Mi-8  v.č 10821    B-8021 (ex OK-BYK)

Letka FMV

mjr. Vladimír Bačák - velitel vrtulníku †

nstržm. Svatopluk Nič - pilot

mjr. Vladimír Dvořák - palubní technik †

Pavol Huska - Horská služba †

Martin Hudák - Horská služba †

Štefan Estočko - HS †

Bernard Jamnický - HS †

Milan Kriššák - HS†

Ladislav Janiga - HS

Mlynická Dolina - Vysoké Tatry          25.6.1979

 Vrtulník Mi-8 "B-8021" v Tatrách (zdroj: Černosta via www.vrtulnik.cz)

Dne 25.6.1979 postihla Tatranskou horskou službu největší tragédie v její historii a Letka Ministerstva vnitra přišla o dva své příslušníky a vrtulník Mi-8.

Krátce po půl třetí na dispečinku horské služby zazvonil telefon, volali z hotelu FIS ve Štrbském Plese.. U Čapieho plesa je zraněná I. L. z  tehdejší NDR. Smekla se na sněhu při sestupu z Bystrého sedla.  Její společník naléhavě trval na nutnosti transportu. Byla sestavena šestičlená skupina zachránců a zdálo se, že akce proběhne hladce a rychle. K dispozici byl totiž vrtulník Mi-8 leteckého oddílu federálního ministerstva vnitra (FMV) z Prahy, byl Tatrám poskytnut na výpomoc v letní sezóně. Vrtulník odstartoval z Popradu,  přistál na heliportu v Dolním Smokovci a nabral šest zachránců s kompletním vybavením.

Mi-8 B-8021 v Tatrách /zdroj:  Černosta via www.vrtulnik.cz/

Posádka vrtulníku byla ve stálém radiovém spojení s věží letiště Poprad-Tatry až do 15:35 hod., kdy se spojení náhle přerušilo. A v 15:40 je hlášena zpráva ze Štrbského Plesa od dobrovolných pracovníků HS: v Mlynické dolině slyšeli výbuch a jsou vidět plameny a velký dým. Na místo tragédie byl přivolaný speciální  vrtulník Mi-8 sovětských vzdušných vojenských sil ze Sliače, ale při oblétávání místa katastrofy trosky již nehořely.

Snímek pořízený krátce po katastrofě, na konci Mlynické doliny, pod skálou Čapieho plesa jsou vidět hořící trosky.

Stejné místo v srpnu 2024

Do doliny se ihned vypravila další pozemní skupina THS. Na místě zjišťují rozsah havárie. Mezi skalami leží pět mrtvých, tři jsou vážně ranění a jeden člen posádky je nezvěstný. Zraněným je poskytnuto nejnutnější ošetření a Milana Kriššáka, Ladislava Janigu a Svatopluka Niče snášejí na nosítkách k hotelu FIS, kde čekají sanitky. Nezvěstný Paľo Huska je později objeven mrtvý v troskách trupu připoutaný k sedačce.

Tragédie je o to smutnější, že vzlet vrtulníku proběhl zbytečně. V době, kdy vrtulník teprve letěl Mlynickou dolinou nahoru zraněná německá turistka sama došla do Štrbského Plesa.

Druhý pilot S. Nič později uvedl:

...pokračovali jsme k Čapiemu plesu, otočili se doleva a letěli k vodopádům. Při letu jsme hledali zraněnou turistku. Potom jsme se rozhodli vysadit některého člena Horské služby...Místo pro výsadek vybral sám s. Bačák (velitel vrtulníku), jednalo se o plošinku na skalním útesu. Nejdříve jsme udělali dva oblety Mlynické doliny. Při třetím obletu jsme našli plošinu na provedení výsadku a při čtvrtém obletu došlo k nehodě. Při třetím obletu jsme letěli asi dvacet metrů nad plošinou, kde se s. Bačák rozhodl provést výsadek. Výsadek se měl provést navijákem, na které se zahákne již připravená sedačka....Přibližovali jsme se k plošině rychlostí 80 km/hod, konfigurace vrtulníku byly téměř vodorovná..pak začínal být vrtulník mírně nakloněn tak, že zadní část byla o něco níže.Já jsem otevřel boční okénko a začal se dívat na boční stranu vpravo. Najednou s. Bačák vykřikl " Už je to pryč!", nebo něco podobného, je možné, že použil i hrubšího slova. Najednou jsme na něco narazili...jako by někdo uchopil kámen a hodil ho, jakoby někdo uchopil vrtulník a hodil nás k zemi. Pamatuji si, že s. Bačák se pokusil během pádu řídit, jeho snaha už ale byla marná...

Plošina, na kterou bylo zamýšleno provést výsadek slaněním.

K nehodě došlo pravděpodobně z důvodu náhlé změny směru větru. Zatímco během přibližování k plošině foukal čelní vítr, ten se prudce změnil až o 180 stupňů. Vrtulník narazil do vyvýšené části skalního masivu v nadmořské výšce asi 2000 metrů. Terén je v těch místech velmi členitý, posetý velkými, až metr vysokými kameny. K nárazu došlo oběma hlavními koly a spodkem trupu zároveň. V důsledku nárazu došlo k extrémnímu prokmitu listů rotoru, který urazil zadní  nosník v vyrovnávací vrtulkou. Trup vrtulníku pokračoval v dopředném pohybu , došlo ke skoku celého vrtulníku a následnému nárazu kabinou do skály. Následoval pád vrtulníku na dno Mlynické doliny, do hloubky asi 80 metrů. Během toho se vrtulník dalšími nárazy rozpadal, došlo k proražení palivových nádrží a požáru.

