S-89 Spitfire TE 510, A-701

LVA Pardubice – Školní základna VI

let. ak. Janoušek Václav

Jablonové, okr. Malacky        14.4.1948

Na jaře roku 1948 se LVA přestěhovala z důvodu rekonstrukce letiště v Pardubicích na leteckou základnu Nový Dvůr (Malacky – Kuchyňa). Vrcholící intenzivní letecký výcvik prvních poválečných akademiků přinesl i řadu nehod. Bohužel, ač jsou zaznamenány, tak se k nim nedochovala téměř žádná dokumentace.

K této konkrétní havárii se dochovala jediná unikátní, ale značně nekvalitní fotografie a několik záznamů víceméně o likvidaci letounu v archivu VHU a vzpomínka přímého aktéra nehody.

Pan Janoušek o této nehodě napsal:

Byl to orientační let po trati Malacky – Holíč – Skalica – Myjava – Malacky. Během letu vše klapalo. Při návratu k letišti Malacky jsem žádal o zařazení do okruhu, ale byla tam zrovna tlačenice na přistání a tak jsem dostal pokyn vyčkávat jižně od letiště.

Přeletěl jsem letiště a pokračoval pár minut jižně směr Bratislava. Letěl jsem nad vrcholky Malých Karpat, když dvakrát zakašlal motor a úplně vynechal. Zapnul jsem elektrické čerpadlo, vlastně vše co mělo elektriku, i pitotku v tom zmatku, a doufal jsem, že znovu naskočí. Volal jsem letiště, že vynechal motor a rychle točil doprava o 180 stupňů nad údolí zpět k letišti, protože moc výšky nad vrcholky Karpat jsem neměl a stromy pode mnou byly moc dobře vidět. Po zatáčce jsem ještě viděl letiště a po levé straně vesnici, myslím, že to byla Kuchyňa, a pak to šlo rychle dolů. Ještě jsem dal „malé klapky“ a namířil na volnější políčka v údolí směrem k letišti. Ta byla napříč letu, ale naštěstí bez mezí, spíš vypouklá. Ještě teď si pamatuji, že v pozadí vpravo pracovala skupinka lidí a že jsem myslel na to, abych do nich nevletěl. Ale šlo to tak rychle dolů, že jsem skončil daleko před nimi. Posledních 10 m se tak rychle ztrácelo, že jsem asi víc přitáhl knipl a chudák Spiťouš hned reagoval tak, že při dosedu (samozřejmě bez podvozku) škrtl nejdříve ocasem a pak se plácl na břicho. Trochu (dost) se naklonil dopředu na čumák a pak se vrátil a seděl.

Pak, když jsem ho viděl naložený na vagóně, před odesláním do Výzkumáku, bylo vidět, že se tím nárazem hodně prohnul, spíš nalomil ocasem trochu nahoru, jak chytil první náraz. To mě prý zachránilo. Po návratu na letiště mne vyzpovídal Guljanič a doktoři na ošetřovně (nic mi nebylo), jak se jmenuji, kdy jsem se narodil, kolikátého je, kde jsme, co jsem obědval a kdy chci dál létat. Druhý letový den jsem skutečně letěl, ale dvoučlenný roj s některým z učitelů, ale to už nevím s kým.

Tehdy nám velel Guljanič a ten mi po zápisu protokolu řekl, že mi po vyšetření řekne čím to bylo, ale k tomu nikdy nedošlo.

Jen pro zajímavost ještě ocituji část článku pana Ing. Františka Fořta (také bývalého „akademika“ z tohoto ročníku) „Létali jsme na Spitfirech“ uveřejněného v časopise PKR č.39/1995 týkající se této události:

Pětičlenná komise letecké základny vyšetřovala příčiny vysazení motoru a nouzového přistání. Byla složena z důstojníků, kteří byli výkonnými letci před válkou, a jejich znalosti o letounu Spitfire nebyly dokonalé. Na otázku jak došlo k vysazení motoru, odpověděl akademik Janoušek: „Ztratil jsem boost (plnící tlak)“ … Načež mu byla předsedou komise položena otázka: „A kde ?? …“

V Komisionálním přehledu škody velitel výcvikové peruti (pplk. podpis je nečitelný, ale nejedná se ani o Jaroslava Muziku nebo Mikuláše Guljaniče) provedl tento posudek:

Poškození letounu způsobené nouzovým přistáním bylo zaviněno technickou závadou, kterou komise konkrétně nezjistila. Postup pilota ve snaze odstranit závadu – vysazování motoru – jsem osobně odposlouchal, jak jej udával radiofonicky řídícímu létání. Postup byl správný a pilot vykonal veškeré důležité úkony. I podle vyšetřovací komise jest vidět, že pilot nenese vinu na poškození letounu.

Dále zde můžeme najít popis poškození letounu:

Vrtule – všechny 4 listy v hlavě uraženy, nosné plochy – kovový potah deformován a potrhán. Nosníky křídel hnuty. Pitotova trubice uražena. Podvozek částečně poškozen. Trup – nosníky hnuty, potah trupu potrhán. Ostruha vytržena ze závěsu a zničena. Ocasní plochy deformovány, chladiče poškozeny. Přistávací klapky úplně deformovány. Motorové lože hnuto. Motor bez zjevného poškození – k prohlídce do továrny.

Komisionálně bylo rozhodnuto o zrušení draku o odpisu škody v částce 1 426 548,60 Kč. V této výsledné částce je již zohledněn odpočet za využitelné části. V rozporu se vzpomínkou bylo ale rozebrání letounu provedeno u Leteckého skladu 4 v Nitře pravděpodobně na konci roku 1949 a bylo demontováno 109 položek.

Vzhledem k probíhajícímu prodeji letounů S-89 a jejich náhradních dílů do Izraele by bylo zajímavé zjistit, kam se tyto náhradní díly dostaly. A zda byly také prodány.

Pro zajímavost ještě uvádím požadavek Velitele LSU pplk.. Rudolfa Fialy adresovaného Ministerstvu národní obrany (V/2 odděl) ze dne 23.4.1948 kde se uvádí:

Prosím, aby trup, křídla a úplný zbrojní materiál letounu LVA S-89, A-701, TE 510, který po havárii č.j. 1286/Dův.1948 byl navržen na zrušení, byly přiděleny Leteckému střeleckému učilišti – Malacky. Trup a celé zbrojní zařízení pro střelbu bude použito jako školní pomůcka k praktickému výcviky.

Ručně (perem) psané poznámky a razítka jsou v důsledku zatopení dokumentů ve VHA po povodni nečitelné, takže se nedozvíme, zda tomuto požadavku bylo vyhověno?

Nemá někdo nějaké poznatky zda učební pomůcka (a v jakém stavu) do Malacek doputovala?

Zdroj: VHA Praha, J. Vobořil

Martin Vích 4.2024