení aerodynamického odporu rozhodl, že střelecké věže zůstanou zasunuty. V tu dobu ale na svaz udeřili němečtí stíhači. Osamocený bombardér byl pro Focke-Wulfy a Messerschmitty velmi snadným cílem a Liberator velmi rychle inkasoval řadu zničujících zásahů. V interkomu zněly výkřiky členů posádky, kteří sledovali, jak hoří levé křídlo a plameny šlehají z motoru č. 2. Již dříve pochroumaný motor č. 3 vysadil, těžce poškozené bylo zadní střeliště a spodní střelec Cpl. Morin byl již po smrti- dostal zásah německou střelou. Lt. Smith se snažil nouzově odhodit bomby, systémy letadla byly ale již tak poškozeny, že se to nepodařilo. Veliteli nezbylo, než dát příkaz posádce k opuštění stroje. Lt. Smith počkal, až všichni vyskočili, pak zapnul autopilota a pokusil se dostat k zadním dveřím bombardéru a vyskočit. Lávka v pumovnici ale byla tak poškozená, že se přes ní nemohl dostat. Vrátil se tedy, aby se ven prodral úzkým východem pod kabinou. V tom okamžiku se utrhlo křídlo a vrak stroje se začal volným pádem řítit k zemi. Smithovi se přesto podařilo vyskočit a těsně nad zemí otevřít padák. Kromě spodního střelce Cpl. Morina pád letounu přežili všichni členové posádky, někteří si ale nesli následky až do konce života. Nejvíce to odnesl druhý pilot Lt. Chester H. Rudel, který poté, co se mu jeho padák zachytil ve stromech spadl z výšky asi šesti metrůa poranil si páteř. Spodní střelec Cpl. Foss přišel o část ruky, kterou mu museli amputovat. Až na Cpl. Burkharda byli všichni zajati. Burkhard se přidal k partyzánům a po několika měsících, 19.3.1945 se dostal k Rusům. Po další anabázi se dostal přes Oděsu, Istambul a Alžír do Itálie kde se přihlásli americké vojenské správě.
Ještě ale zpět do 17. prosince 1944, do okamžiků pádu letadla. Velitel stroje ani nevěděl jak, ale najednou byl venku a otevřel na poslední chvíli padák. Neovládaný stroj o několik vteřin později v plamenech dopadl do svahu nad obcí Omšenie, do části zvané Baračka a částečně shořel. Němci, kteří na místo přijeli později vytáhli z trosek ohořelé tělo Cpl. Morina a odvezli do Trenčína, kde byl pohřben. Největší části vraku odklidili Němci, velké množství trosek ale zůstalo na místě, odkud si je postupně rozebírali místní obyvatelé. Některé části letounu lze na zahradách v okolí vidět dodnes.
Posádka sestřeleného stroje:
2LT Kenneth B. Smith, Pilot (POW- Dulag Luft Grosstychow Dulag 12)
2LT Chester H. Rudel, Co-Pilot (POW-těžce zraněn)
2LT Frank V. Hokr, Navigator (POW- Stalag 1)
2LT Harry D. Edminton, Bombadier, (POW - Stalag Luft 4 Gross-Tychow )
CPL Charles F. Foss, Right Waist Gunner, (POW)
CPL Homer E. Hymbaugh, Left Waist Gunner, (POW- Stalag Luft 1)
CPL Roland W. Morin, Ball Turret Gunner (zahynul))
CPL Robert T. Trumpy, Top Turret Gunner, (POW Stalag 7A)
S/SGT Urbain H. Granger, Tail Gunner, (POW- Stalag 1)
CPL Edwin A. Burkhardt, Nose Gunner (Unikl zajetí)
Stojící zleva doprava: Cpl Roland Morin, S/Sgt Urbain H Granger, Cpl Charles F Foss, Cpl Homer E Hymbaugh, Cpl Edwin A Burkhardt, Cpl Robert T Trumpy. Klečící zleva: 2Lt Harry D Edmiston, 2Lt Ken B Smith, 2Lt Edward J Chojnowski (17.12.44 neletěl- nahradil ho Lt. Cheter H. Rudel), 2Lt Frank Hokr.
Cpl. Roland W. Morin - palubní střelec, zahynul po zásahu německým 20 mm projektilem na palubě letounu.
Hrob Cpl. Morina v LaFontain ve Francii
CPL Edwin A. Burkhardt (uprostřed), s piloty britského Mosquita(F/Lt May a Jack D Ritch, Mosquito PZ220), které bylo sestřeleno 17.10.1944 u obce Brunovce. Společně strávili několik měsíců mezi partyzány, než se v březnu 1945 dostali k postupujícím sovětům.
Po r. 1989 místo havárie navštívilo hned několik členů posádky. Nejvíce se jich tam sešlo pohromadě v r. 2000, kdy jich tam přijelo hned pět! Přitom došlo i k vysvětlení nesrovnalosti ohledně jména letounu - stroj měl původně přezdívku "PAULETTE" a s tím to "nickem" odlétal několik desítek akcí. Nová posádka Kennetha Smitha zvolila "TENMENBAK" a chtěla nechat namalovat na příď deset postav sedících na bombě. Než k tomu došlo, letoun byl hned při první misi nové posádky sestřelen.
Více o události v knize P. Kaššáka a M. Hrodegha " Konečná zastávka Slovensko!"
Místo dopadu stroje na snímku z r. 1949. V té době šlo o louky, dnes je celý prostor zalesněný.
Série fotografií vraku /foto L.Mikula - kniha "Konečná zastávka Slovensko!"/
Informace z místních novin o nezvěstném Lt. Smithovi
Kenneth B. Smith
Vzácný nález z místa havárie- tzv. Radiocall. Nehořlavý štítek s číslem letounu. Na palubě byly dva - jeden na přístrojové desce, druhý na stanovišti navigátora.
Památník vytvořený místními obyvateli tvořený artefakty a doplněný obrázky stroje a jeho posádky. Stav v r. 2024.
Kryt turbodmychadla
Drobné fragmenty letounu
Do dnešních dnů se rovněž zachovaly vrtulové listy. Je vidět, že motor, ze kterého pocházejí v okamžiku nárazu nepracoval.
Prameny:
P. Kaššák, M. Hrodegh "Konečná zastávka Slovensko!" 2007
archiv Ondrej Janšto
Pavel Krejčí 11.2024