B-17G   42-31473

"My Baby"

2. Bomb Group, 20. Bomb Squadron, 15. AF

Predpoloma - Nová Bošáca (Slov.)       29.8.1944

"My Baby" během odhozu bomb. Bombardér měl na kontě několik desítek misí, dne 29. srpna 1944 však ke svému cíli nedoletěl a skončil svoji pouť v lesích  na moravsko-slovenském pomezí.

V neděli 27. srpna 1944 zjistil americký letecký průzkum, že se na nádražích  v Moravské Ostravě a Mariánských Horách  nachází stovky palivových cisteren  a vagonů s vojenským materiálem, to vše připravené  k odeslání na frontu. V předchozích dnech   již byly v rámci "Bitvy o benzín" podniknuty nálety na všechny opravdu významné rafinerie v dosahu 15. AF, a ty byly vyřazeny z provozu. Na 29. srpna byl tedy naplánován útok právě na Ostravsko, pod označením  Mission 263 . Plánovači do náletu na Moravskou Ostravu operativně zahrnuli i dvě menší rafienerie, které byly v Bohumíně a Přívoze.

Celkem bylo k útoku na cíle připraveno 599 bombardérů B-17 a B-24, část z nich k útoku na klamné cíle. Šlo o Flying Fortressy a Liberatory  7., 49, 55., 304., a 5. Bombardment Wingu. Stíhači, kteří zajišťovali svazu ochranu  byli od 306. Fighter Wingu.

Nás v této epizodě letecké války zajímá 5. Bombardment Wing, pod nejž spadala 2. Bomb Group. Ta byla tvořena čtyřmi squadronami. Vepředu toho dne měla letět  429. BS /Able box/ , vlevo za ní 49. BS /Baker box/, vpravo za ní 96. BS /Charlie box/ a úplně vzadu 20. BS /Dog box/. A právě posledně zmiňovaná si toho dne vylosovala Černého Petra. To ovšem letci na ranním brífingu na základně Amendola ještě nevěděli. Netušili, že z mise se nevrátí ani jeden z nich.

Základna Amendola v Itálii. Základna, ze které operovala 97. a 2. Bomb Group.

Sled událostí 29.8.1944

Budíček ve 3:30, po něm příprava osobních věcí, snídaně, pro piloty, navigátory a bombometčíky brífing ve 4:15. Poté předletová příprava, odjezd k letounům, převzetí strojů od pozemního personálu. V 6:10 spouštění motorů. V 6:25 zahájení vzletů. Dlouhý rozjezd těžkých letounů po travnaté dráze - až po špunty naplněné nádrže, na palubě každé B-17  dvacet pum ráže 250 liber. V prostoru nad letištěm se ve stanoveném obrazci jednotlivé letouny 2. BG  těžkopádně formují do sestavy. V 7:10 jsou všechny letouny na svých místech a navigátor v přední B-17 Lt. Cunningham  vede své letouny  k hlavnímu seřadišti. Tam si 20.BS nachází  své místo na úplném konci konci bombardovacího svazu a tvoří tak nepopulární chvost  formace . Mohutný svaz nabírá kurz na sever.  Přední stroje dělí od těch vzadu asi osmdesát kilometrů a je  jasné, že stíhači, kteří se ke svazu připojí později nebudou schopni uhlídat celou sestavu.

Souběžně s tím, z jiných letišt již odstartovaly další stroje a v menších svazech míří ke klamným cílům. Železniční most u italské Ferrary má za cíl 449. a 450. BG, Most u Borovnice ve Slovinsku 379. BG. a další stroje B-24 míří k Salcanu a k maďarskému Szegedu. Do akce se zapojují i P-38 Lightningy a s podvěšenými pumami míří k mostu u města Latisana, nedaleko Terstu.

Asi po  hodině letu zjišťují piloti 20. BS, že se za ostaními opožďují. Jeden ze strojů squadrony nepodává plný výkon a tím brzdí celou sestavu.

Německý systém protivzdušné obrany v tu dobu už rozjel svojí mašinérii, první zprávy o americkém svazu začínají přicházet do velení 7. Jagd-Division v bavorském Schleisshemu  od zpravodajských člunů v Jaderském moři. Němcům zatím není jasné, jaký má celá formace cíl, ale z počtu víc než 400 strojů se dá odhadnout, že to bude nějaká významná průmyslová  oblast na severu. Vzhledem k tomu, že německá 8. stíhací divize v předchozích dnech utrpěla těžké ztráty bylo rozhodnuto, že proti svazu bude aktivována 1. stíhací divize, jejíž stíhači se nacházejí na letištích kolem Berlína. Svaz je po přeletu hranic Říše sledován německými radary.

