MiG-21PFM "7906"
9. slp, 10.LA
mjr. Otakar Tlamicha
Záhoří okr. Tábor 15.2.1972
Ilustrační snímek MiG-21PFM
Obyvatelé malebného jihočeského města Tábor mohli zamračeného 15. února 1972 po poledni pozorovat nezvyklou scénu. Nad jejich městem v elegantních křivkách metal akrobatické obraty stříbrný tryskáč, v němž ti znalí rozpoznali typ MiG-21. Hřmící letoun na forsáži provedl několik zatáček a přemetů při nichž se střídavě vylétával z nízké oblačnosti a zase do ní vlétával. Než v obratech zmizel na jih, směrem k letišti v Bechyni, mnozí si jistě pomysleli něco o leteckém mistrovství. Všechny by jistě překvapilo že v letounu nebyl pilot. Lidé v obci Záhoří, čtyři kilometry jižně od Bechyně o několik minut později zaregistrovali příšerný randál. Někteří spatřili, jak se z oblačnosti vynořil stroj, který se střemhlav zaryl do země západně od obce. Stroj tak při neřízeném letu od Tábora jen těsně minul letiště v Bechyni, odkud nedlouho předtím odstartoval. Jak k této poměrně bizarní události došlo?
U 9. slp probíhalo v polovině února 1972 letecko-taktické cvičení s komplexním nácvikem ostré pohotovosti. Součástí toho všeho byl i přesun 3. letky se stroji MiG-21 na záložní letiště Všechov. Dne 15. února ve 13:00 byl řídícím létání v Bechyni povolen vzlet první dvojice, piloty byli mjr. Hakl a mjr. Tlamicha. V důsledku opomenutí letovoda pluku nebyl na záložním letišti Všechov zprovozněn ARK DPRS. Piloti tedy měli za úkol přeletět z Bechyně na Všechov vizuálně, srovnávací orientací. Na letišti Bechyně bylo počasí vyhovující pro let za Normálních povětrnostních podmínek - NPP (dohlednost 5 km, základna oblačnosti 600m), o prostoru kolem záložního letiště se to ale říct nedalo. Základna oblačnosti tam byla výrazně níž, místy jen ve 250 m. Obě "jednadvacítky" pokračovaly na záložní letiště samostatně, trasu si každý pilot volil sám. První doletěl nad Všechov a zařadil se do okruhu mjr. Hakl. Krátce nato zahlásil polohu na okruhu i mjr. Tlamicha. Mjr. Hakl proto raději zvětšil výšku letu až na samotnou spodní hranu oblačnosti, která v těch místech byla 450 m. V tomto prostoru spatřil, jak jej mjr. Tlamicha který prováděl zkrácený okruh podletěl. Už to svědčilo o neorganizovaném postupu během příletů. Řídící létání mjr. Vít na základě hlášení pilotů pochopil, že se mjr. Tlamicha točí na finále jako první a povolil mu přistání. Oba piloti měli spoustu práce, snažili se udržet pod oblačností a držet si v dohledu dráhu. Let v těchto podmínkách odváděl pozornost mjr. Tlamichy od samotné pilotáže, a tak se stalo, že v době, kdy dotočil krátké finále dráhy, stále ještě neměl letoun v přistávací konfiguraci. Letěl stále ještě bez klapek a teprve vysouval podvozek. Jeho letoun se najednou prudce zakymácel a přecházel do náklonů na obě strany. Pilot přidal plyn na maximál, pak i na forsáž, ale ani oběma rukama nedokázal letoun srovnat. V ostrém náklonu zařval do rádia "Asi vysadilo řízení" a z letounu se katapultoval. O pár vteřin později, po obrovském kopanci do... sedací části těla...se probral pod otevřeným padákem, slyšel v blízkosti rachot forsáže a spatřil svůj MiG, jak pozvolna zrychluje a elegantním obloukem míří směrem nahoru, směrem do oblačnosti. Na dlouhé přemýtání ovšem neměl čas, pod ním se nacházelo jedno ze stavení obce Měšice. Jak později popsal vyšetřovatelům, praštilo to s ním o zcela novou střechu, prorazil eternitové tašky a dřevěná prkna. Až po prsa byl zaražen ve střeše a jeho další vjem byl, že vzniklou dírou že kouká na krásně ohoblované trámy uvnitř domu. Majitelé z toho jistě neměli radost, nicméně duchapřítomně ke střeše přistavili žebřík a pomohli lehce zraněnému pilotovi dolů. Jeho neovládaný stroj v tu dobu, jak již bylo zmíněno prováděl akrobatické prvky nad Táborem a později se zaryl do pětimetrové hloubky 300metrů od Záhoří, 25 km od místa katapultáže pilota.
Vojenský fotograf neodvedl při dokumentování dobrou práci, fotografie jsou poměrně mizerné. Stroj se zaryl do pětimetrové hloubky, na povrchu zůstaly pouze části křídel.
V místě dopadu MiGu-21PFM "7906" je dnes malý rybník.
Místo dopadu na leteckém snímku z r. 1974- stopy po havárii jsou stále ještě vidět.
Vyšetřování nehody se zabývalo možností selhání řízení, na krátkou dobu byly všechny MiGy-21PFM 10. Letecké armády uzemněny.Následujícího dne po události dne byly ze země vyzdviženy trosky, dle předběžné expertýzy bylo řízení bez závad. Za bezprostřední příčinu nehody byla určena chyba pilotáže ve složitých podmínkách. Pilot nevysunul v předepsané poloze přistávací klapky a dopustil pokles rychlosti pod bezpečnou hodnotu při daném náklonu a násobku přetížení. Tím došlo ke ztrátě ovladatelnosti. Vyšetřování ovšem proběhlo "po vojensku" a shledalo vinu i u dalších zůčastněných osob. Kázeňské tresty (na vojně se to padající nazývalo expresivněji) padaly to odshora dolů, od velitele 9. slp přes letovoda a dalších kovářů, až po nejposlednějšího kovaříčka.
Zajímavostí jistě je, že to nebylo naposledy, kdy 9. slp uletěla jednadvacítka...V roce 1979 se v důsledku nevolnosti z MiGu-21F "0708" vystřelil por. Kurt Posselt. Jeho stroj se tehdy našel až následujícího dne...Ale o tom zase někdy příště.
Prameny:
Zpráva o vyšetřování letecké nehody VUA Praha 1972
Pavel Krejčí 8.2024