Někteří členové posádky z vrtulníku vypadli a byli na místě mrtví, některé zasáhly plameny z hořícího paliva a uhořeli.  Torzo vrtulníku dopadlo rotorem dolů a zachvátil jej intenzivní požár. Ještě několik hodin po havárii nebylo jasné, kolik osob bylo vlastně na palubě. Pád přežili tři členové posádky-  S. Nič, M. Kriššák a L. Janiga, všichni s těžkými popáleninami.

Snášení tří zraněných členů posádky k hotelu FIS do Štrbského plesa. I pro zdatné záchranáře to muselo znamenat okolo 1.5 hodiny tvrdé práce.

Zranění byli sneseni do Štrbského Plesa a tam odtud transportováni vrtulníkem Mi-8 poskytnutým sovětskou Střední skupinou vojsk  do nemocnice v Popradě. Ačkoliv měl nejlehčí zranění, M. Kriššák později v nemocnici nečekaně zemřel. Osudnou se mu stala plicní embolie. Oba další přeživší, Svatopluk Nič a Ladiskav Janiga se celé měsíce léčili z těžkých popálenin a následky si nesou dodnes. Oba se však nakonec dokázali díky obrovské vůli vrátit ke svým profesím.

A- prostor plánovaného výsadku

B- prostor druhého nárazu,  rozlitého paliva a drobných trosek

C- třetí náraz do skály

D-místo, kde shořel trup stroje

E-ocasní nosník

Zákres znázorňující polohu těl. Až na Pavola Huska jehož tělo zůstalo ve vraku, všichni z vrtulníku vypadli.

Trosky vrtulníku zachvátil po dopadu požár, nezbylo skoro nic.

Vyhořelé torzo, pravou přístrojovou desku kupodivu požár nezasáhl.

Vyrovnávací vrtulka

Zadní nosník odseknutý hlavním rotorem,  asi 80 m od prvního doteku se skálou.

Převoz obětí z místa katastrofy.

Vzhledem k obtížné přístupnosti bylo rozhodnuto trosky vrtulníku zlikvidovat přímo na místě. Celá oblast byla pro turisty uzavřena. samotnou likvidaci provedla destrukční skupina příslušníků 11. BPS Bratislava ve dnech 4-7.7 1979. Zbytky obou motorů, reduktory a další větší části vrtulníku byly za využití trhavin rozděleny na menší kusy a veškeré trosky byly uloženy do hlubokých prohlubní mezi kameny. Vše bylo poté zamaskováno tak, aby okolí havárie působilo neporušeným dojmem. Práce si vyžádaly 94,8 kg trhavin. Likvidace byla pro zůčastněné náročná, denně museli zdolávat převýšení cca 800 metrů z místa ubytování ve Štrbském plese. Od sedmého června 1979 byl prostor opět zpřístupněn.

 Likvidace katastrofy Mi-8 B-8021 ve Vysokých Tatrách v roce 1979. Uprostřed generál Šádek. Ohořelé trosky jsou vpravo vzadu. (Zdroj: Černosta via www.vrtulnik.cz)

Prostor katastrofy MI-8 "8021". Ač se to z fotografie nezdá, výškový rozdíl mezi oběma místy činí téměř 100 metrů.

1979	2024

 Pozvánka ke vzpomínkové akci k 40. výročí nehody. 

 Před několika lety byla na místě dopadu  instalována pamětní tabule, která připomíná sedm zahynulých záchranářů. 

 Torzo motoru

Rám posuvného okna pilotní kabiny.

Trosky vrtulníky byly rozděleny trhavinou na menší části a zaskládány pod kameny na místě nehody. Část z nich je ovšem dodnes na povrchu a jsou tak autentickou připomínkou dávné události.

 Po nehodě se mezi zodpovědnými soudruhy  debatovalo o potřebě zakoupení vhodnějšího typu vrtulníku, který by spadal pod FMV , ale létal pro Horskou službu. Vše ale bylo odstaveno  k ledu. Jelikož v socialistickém táboře nikdo nic takového nevyráběl a nákup vhodných strojů v kapitalistické cizině (napadá mě třeba Bo 105 nebo Alouette) nebyl z ideologických důvodů možný, na vrtulníky si musela THS počkat až do devadesátých let.

Pokud by někoho lákalo jít se na místo této události podívat, doporučuji vyrazit ze  Štrbského Plesa. Veřejné parkoviště stojí za osobní vůz přijatelných 10 Euro /den. Ze Štrbského Plesa se vydáte po žluté značce kaňonem Mlynické doliny nahoru, přes vodopády směrem na Čapie pleso. Převýšení činí asi 750 metrů, trasa až k místu nehody se dá zvládnout za 2,5 hodiny. Odtamtud  doporučuji pokračovat ve výstupu až na Furkotský štít (2403m) s nádherným výhledem a přes Vyšné Vahlenbergovo pleso zpět dolů do Štrbského plesa. Celé se to dá svižnou chůzí zvládnout za cca 6-7 hodin.

Pavel Krejčí

9.2024