Z letiště Borkheide startuje v 9.03  8 stíhaček Messerschmitt Bf 109 od jednotky I./JG 3 následované v 9.08 dalšími dvanácti Bf 109 od jednotky II./JG 27, které budou zajišťovat výškové krytí. Z Jüterbogu startuje  nejdříve Sturmgruppe tvořená převážně  opanceřovanými stíhacími letouny typu Focke-Wulfy Fw 190A-8/R2. V 9.04 vzlétá 15 letounů  Fw 190 od jednotky IV.Sturm/JG 3 , v 9.05 1 letoun Fw 190 od jednotky Stab JG 300 a v 9.06 9 letounů Fw 190 od II.Sturm/JG300. Společně se 7 stroji Bf 109 od III./JG 300, které startují  v 9.07 v 9.11 vzllétá i 11 strojů typu Bf 109 od II./JG 5.

Z Mörtitzu stratuje v 9.05 20 letounů Bf 109 od III./JG 53 a 4 Bf 109 od jednotky I./JG 300, v 9.11 poslední 3 Messeschmitty Bf 109 od I./JG 302.

Nad radiomajákem Drážďany se tento „Gefechtsverband“ zformuje  a letí dál jihovýchodním kursem k Moravským Budějovicím, kde navádění přebírá řídící středisko 8. Jagdivision ve Vídni.

Zajímavý dokument z německé strany - záznam letu americké  formace k cíli , navedení stíhačů z berlínských letišť, útoku a následného návratu svazu po odhozu bomb zpět směrem na jih.

Letci z 20. BS mezitím zjišťují, že jsou již několik kilometrů vzdáleni od hlavního svazu.  Ke squadroně se do volné sestavy přidávají další dva stroje od jiných squadron, které nestačily držet tempo a propadly se dozadu. To vše neuniká německé pozornosti a němečtí stíhači jsou naváděni na konec svazu. V 10:41, zhruba v prostoru Nového Mesta nad Váhom, blízko moravsko-slovenského pomezí přichází první útok. Během něj odpalují  němečtí piloti Fw 190 na svaz nejprve rakety W.Gr. 21 a vzápětí zahajují palbu kanony a kulomety. Messerschmitty 109 útočí jak v linii 4-10 za sebou, tak ve formaci do "V".  Celkem zhruba 70 německých stíhačů systematicky tepe  do konce svazu, který se vzápětí rozpadá. Vybuchují první B-17, jiné se řítí k zemi...Během chvíle je sestřeleno všech sedm letounů 20. BS a k tomu oba opozdilci. (jeden z nich se dovleče do Maďarska, kde nouzově přistává).

Po jedenácté hodině  dosahuje čelo bombardovacího svazu prostor Ostravy a jednotlivá křídla shazují pumy na jim určené cíle. Některé skupiny bombardují  naslepo kvůli kouři. V 11.13 odhazují svoje pumy i stroje 2. BG a to na rafinerii v Přívoze. Během několika desítek minut je po všem. Ztráty na majetku jsou obrovské. Vlaková seřadiště byla těžce poškozena, většina pum však spadla mimo, do civilní zástavby Moravské Ostravy. Nepřesné zaměření cílů způsobilo velké škody na civilní infrastruktuře. Je zcela zničeno 123 domů, stovky dalších jsou poničeny. Zasaženy jsou i nemocnice ve Fifejdách a Zábřehu. Údaje o obětech bombardování zjišťavalo oddělení Kriminální policie v Moravské Ostravě. Zahynulo 409 osob, téměř výhradně civilisté.  Jen ve Vítkovických železárnách to je 108 zaměstnanců, na nádraží v Bohumíně bylo zabito 47 železničářů... Toho využila německá propaganda. List Národní politika 2. září otiskl zprávu ČTK "Pohřeb obětí teroristického náletu na Mor. Ostravu", kde se uvádí nadsazené číslo 800 obětí. Nálet 29.8.1944 byl prvním, kterému Ostrava musela čelit a byl nejtragičtějším.  Další následovaly v průběhu října, listopadu a prosince, v posledních měsících války pak na Ostravu hlavně útočilo sovětské letectvo.

Nádraží Moravská Ostrava v r. 1946. Škody v kolejištích jsou již opraveny, na okolních pozemcích lze stále spatřit nezahrnuté krátery po bombách.

 B-17G 42-31473 "My Baby"

"My Baby" v době, kdy byla zařazena ke 301. BG

Kapitán stroje Lt. Mc.Closkey opírající se o vrtuli (stojící druhý zprava)

                                           Posádka "My Baby" dne 29.8.1944

"My Baby" byla jedna z prvních B-17, která inkasovala nad moravsko-slovenským pomezím zásahy a během pádu, ještě ve vzduchu, vybuchla. Událost se stala ve stejných okamžicích, jako se odehrával zánik B-17 "Lovely Ladies" která letěla hned vedle. Pozorovatelé z obce Vyškovec a z jejího okolí mohli sledovat  konec  obou letadel z první ruky, oba stroje vybuchly nad jejich hlavami. Vyškovec a okolí vzápětí posely trosky obou strojů. (pozn. za místo dopadu "My Baby" se uvádí les v blízkosti Predpolomy u Nové Bošáce. Tam dopadly hlavní části stroje. Některé menší části ale lze najít i na moravské straně, ve směru na Vyškovec. M.Žitník, který se těmto událostem asi nejvíc věnoval mi potvrdil, že některé části "My Baby a "Lovely Ladies" jsou v okolí Vyškovce promíchané )

Co se odehrávalo na palubě "My Baby" v posledních okamžicích? Již při první salvě provrtaly střely z kulometů zadní část letadla a zabily spodního střelce. Zadní střelec byl těžce zraněn. Granát, který explodoval, vytrhl v trupu velkou díru usmrtil radiotelegrafistu, který byl v tu dobu u kulometu v horní věži, a oba boční střelce. Své schytaly i výškové stabilizátory a tak letoun, jehož tři motory byly v plamenech, rychle klesal. Další granát zapálil palubní desku i kombinézu druhého pilota. Výbuch omráčil palubního mechanika, který spadl na podlahu pilotní kabiny.  Bombometčík se marně snažil odhodit bomby, aby letcům uvolnil místo v pumovnici k opuštění již ztraceného stroje. Kapitán stroje Lt. McCloskey dal pokyn vyskočit. Zapnul signaliční zvonek a  zakřičel do interkomu pokyn k opuštění paluby. Během té doby se snažil držet letadlo ve vzduchu, aby dal ostatním šanci k záchraně.

Druhý pilot silou vůle opustil svoji sedačku a soukal se k bočnímu nouzovému východu, kudy mu bombometčík s předním střelcem pomohli vyskočit, aby jej vzápětí následovali.

Pilot zanechal marné snahy o řízení zničeného stroje a opustil svoji sedačku.  Když se otočil, narazil na nyní už bezvládného palubního technika. Požár v pumovnici v těch chvílích uvolnil zaseklý mechanismus a bomby opustily letadlo, které přešlo do vývrtky a padalo k zemi. V posledních možných sekundách dokázal první pilot připnout padák palubnímu inženýrovi a když jej vystrčil z letadla, vyskočil za ním.

Těžce popálený druhý pilot zemřel v brněnské nemocnici za pár dnů na to. První pilot, palubní mechanik, bombometčík a přední střelec se zachránili  a byli zajati Němci. Zbytek války strávili v zajateckých táborech. Zbývajících pět členů posádky zahynulo.

 Hlavní části letadla dopadly do bukového lesa poblíž obce Nová  Bošáca. Poblíž trosek nalezli místní občané těla čtyř mrtvých letců Sgt. Mundena, S/Sgt. Everetta, S/Sgt. Schirmera a Sgt. Pruitta. Pohřbili je na hřbitově v Bošáci. Pátým zahynulým byl Sgt. Durrett, jehož tělo bylo nalezeno u Vyškovce na moravské straně hranice a byl pohřben 31. srpna 1944 ve Slavičíně.

Velitel letounu 2/Lt. Robert Mc Closkey utrpěl značné popáleniny. Byl zajat u Vyškovce a převezen nejprve do nemocnice v Kroměříži a pak do Brna. Zde se setkal i se svým druhým pilotem 2/Lt. Haroldem  W. Helvestonem, který však svým rozsáhlým zraněním  dne 2. září 1944 v 7 hodin a 45 minut podlehl. Byl pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.

V zajetí skončili palubní mechanik S/Sgt. Jones, kterému se podařilo přejít na Slovensko, kde se dostal do rukou četníků. Byl převezen do bratislavské nemocnice a pak do výslechového centra ve Frankfurtu nad Mohanem. Bombometčík Sgt. Curran byl Němci zadržen  na Vyškovci. Navigátor F/O Netzley přečkal noc po seskoku v lese. Druhý den se setkal s navigátorem 2/Lt. McVeyem z posádky letounu číslo 885. Oba je po přechodu na Slovensko zadržela slovenská pohraniční hlídka, aby se brzy na to stali německými zajatci.

Bilance onoho dne je pro 20. BG  tragická. Celkem zahynulo 41 letců. Pohřby letců  probíhaly od 31. 8.1944 ve Slavičíně, Rudicích, Nové Bošáci, Luborči, Kašavě, Palkovicích, Frenštátě a v Brně. Nejvíce (celkem 28) jich bylo shromážděno a pohřbeno ve Slavičíně. Těla letců "My Baby " byla pohřbená v Nové Bošáci. Odtud byla exhumována 25.9.1946. Everett Edvin je jako jediný pohřben v Evropě (St. Avold, Francie). Ostatní byli na žádost rodin převezeni do USA.

 Pohřeb čtyř letců "My Baby" 31.8.1944 v Nové Bošáci

Link na filmové záběry z exhumace amerických letců z dalšich letadel ve Slavičíně:      https://www.youtube.com/watch?v=hjhRjKHlc_s

 Pomník americkým letcům na Vyškovci, v jehož  prostoru došlo k sestřelu dvou B-17.

Informační tabule u pomníku na Vyškovci

S Michaelem Žitníkem na místě dopadu kabiny stroje v r. 2024

Kříž, který Michael postavil na místě dopadu kabiny letounu.

 Místo dopadu spodní střelecké věže v lese u osady Predpoloma.  Střelec Sgt. Durrette byl explozí letounu vymrštěn, jeho tělo bylo nalezeno až u Vyškovce.

Pár plíšků z "My Baby" posbíraných v lesích u Predpolomy na památku.

V roce 2013 přineslo výsledek snažení moravských amatérských historiků, B-52 61-1017 byla vyzdobena noseartem "My Baby II". V září toho roku navštívila Dny NATO v Ostravě. Po přidělení stroje nové posádce byl noseart odstraněn a stroj létá pod jiným jménem u 307nd Bomb Wing, Air Reserve Component (ARC) na základně Barksdale, Louisiana. Na stejné základně sídlí 2nd Bomb Wing, nejstarší bombardovací křídlo USAF, pod níž kdysi patřila "My Baby".

 Posádka stroje Col. Joseph "Doc"  Jones a Capt. Kerry Baker. 

 Projekt "My Baby II" Romana Sušila. Jeho prvky byly aplikovány na B-52H 61-1017.

Zájemcům o shlédnutí trosek letounů sestřelených 29.8.1944 doporučuji shlédnout expozici "Muzeum letecké bitvy nad Bílými Karpaty" v Šanově. Jde o soukromé muzeum pana Michaela Žitníka, který navázal na činnost svého otce Otto Žitníka. Ten patřil k průkopníkům bádání v této oblasti a to ještě za hlubokého komunismu, což vyžadovalo docela slušnou osobní odvahu. Muzeum opravdu stojí zato, jde o výsledek několik desítek let trvající práce.

/ Otevřeno po dohodě, kontakt: zitnik.michael@gmail.com /

"Radiocall" - tabulka se seriovým číslem letadla, která se nacházela u B-17 na dvou místech - na přístrojové desce a na pultu u radiooperátora.

Další, menší expozice k událostem 29.8.1944 se nacházejí  v Městském Muzeu Slavičín /kontakt: Josef Ščuglík, tel:577 004 800, 731 508 004, scuglik@mesto-slavicin.cz a v Muzeu Bojkovska v Bojkovicích.

Další informace o "My Baby" lze nalézt v řadě publikací a webů, ze kterých jsem čerpal i já.

- Jan Mahr "Vzpomínky na neznámé letce"

- Peter Kaššák, Marián Hrodegh "Konečná zastávka: Slovensko"

- Vlastimil Hela "Umírali i za naši svobodu, nezapomínáme..."

- Facebook - "Mission 263" - Roman Sušil

- www.leteckabitvakarpaty.cz

Pavel Krejčí 4.2024